O myšlení předmětném a tzv. nepředmětném
| raw | skeny ◆ přednáška, česky, vznik: 1. 11. 1963 ◆ poznámka: pro přednášku v Jirchářích (seminář 13. 11. 1963)
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
IMG_2023_01_31_14_49_14S.jpg
====================
O myšlení předmětném a tzv.nepředmětném 13.11.1963 /Ladislav He jdánek/ Foznámka:Předložený text představuje themata, eventuálně these k promyšlení, wik nikoli sylabus přednášky, jejíž struktura bude poněkud odchylná. 1. o to je myšlení. Jde o historický jev, který jednou začal existovat. Jeho podstatou je reflexe, tj. schopnost obrátit pozornost a podržet ve vědomí zaměřenost m né jen už k vnějším předmětům, ale k sobě jakožto k subjektu. Myšlení znamená néjen vědět, ale také hlavně vědět, že vím. Rozvoj myšlení a prohlubování jeho účinnosti spočívá ve stále důslednějším uvědomováním a chápaní sebe sama, tj, vlastního myšlení, jeho povahy, struktury, pravidel, platnosti atd. 20 V reflexi se člověk rozbíhá ze sebe ven, tj, nezůstává v sobě, alenespěje na druhé mimo sebe do okolního světa, nýbrž vrací se nějak k sobě/k něčemu v sobě/: ontologickým předmětem reflexe je sám subjekt reflexe, nebo lépe a přesně jí řečeno, jsou jím akce tohoto subjektu./lo je smyslem these, že východiskem poznár je praxe/. Ale reflexe se k sobě samé obrací jako k něčemu jinému.To má dvojí stránku.Předně samu sebe resp.svůj subjekt vydává za objekt, předmět. Za druhé preparuje z průběhu akce souvislosti a struktury, k nimž se vztahuje jako k vi věcem okolního světa,Toto vztahování,, jako,, je myšlenková a pojmová intence. Intencionálním předmětem reflexe/myšlení/ je svět předmětů, věcí. Tato okolnost však není ničím přirozeným, nýbrž vyvinula se historicky. Naším cílem je uká že intencionálním předmětem se může stát také nepředmětná stránka skutečnost. /subjektů/a vůbec sama nepředmětná skutečnost. Předmětné myšlení je takové myšlení, které supponuje předmětnost svých předmět jako jejich vlastní, autentický rys,naprosto nezávislý na myšlení. Ve skutečnos však postihuje skutečnost pouze skresleně, redukovaně, protože předmětnost je z kladně charakterem myšlení a nikoli skutečnosti. Použijeme-li obrazu, předmětno : je prismatem, které je pro některé stránky skutečnosti transparentní, některé při průchodu lomí a některé konečně vůbec nepropouští.Předmětnost myšlení je však pouze jakoby apatátem určité konstrukce, dnes už zastaralé/i když stále ve svém oboru fungující/,historicky však jednou objevené a rovněž historicky překonatelné. Neexistuje nic takového jako,,přirozené myšlení,,,znx z něhož není přirozeného úniku.
IMG_2023_01_31_14_49_14S.jpg
====================
O myšlení předmětném a tzv.nepředmětném 13.11.1963 /Ladislav He jdánek/ Foznámka:Předložený text představuje themata, eventuálně these k promyšlení, wik nikoli sylabus přednášky, jejíž struktura bude poněkud odchylná. 1. o to je myšlení. Jde o historický jev, který jednou začal existovat. Jeho podstatou je reflexe, tj. schopnost obrátit pozornost a podržet ve vědomí zaměřenost m né jen už k vnějším předmětům, ale k sobě jakožto k subjektu. Myšlení znamená néjen vědět, ale také hlavně vědět, že vím. Rozvoj myšlení a prohlubování jeho účinnosti spočívá ve stále důslednějším uvědomováním a chápaní sebe sama, tj, vlastního myšlení, jeho povahy, struktury, pravidel, platnosti atd. 20 V reflexi se člověk rozbíhá ze sebe ven, tj, nezůstává v sobě, alenespěje na druhé mimo sebe do okolního světa, nýbrž vrací se nějak k sobě/k něčemu v sobě/: ontologickým předmětem reflexe je sám subjekt reflexe, nebo lépe a přesně jí řečeno, jsou jím akce tohoto subjektu./lo je smyslem these, že východiskem poznár je praxe/. Ale reflexe se k sobě samé obrací jako k něčemu jinému.To má dvojí stránku.Předně samu sebe resp.svůj subjekt vydává za objekt, předmět. Za druhé preparuje z průběhu akce souvislosti a struktury, k nimž se vztahuje jako k vi věcem okolního světa,Toto vztahování,, jako,, je myšlenková a pojmová intence. Intencionálním předmětem reflexe/myšlení/ je svět předmětů, věcí. Tato okolnost však není ničím přirozeným, nýbrž vyvinula se historicky. Naším cílem je uká že intencionálním předmětem se může stát také nepředmětná stránka skutečnost. /subjektů/a vůbec sama nepředmětná skutečnost. Předmětné myšlení je takové myšlení, které supponuje předmětnost svých předmět jako jejich vlastní, autentický rys,naprosto nezávislý na myšlení. Ve skutečnos však postihuje skutečnost pouze skresleně, redukovaně, protože předmětnost je z kladně charakterem myšlení a nikoli skutečnosti. Použijeme-li obrazu, předmětno : je prismatem, které je pro některé stránky skutečnosti transparentní, některé při průchodu lomí a některé konečně vůbec nepropouští.Předmětnost myšlení je však pouze jakoby apatátem určité konstrukce, dnes už zastaralé/i když stále ve svém oboru fungující/,historicky však jednou objevené a rovněž historicky překonatelné. Neexistuje nic takového jako,,přirozené myšlení,,,znx z něhož není přirozeného úniku.
====================
IMG_2023_01_31_14_49_45S.jpg
====================
6. 4-odstatou předmětného myšlení je myšlení předmětu, myšlení na předmět t.j. na něco, co je celé tu,před námi, co se událo, odehrálo, uskutečnilo a pokud se to ještě odehrává, pak a takovou vnitřní nutnosti, že nelze mi přečíst celý ještě dříve, než dění proběhlo.ořeny tohoto myšlení, na něž navazuje moderní věda od Galilea, jsou dány předně v antické metafyzice, ale sahají ještě daleko hlouběji do minulosti, až do doby mythických archetypů./Navázaní na výklad r.Němce o struktuře mythu/ 5. Vidíme, že předmětné myšlení se nevztahuje ke svým předmětům s naslouchající pozorností, s očekáváním na jejich vlastní řeč,která dosud nedopp spěla k svému konci. Jinými slovy, předmětné myšlení pomíjí a přímo vyluě čuje orientaci na nové v jeho neredukovatelnosti, nepřevoditelnosti na n nic, co už bylo a je dáno. Očekávání na nové a naděje skládaná do příchodu nových věcí je dějinně nerozlučně svázaná se skutečnosti víry/realizované po prvé ve starém Izraeli/Předmětné myšlení tedy nutně musí být v napětí a přímo v rozporu s vírou./ 70 očekávat nic nového.Naopak, vše je jakoby dáno již na počátku, průběh lého dění je jakoby vepsán do čela tohoto dění a je možno je vidět, Žijeme ve světě mocně poznamenaném prastarou tradicí předmětného myšlení, v níž moderní věda navazuje na dědictví antické metafysiky a přes ní ještě dále na dědictví mythického myšlení.Víra jako duchovní fenomén se zrodila v době vítězících a myšlenkově strhujících pokusů o racionalisaci mythu v netafysických konceptech. Bylp jen pochopitelné, že se ve svém vlastním myšlení pokoušela tento postup napodobit/také z apologetických důvodů/.Podlomení resp.relativisace racionálního hral charakteru takových pokusů, podnikaných jako myšlení víry,/na př.credo quia absurdum, aj./je důsledkem neadekvátnosti předmětného myšlení, nikol: charakteru samotné víry. V minulém století se metafysika rozložila, když selhala na své vlastní půdě, totiž v moderní vědě, když se celá záležitost připravovala již dlouho před tím, je zvláště druhá polovina 19. století svědkem hlubokého úpadku filosofie, způsobeného selháním metafysiky.Dnešní situace je charakterizována naléhavou potřebou,,nové nemetafyzické metafyziky, ** "nové ontologie". Současně však také víra potřebuje nutně použít nového myšlenkového aparátu, neboť se už nadále nemůže vázat na náboženské koncepty, které se rozložily stejně jako koncepty metafy sické. My šlenkový svět evropského člověka/a člověka evropskou tradicí poznamenaného/je natolik ovlivněn myšlením křesťanským, že nové řešení nutně ponese znaky, odvoditelné jen z tradice "myšlení víry, Naskýtá se obrovská možnost a příležitost, zvážit dosavadní myšlenkovou historii a pokusit se o synthésu,ktorá nahradí a překoná metafysiku v její funkci uprostřed vědy/a techniky/,ale která se součastně osvědčí joko účinný
IMG_2023_01_31_14_49_45S.jpg
====================
6. 4-odstatou předmětného myšlení je myšlení předmětu, myšlení na předmět t.j. na něco, co je celé tu,před námi, co se událo, odehrálo, uskutečnilo a pokud se to ještě odehrává, pak a takovou vnitřní nutnosti, že nelze mi přečíst celý ještě dříve, než dění proběhlo.ořeny tohoto myšlení, na něž navazuje moderní věda od Galilea, jsou dány předně v antické metafyzice, ale sahají ještě daleko hlouběji do minulosti, až do doby mythických archetypů./Navázaní na výklad r.Němce o struktuře mythu/ 5. Vidíme, že předmětné myšlení se nevztahuje ke svým předmětům s naslouchající pozorností, s očekáváním na jejich vlastní řeč,která dosud nedopp spěla k svému konci. Jinými slovy, předmětné myšlení pomíjí a přímo vyluě čuje orientaci na nové v jeho neredukovatelnosti, nepřevoditelnosti na n nic, co už bylo a je dáno. Očekávání na nové a naděje skládaná do příchodu nových věcí je dějinně nerozlučně svázaná se skutečnosti víry/realizované po prvé ve starém Izraeli/Předmětné myšlení tedy nutně musí být v napětí a přímo v rozporu s vírou./ 70 očekávat nic nového.Naopak, vše je jakoby dáno již na počátku, průběh lého dění je jakoby vepsán do čela tohoto dění a je možno je vidět, Žijeme ve světě mocně poznamenaném prastarou tradicí předmětného myšlení, v níž moderní věda navazuje na dědictví antické metafysiky a přes ní ještě dále na dědictví mythického myšlení.Víra jako duchovní fenomén se zrodila v době vítězících a myšlenkově strhujících pokusů o racionalisaci mythu v netafysických konceptech. Bylp jen pochopitelné, že se ve svém vlastním myšlení pokoušela tento postup napodobit/také z apologetických důvodů/.Podlomení resp.relativisace racionálního hral charakteru takových pokusů, podnikaných jako myšlení víry,/na př.credo quia absurdum, aj./je důsledkem neadekvátnosti předmětného myšlení, nikol: charakteru samotné víry. V minulém století se metafysika rozložila, když selhala na své vlastní půdě, totiž v moderní vědě, když se celá záležitost připravovala již dlouho před tím, je zvláště druhá polovina 19. století svědkem hlubokého úpadku filosofie, způsobeného selháním metafysiky.Dnešní situace je charakterizována naléhavou potřebou,,nové nemetafyzické metafyziky, ** "nové ontologie". Současně však také víra potřebuje nutně použít nového myšlenkového aparátu, neboť se už nadále nemůže vázat na náboženské koncepty, které se rozložily stejně jako koncepty metafy sické. My šlenkový svět evropského člověka/a člověka evropskou tradicí poznamenaného/je natolik ovlivněn myšlením křesťanským, že nové řešení nutně ponese znaky, odvoditelné jen z tradice "myšlení víry, Naskýtá se obrovská možnost a příležitost, zvážit dosavadní myšlenkovou historii a pokusit se o synthésu,ktorá nahradí a překoná metafysiku v její funkci uprostřed vědy/a techniky/,ale která se součastně osvědčí joko účinný
====================
IMG_2023_01_31_14_50_00S.jpg
====================
derní schizofrenie člověka, který jinak myslí ve světě vědy a jinak ve svén a adekvátní nástroj myšlení viry,Tímto způsobem by mohla být překonána moosobním, duchovním životě. 90 Stojíme tedy před úkolem ,překonat v novém duchovním, myšlenkovén, filosofic kém rozvrhu selhávající předmětné myšlení, tedy před ukolem vytvořit,pro hloubit, racionalizovat a všestranně prověřit jakési nové, nepředmětné myš lení. Existuje řada náběhů a pokusů, na něž je možno positivně navázat anebo které nám mohou sloužit alespon jako svědectví neschůdnosti.Jak bylo už naznačeno, jde hlavně o dva problémy.Fředevším člověk ve své reflexi potřebu je novým způsobem pochopit sám sebe,a to nebylo a není možné, nezbaví-li se radikálně všeho metafysického přístupu. Za druhé však musí sám sebe, ale i věci pochopit a pojmout ve světě, který musí být také nově pojat. Nepředmětné myšlení musí tedy být realizováno především jako filosofie člověka, ale nemá-li tento pokus také selhat, musí být podepřen a založen na nové ontologii. Abychom se lépe domluvili o tom, co je třeba chápat jako nepřečmětné myšlel, potřebovali bychom už jisté zkušenosti s takovýin myšlením ,ale potřeboval bychom mit toto myšlení k disposici už v tozvinuté podobě, aby nám sloužil jako aparát, prostředek k dorozumění a porozumění. Protože však v takové situaci zdaleka nejsme a protože se nemůžeme spokojit s vágním odkazem do budoucnosti,nezbývá nám nic jiného, než se pustit do výkladu s těmi. prostředky,které k disposici máme. 11. Především stojíme před otázkou, jak se může nepředmětná skutečnost stát "předmětem myšlení".yšlenková intence nemusí mít nutně předmětnou podol a přece se nějak vztahuje k tomu, co můžeme předběžně také nazvat,,předmětem,,. Jinak řečeno myšlení může být nositelem informací, které se před mětně vztahují k "věcem", ale nepředmětně se mohou vztahovat i k ,,ne-vě Přitom je třeba pamatovat, že zdaleka není nutné, aby obojí intence diverge vala,ona " věc" i "nevěc" mohou být také různé stránky jediné skutečnosti Abychom se mohli seriozně zabývat řešením uvedené otázky, jak se myšlení může intencionálně vztahovat k fi nevěci", t. jok nepředmětnéstisstránce skutečnosti či přímo k nepředmětné skutečnosti, je třeba se předem zabývat otázkou samotné nepředmětné skutečnosti. 12. Otázkou nepředmětné skutečnosti se ovšem nemůžeme zabývat, nepoužijeme-li si aparátu, který tuto skutečnost dovede zachytit a postihnout. 4 tohoto je zřetelně patrné, že nepředmětné myšlení nemůžeme racionálně projektovat, nýbrž že musíme přistoupit k pokusům, které teprve dodatečně thepreticky zreflektue jeme. Můžeme začít jenom tak, že se pustime do konkrétních problémů. Pro náš cil bude stačit demonstrovat problematiku na třech významných příkladech: Pojetí změny,pojetí pravdy, pojetí člověka. 13. These tuto uvedené, jak řečeno, slouží spíše k zamyšlení a nepředstavují osnovu přednášky.Ta bude založena spíše na rozboru problémů změny,pravdy a člověka,na nichž má být demonstrováno prakticky/a tedy přístupně ji/ to, co bylo tak nedostatečně naznačeno v bodech.ostup bude tedy odlišný, přesto doporučuji po zorné prostudování všech thesi. 14. Doporučuji z literatury Hromádkovu inaugurační přednášku o "Problému praväy /vyšlo v KR, pak samostatně a bylo znovu otištěno ve sborníku Hromádkových prací,,Theologie a církev/,a k ní se vížící můj člének,,Pravda a skutečno: ve sborníku, věnovaném Hromádkovi k 70 tinám, pojetí člověka doporučuji Kosíkovu knížku "Dialektika konkretního", zejména kapitolu první a poslední dvě otázce změny/a akce, aktivity/literaturu neuvádím, nanejvýš Dewey, Rekonstrukce ve filosofii, str 83-92
IMG_2023_01_31_14_50_00S.jpg
====================
derní schizofrenie člověka, který jinak myslí ve světě vědy a jinak ve svén a adekvátní nástroj myšlení viry,Tímto způsobem by mohla být překonána moosobním, duchovním životě. 90 Stojíme tedy před úkolem ,překonat v novém duchovním, myšlenkovén, filosofic kém rozvrhu selhávající předmětné myšlení, tedy před ukolem vytvořit,pro hloubit, racionalizovat a všestranně prověřit jakési nové, nepředmětné myš lení. Existuje řada náběhů a pokusů, na něž je možno positivně navázat anebo které nám mohou sloužit alespon jako svědectví neschůdnosti.Jak bylo už naznačeno, jde hlavně o dva problémy.Fředevším člověk ve své reflexi potřebu je novým způsobem pochopit sám sebe,a to nebylo a není možné, nezbaví-li se radikálně všeho metafysického přístupu. Za druhé však musí sám sebe, ale i věci pochopit a pojmout ve světě, který musí být také nově pojat. Nepředmětné myšlení musí tedy být realizováno především jako filosofie člověka, ale nemá-li tento pokus také selhat, musí být podepřen a založen na nové ontologii. Abychom se lépe domluvili o tom, co je třeba chápat jako nepřečmětné myšlel, potřebovali bychom už jisté zkušenosti s takovýin myšlením ,ale potřeboval bychom mit toto myšlení k disposici už v tozvinuté podobě, aby nám sloužil jako aparát, prostředek k dorozumění a porozumění. Protože však v takové situaci zdaleka nejsme a protože se nemůžeme spokojit s vágním odkazem do budoucnosti,nezbývá nám nic jiného, než se pustit do výkladu s těmi. prostředky,které k disposici máme. 11. Především stojíme před otázkou, jak se může nepředmětná skutečnost stát "předmětem myšlení".yšlenková intence nemusí mít nutně předmětnou podol a přece se nějak vztahuje k tomu, co můžeme předběžně také nazvat,,předmětem,,. Jinak řečeno myšlení může být nositelem informací, které se před mětně vztahují k "věcem", ale nepředmětně se mohou vztahovat i k ,,ne-vě Přitom je třeba pamatovat, že zdaleka není nutné, aby obojí intence diverge vala,ona " věc" i "nevěc" mohou být také různé stránky jediné skutečnosti Abychom se mohli seriozně zabývat řešením uvedené otázky, jak se myšlení může intencionálně vztahovat k fi nevěci", t. jok nepředmětnéstisstránce skutečnosti či přímo k nepředmětné skutečnosti, je třeba se předem zabývat otázkou samotné nepředmětné skutečnosti. 12. Otázkou nepředmětné skutečnosti se ovšem nemůžeme zabývat, nepoužijeme-li si aparátu, který tuto skutečnost dovede zachytit a postihnout. 4 tohoto je zřetelně patrné, že nepředmětné myšlení nemůžeme racionálně projektovat, nýbrž že musíme přistoupit k pokusům, které teprve dodatečně thepreticky zreflektue jeme. Můžeme začít jenom tak, že se pustime do konkrétních problémů. Pro náš cil bude stačit demonstrovat problematiku na třech významných příkladech: Pojetí změny,pojetí pravdy, pojetí člověka. 13. These tuto uvedené, jak řečeno, slouží spíše k zamyšlení a nepředstavují osnovu přednášky.Ta bude založena spíše na rozboru problémů změny,pravdy a člověka,na nichž má být demonstrováno prakticky/a tedy přístupně ji/ to, co bylo tak nedostatečně naznačeno v bodech.ostup bude tedy odlišný, přesto doporučuji po zorné prostudování všech thesi. 14. Doporučuji z literatury Hromádkovu inaugurační přednášku o "Problému praväy /vyšlo v KR, pak samostatně a bylo znovu otištěno ve sborníku Hromádkových prací,,Theologie a církev/,a k ní se vížící můj člének,,Pravda a skutečno: ve sborníku, věnovaném Hromádkovi k 70 tinám, pojetí člověka doporučuji Kosíkovu knížku "Dialektika konkretního", zejména kapitolu první a poslední dvě otázce změny/a akce, aktivity/literaturu neuvádím, nanejvýš Dewey, Rekonstrukce ve filosofii, str 83-92
====================
IMG_2023_01_31_14_50_08S.jpg
====================
156 Zcela stranou ponechávám pokusy o nepředmětné myšlení/nebo jeho theorii/, Jak byly podniknuty různými mysliteli, zvláště existencialistického a příb ného charakteru. Myslím, že by nebyly instruktivní a spíše by otáziju za temnily, jestliže by jim nemohla být věnována důkladná pozornost. Jako příklad řečení/či spíše jen náznaku řešení/otázky v theologii může sloužit článek Käemannův: Zum Thema des Nichtobjektivierbarkeit/1953/ Přetištěno v souboru:Exegetische Versuche n.Besinnungen, Bd. I, s.224-236 /Göttingen 1960/
IMG_2023_01_31_14_50_08S.jpg
====================
156 Zcela stranou ponechávám pokusy o nepředmětné myšlení/nebo jeho theorii/, Jak byly podniknuty různými mysliteli, zvláště existencialistického a příb ného charakteru. Myslím, že by nebyly instruktivní a spíše by otáziju za temnily, jestliže by jim nemohla být věnována důkladná pozornost. Jako příklad řečení/či spíše jen náznaku řešení/otázky v theologii může sloužit článek Käemannův: Zum Thema des Nichtobjektivierbarkeit/1953/ Přetištěno v souboru:Exegetische Versuche n.Besinnungen, Bd. I, s.224-236 /Göttingen 1960/