Logika VI [příprava]
| raw | skeny ◆ private seminar | preparatory notes, Czech, origin: 6. 11. 1987
the text is preparatory to this final document:Logika VI
Machine transcription, not yet edited
====================
201 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Paprava na 9.11.87 LOGOS v řeckém chápání a myšlení 01 Zmínili jsme se o na první pohled podivné Heideggerově formulaci, že myslit můžeme jen za předpokladu, že ve svém myšlení udržíme to, co je nás i naše myšlení samo schopno držet a udržet. 02 Nehodláme jít s Heideggerem příliš daleko v interpretaci této věty, ale nebudeme s ním nyní ani polemizovat, protože Heidegger stojí ještě v tradici, která začíná ve starém Recku /a hlásí se k tomu/, zatímco my chceme z této tradice vykročit ven. Proto si nejprve ukážeme to, co pro tuto tradici je základní. 03 Ukážeme si to na Platónově dialogu Faidros. Sókratés po první, nezdařené řeči na Lysiovo téma chce všechno napravit druhou řečí. A než začne, shání se jakoby po chlapci, k němuž mluvil už poprvé. /číst str.140/. Příslušného mís ta užijeme v dalším výkladu dvakrát a ve dvou různých věcech. 04 Nemůžeme předpokládat, že Sókratés a jeho druh Faidros nevěděli, co činí - naopak to věděli dobře. Naproti tomu by to byla největší chyba z naší strany, kdybychom to jen tak přešli jako pouhou řečnickou přízdobu. Proto chceme celou věc podrobit důkladnému rozboru. 05 Naše otázka zní nejprve: co můžeme říci o onom chlapci, kterého Sókratés oslovuje? Ten chlapec tam není přítomen; nejspíš to nebyl konkrétní chlapec ani pro Lysiu /vi str.108/. Jak je možné, že Sókratés mluví k němu, k nepřítomnému ? A je vskutku nepřítomen ? Vždyť když se po něm S. shání, Faidros jej ujištuje, že hoch je stále tu, docela blízko, že stojí před Sókratem /140/. 06 Psycholog by nám řekl, že tu jde o Sókratovu a Fandrovu "představu". Ale představování je přece seučást našeho duševního života, je to kus proudu našeho vědomí - a nikoliv něco, o čem bychom mohli říci, že to je "před námi Kromě toho: jak se přímo na kusu našeho vědomí pozná, že myslíme spíš na chlapce než na dívku, spíš na chlapce ath thénského než korinthského nebo pražského, spíš na mladšího než na staršího atd. ? 07 Stojíme před nezbytností udělat základní rozdíl mezi před stavou jako částí vědomí, jako aktem vědomí, a mezi tím, "co" si představujeme a k čemu se tedy naše vědomí, naše 87-586 - 6. XI. 87
201 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Paprava na 9.11.87 LOGOS v řeckém chápání a myšlení 01 Zmínili jsme se o na první pohled podivné Heideggerově formulaci, že myslit můžeme jen za předpokladu, že ve svém myšlení udržíme to, co je nás i naše myšlení samo schopno držet a udržet. 02 Nehodláme jít s Heideggerem příliš daleko v interpretaci této věty, ale nebudeme s ním nyní ani polemizovat, protože Heidegger stojí ještě v tradici, která začíná ve starém Recku /a hlásí se k tomu/, zatímco my chceme z této tradice vykročit ven. Proto si nejprve ukážeme to, co pro tuto tradici je základní. 03 Ukážeme si to na Platónově dialogu Faidros. Sókratés po první, nezdařené řeči na Lysiovo téma chce všechno napravit druhou řečí. A než začne, shání se jakoby po chlapci, k němuž mluvil už poprvé. /číst str.140/. Příslušného mís ta užijeme v dalším výkladu dvakrát a ve dvou různých věcech. 04 Nemůžeme předpokládat, že Sókratés a jeho druh Faidros nevěděli, co činí - naopak to věděli dobře. Naproti tomu by to byla největší chyba z naší strany, kdybychom to jen tak přešli jako pouhou řečnickou přízdobu. Proto chceme celou věc podrobit důkladnému rozboru. 05 Naše otázka zní nejprve: co můžeme říci o onom chlapci, kterého Sókratés oslovuje? Ten chlapec tam není přítomen; nejspíš to nebyl konkrétní chlapec ani pro Lysiu /vi str.108/. Jak je možné, že Sókratés mluví k němu, k nepřítomnému ? A je vskutku nepřítomen ? Vždyť když se po něm S. shání, Faidros jej ujištuje, že hoch je stále tu, docela blízko, že stojí před Sókratem /140/. 06 Psycholog by nám řekl, že tu jde o Sókratovu a Fandrovu "představu". Ale představování je přece seučást našeho duševního života, je to kus proudu našeho vědomí - a nikoliv něco, o čem bychom mohli říci, že to je "před námi Kromě toho: jak se přímo na kusu našeho vědomí pozná, že myslíme spíš na chlapce než na dívku, spíš na chlapce ath thénského než korinthského nebo pražského, spíš na mladšího než na staršího atd. ? 07 Stojíme před nezbytností udělat základní rozdíl mezi před stavou jako částí vědomí, jako aktem vědomí, a mezi tím, "co" si představujeme a k čemu se tedy naše vědomí, naše 87-586 - 6. XI. 87
====================
203 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
myšlení "odnáší", na co "míří", k čemu "inteduje". Husserl provedl první zcela důsledně toto rozlišení mezi aktem či výkonem vědomí a mezi tzv. intencionálním předmětem vědomí. 08 Tažme se nyní navazujíce na Heideggera: jakým způsobem můžeme své myšlení udržet vztažené k něčemu určitému ? Něco takového dovede po jistou kratší nebo i delší dobu zajistit také pamět, a dokonce i u pouhých /vyšších/ zvířat či živočichů. Slon pozná někoho, kdo mu ublížil, prý ještě po desetiletích, pes pozná svého pána po letech repřítomnosti, mládě tuleně pozná svou matku mezi stovkami jiných, podobně řada ptačích mládat atd. Tam všude jde o prostý případ asociace, jak říkají psychologové. 09 Když jde pes po stopě, nelze vše vysvětlit pouhou asociací. Asociace způsobí, že pes pozná, že rukovaice nebo bota, kterou má před sebou, náleží jeho pánovi. Ale schopnost vracet se k jistému vybranému pachu po dlouhé desítky minut nebo i hodiny uprostřed měnícího se prostředí a běhu plného akcí atd., k tomu je zapotřebí nejenom asociace a na ní založené paměti, nýbrž paměti zvláštní, KX která má výrazně organizující funkci, jsouc založena na jisté soustředěnosti a vedoucí k udržení této soustředěnosti v nových a nových situacích, kde se takřka vše preměňuje. 10 Také v myšlení lidském je přítomna jakási organizující moutnost, ale je nesnadné ji popsat a analyzovat v té její podobě, která ještě nedospěla k vědomé práci s tzv. pojmy, tedy před vynálezem pojmového myšlení. Pro nás je však nyní důležité se zabývat zatím jen situací myšlení, jež má už pojmy k dispozici. Jsou to totiž právě pojmy, které jsou schopny organizovat průběh /výkon/ myšlení tak, aby se myšlení mohlo co nejpřesněji zaměřit k něčemu, oč mu jde. 11 Vynález pojmů byl od počátku provázen jistým omylem v interpretaci toho, co se děje přitom, když se myšlení přesně a metodicky vztahuje k nějaké skutečnosti. Ke každému pojmu náleží totiž příslušný intencionální předmět, který nesmí být identifikován se skutečným předmětem, o nějž vlastně a vposledu jde. Přesto se první myslitelé v této věci mýlili, a protože zjištovali, že předmět, myšlený co nejpřesněji, je nejlépe nahlédnutelný a dokonce dále 87-587 - 6 X 87
203 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
myšlení "odnáší", na co "míří", k čemu "inteduje". Husserl provedl první zcela důsledně toto rozlišení mezi aktem či výkonem vědomí a mezi tzv. intencionálním předmětem vědomí. 08 Tažme se nyní navazujíce na Heideggera: jakým způsobem můžeme své myšlení udržet vztažené k něčemu určitému ? Něco takového dovede po jistou kratší nebo i delší dobu zajistit také pamět, a dokonce i u pouhých /vyšších/ zvířat či živočichů. Slon pozná někoho, kdo mu ublížil, prý ještě po desetiletích, pes pozná svého pána po letech repřítomnosti, mládě tuleně pozná svou matku mezi stovkami jiných, podobně řada ptačích mládat atd. Tam všude jde o prostý případ asociace, jak říkají psychologové. 09 Když jde pes po stopě, nelze vše vysvětlit pouhou asociací. Asociace způsobí, že pes pozná, že rukovaice nebo bota, kterou má před sebou, náleží jeho pánovi. Ale schopnost vracet se k jistému vybranému pachu po dlouhé desítky minut nebo i hodiny uprostřed měnícího se prostředí a běhu plného akcí atd., k tomu je zapotřebí nejenom asociace a na ní založené paměti, nýbrž paměti zvláštní, KX která má výrazně organizující funkci, jsouc založena na jisté soustředěnosti a vedoucí k udržení této soustředěnosti v nových a nových situacích, kde se takřka vše preměňuje. 10 Také v myšlení lidském je přítomna jakási organizující moutnost, ale je nesnadné ji popsat a analyzovat v té její podobě, která ještě nedospěla k vědomé práci s tzv. pojmy, tedy před vynálezem pojmového myšlení. Pro nás je však nyní důležité se zabývat zatím jen situací myšlení, jež má už pojmy k dispozici. Jsou to totiž právě pojmy, které jsou schopny organizovat průběh /výkon/ myšlení tak, aby se myšlení mohlo co nejpřesněji zaměřit k něčemu, oč mu jde. 11 Vynález pojmů byl od počátku provázen jistým omylem v interpretaci toho, co se děje přitom, když se myšlení přesně a metodicky vztahuje k nějaké skutečnosti. Ke každému pojmu náleží totiž příslušný intencionální předmět, který nesmí být identifikován se skutečným předmětem, o nějž vlastně a vposledu jde. Přesto se první myslitelé v této věci mýlili, a protože zjištovali, že předmět, myšlený co nejpřesněji, je nejlépe nahlédnutelný a dokonce dále 87-587 - 6 X 87
====================
205 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
poznávatelný i v těch svých vlastnostech, které původně ani míněny nebyly, měli za jisté, že přístup ke skutečnosti /vlastně k "předmětům"/ přes pojmy je nejen jistější než jakákoliv smyslová zkušenost, ale že tímto způsobem se myšlenkově dostáváme k té "pravé" skutečnosti. 12 Když tento předsudek odhalíme a přihlédneme k věcí blíž, zjistíme, že vše je složitější. Na jedné straně je myslí cí a poznávající subjekt-člověk, na druhé straně nějaká skutečnost. Např.vidím nějakou rostlinu na mezi a poznávám v ní kartouzek, ale albína /s bílými květy/. Jak moh vlastně popsat tuto skutečnost? A jak analyzovat ? 13 Abych si oné rostliny všiml, musím nejprve vůbec mít obecně zájem o rostliny a musím o nich už něco vědět. Čím víc o nich víme čím lépe je znám, tím spíše se může stát, že na sebe upozorní nějaká zvláštnost. Kdo nic nezná, tomu zvláštnosti nutně unikají. 14 Navíc potřebují mít speciální znalosti, abych si byl docela jist, že před sebou mám Dianthus cartusianorum a ne nějaký jiný /některé jsou mají bílé květy/, a tedy abych si byl jist, že mám před sebou albinotikkou formu. To vše je přítomno v setkání s fenoménem bíle kvetoucího kartouzku. A to znamená, že když příslušné znalosti nemám a nějakou náhodou si onoho "fenoménu" všimnu /pak. je to ovšem jiný fenomén/, není mé vidění "přirozenější" nýbrž intervenují v něm mé neznalosti resp. vágní, nepřesné znalosti, falešné představy a názory atd. 15 Protože však musím tak jako tak připustit, že myšlení proniká do našeho vnímání a významně v něm intervenuje, takže může pronikavě zvyšovat jeho kvalitu a úroveň, musíme mu přinejmenším předběžně a principiálně přiznat legitimitu pro jeho analytický přístup nejenom k samotnému vnímání, nýbrž také k sobě samému a ke své vlastní funkci při poznávání. 16 Námitka, že tím ztrácíme ze zřetele čistý fenomén a neodlišujeme jej od myšlenkových /např. vědeckých/ konstru kcí, neobstojí, protože obojí funguje nerozděleně spolu a může být odlišeno teprve ex post myšlenkově, tj. opět díky myšlenkovým konstrukcím. 17 Podívejme se tedy blíže a důkladněji na rozpoznání alli notického karafiátku, abychom si ověřili, kde všude může funkčně "působit" LOCOS jako to, co shromažďuje inter& ruje.
205 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
poznávatelný i v těch svých vlastnostech, které původně ani míněny nebyly, měli za jisté, že přístup ke skutečnosti /vlastně k "předmětům"/ přes pojmy je nejen jistější než jakákoliv smyslová zkušenost, ale že tímto způsobem se myšlenkově dostáváme k té "pravé" skutečnosti. 12 Když tento předsudek odhalíme a přihlédneme k věcí blíž, zjistíme, že vše je složitější. Na jedné straně je myslí cí a poznávající subjekt-člověk, na druhé straně nějaká skutečnost. Např.vidím nějakou rostlinu na mezi a poznávám v ní kartouzek, ale albína /s bílými květy/. Jak moh vlastně popsat tuto skutečnost? A jak analyzovat ? 13 Abych si oné rostliny všiml, musím nejprve vůbec mít obecně zájem o rostliny a musím o nich už něco vědět. Čím víc o nich víme čím lépe je znám, tím spíše se může stát, že na sebe upozorní nějaká zvláštnost. Kdo nic nezná, tomu zvláštnosti nutně unikají. 14 Navíc potřebují mít speciální znalosti, abych si byl docela jist, že před sebou mám Dianthus cartusianorum a ne nějaký jiný /některé jsou mají bílé květy/, a tedy abych si byl jist, že mám před sebou albinotikkou formu. To vše je přítomno v setkání s fenoménem bíle kvetoucího kartouzku. A to znamená, že když příslušné znalosti nemám a nějakou náhodou si onoho "fenoménu" všimnu /pak. je to ovšem jiný fenomén/, není mé vidění "přirozenější" nýbrž intervenují v něm mé neznalosti resp. vágní, nepřesné znalosti, falešné představy a názory atd. 15 Protože však musím tak jako tak připustit, že myšlení proniká do našeho vnímání a významně v něm intervenuje, takže může pronikavě zvyšovat jeho kvalitu a úroveň, musíme mu přinejmenším předběžně a principiálně přiznat legitimitu pro jeho analytický přístup nejenom k samotnému vnímání, nýbrž také k sobě samému a ke své vlastní funkci při poznávání. 16 Námitka, že tím ztrácíme ze zřetele čistý fenomén a neodlišujeme jej od myšlenkových /např. vědeckých/ konstru kcí, neobstojí, protože obojí funguje nerozděleně spolu a může být odlišeno teprve ex post myšlenkově, tj. opět díky myšlenkovým konstrukcím. 17 Podívejme se tedy blíže a důkladněji na rozpoznání alli notického karafiátku, abychom si ověřili, kde všude může funkčně "působit" LOCOS jako to, co shromažďuje inter& ruje.