Machine transcription, not yet edited
====================
doc00482520171128211626_002.jpg
====================
doc00482520171128211626_002.jpg
====================
9. IX 68
Rozvrh a tématický postup kandidátské práce
I. Svět bez člověka:
a) antický (již presokratovský) pokus o uchopení kořenů
resp. počátků; otázka po podstatě "podle zvyku bar-
va, podle zvyku sladké, podle zvyku kyselé, avšak ve
skutečnosti atomy a prázdno" (Demokritos, zl.B 125
z Galena 21.110)
II.
-
b) novověký princip zachování hmoty (a energie); kvan-
tifákace a ztráta kvality; v podstatě se nic neděje;
kvality a čas
c) Vznik a zánik, změna, událost; integrovanost událos-
ti; vztažnost k subjektu; přechod k otázce smyslu.
====================
doc01943920171128192521_001.jpg
====================
19. IX. 68 Dějiny (a) sebe pochopení a pravda 1. Pochybnosti o významu sebepochopení 2. Filosofická tradice; Sokrates po odsouzení 3. Rádlova kritika Sokrata 4. Dění a událost 5. Subjektivistický základ moderního objektivismu 6. Cesta do budoucnosti je otvírána pravdou 7. Co je v minulosti uzavřeno a ukončeno 8. Co z minulosti je zpřítomňováno 9. Interpretace, hermeneutika 10.Osobní integrita, linie, charakter 11. "Zachování duše" a "ztráta duše" 12.Pravda vždy míří k věcem, ale není jimi určena 13. Pravda o události, pravda o sobě 14. Sebepochopení a pravda 15. Rámec sebepochopení - pochopení světa 16. Základ pochopení svě ta pochopení sebe 17.Pravda jako cesta ze subjektivity (uzavřenosti do "vlastního světa") 18. Svoboda a budoucnost 19. Budoucnost bereme tomu, komu nedovolujeme svobodně reflektovat 20. Bez svobodné reflexe, usilující o pravdu, není svobodného, důstojného lidského života 21. Reflexí ovšem svoboda nekončí, nýbrž začíná 22. Sebepochopení jako základ a počátek činu. Hit 23. ad 2.a3.: prorocká tradice - pochopení události vždy pouze v souvislosti se sebekritikou, poznáním vlastní viny jako předpokladem obratu a novému východisku
doc01943920171128192521_001.jpg
====================
19. IX. 68 Dějiny (a) sebe pochopení a pravda 1. Pochybnosti o významu sebepochopení 2. Filosofická tradice; Sokrates po odsouzení 3. Rádlova kritika Sokrata 4. Dění a událost 5. Subjektivistický základ moderního objektivismu 6. Cesta do budoucnosti je otvírána pravdou 7. Co je v minulosti uzavřeno a ukončeno 8. Co z minulosti je zpřítomňováno 9. Interpretace, hermeneutika 10.Osobní integrita, linie, charakter 11. "Zachování duše" a "ztráta duše" 12.Pravda vždy míří k věcem, ale není jimi určena 13. Pravda o události, pravda o sobě 14. Sebepochopení a pravda 15. Rámec sebepochopení - pochopení světa 16. Základ pochopení svě ta pochopení sebe 17.Pravda jako cesta ze subjektivity (uzavřenosti do "vlastního světa") 18. Svoboda a budoucnost 19. Budoucnost bereme tomu, komu nedovolujeme svobodně reflektovat 20. Bez svobodné reflexe, usilující o pravdu, není svobodného, důstojného lidského života 21. Reflexí ovšem svoboda nekončí, nýbrž začíná 22. Sebepochopení jako základ a počátek činu. Hit 23. ad 2.a3.: prorocká tradice - pochopení události vždy pouze v souvislosti se sebekritikou, poznáním vlastní viny jako předpokladem obratu a novému východisku
====================
doc01943920171128192521_002.jpg
====================
doc01943920171128192521_002.jpg
====================
9. IX. 68
Sebepochopení a dějiny.
Náleží k podstatě dějin, že dnešní přítomnost není vče-
zítřkem
rejšímbúđêñestí ani zítřejším včerejškem. Nicméně nemůže
být pochyb o tom, že zítřek právě tak jako včerejšek patří
konstitutivně k dnešku. Dnešek na minulost nejen vzpomíná,
ale navazuje na ni, zpřítomňuje ji, činí ji znovu skuteč-
ností, i když je neskutečná (neboť už není). Bez dnešku by
včerejšek nebyl včerejškem, nebyl by minulostí, ale pominul
by jako včerejší dnešek. Teprve dnešní dnešek dovede změ-
nit včerejší dnešek v dnešní včerejšek. Dnešek se však vzta-
huje také k zítřku, předjímá jej, připravuje se do něho
vstoupit, stát se jeho komponentou, jeho součástí, stát se
v zítřku včerejškem. Žádný dnešek by se nemohl zrodit ze
zítřku, kdy by nebylo včerejška, který k němu míří. Pouze
ve vztahu k přítomnosti je minulost minulostí a budoucnost
budoucností. Minulost a budoucnost jsou skutečné jen jako
přítomná minulost a přítomná budoucnost. Aby se staly sou-
částí přítomnosti, musí do ní být vtaženy; vtažením minu-
losti a budoucnosti do přítomnosti se přítomnost a roz-
šiřuje a kvalifikuje. Čím víc minulosti a budoucnosti je
přítomnost schopna do sebe vtáhnout, tím je rozlehlejší a
bohatší. Přítomnost se upevňuje tím, co uchopí jako svou
minulost a jako svou budoucnost. Uchopí je tak, že je u-
činí svými, že si je osvojí. Rozlehlou přítomnost lze
postihnout mnohem obtížněji než přítomnost s malou minu-
lostí a malou budoucností. Ohrožená přítomnost se brání
nejen okamžikem, ale také a především svou minulostí a
svou budoucností.
====================
doc01944820171128193525_001.jpg
====================
680046 12.3.68 Křesťanská 2. existence Jesale Křesťanská existence a dialog a (Filosofická /ontologická/ problematika v dialogu křesťanů s marxisty..) 1. Na prvním večeru tohoto cyklu se ozvaly hlasy, že i tady je třeba zahájit skutečný dialog. Dr Hranička jako odpovědný redaktor tohoto cyklu použil přńhennbaati okolnosti, že doc.Machovec nemohl přijít, jako příležitosti k tomu, aby dal slovo křesťanské straně; také za týden bude přednášet křestan (Dr J.Němec). Snad se pamatujete, že jsem hned na prvním večeru v diskusi poukázal na to, jak je dialog obtížný také pro nás, křesťany, Bylo to vidět v samotných diskusních příspěvcích. (Měst. knihovna) dialog Y 1. Fronty: ne mx x kří, ale kdo vedou a nevedou dialog 2. Reflexe dialogu: do dialogu vstupují myšlenkové a13.0dstup od. sebe a skupiny. 14. Reflexe a koreflexe Měst.knih. paráty a koncepce. Kdo jsou ti, kdo jimi operují ? 3. Jaká lidská existence může být označena za křesťanskou ? 4. Zakotvenost ve víře: co to je víra ? vinách. 5. Víra proměňuje vše: akční radius - svět ve všech ro6. Reflexe víry: theologie a filosofie 7. Metafysika a novověká věda 8. Pojetí člověka x svět bez člověka 9. Atheismus a metafysický theismus 10.Křesťané a politika: "nepolitická politika' 11. Smysl dialogu: kritické vidění a myšlení jako prostor, kde je přítomen "ten druhý" 12. Láska jako metoda odstupu od sebe a přístupu k druhému 11
doc01944820171128193525_001.jpg
====================
680046 12.3.68 Křesťanská 2. existence Jesale Křesťanská existence a dialog a (Filosofická /ontologická/ problematika v dialogu křesťanů s marxisty..) 1. Na prvním večeru tohoto cyklu se ozvaly hlasy, že i tady je třeba zahájit skutečný dialog. Dr Hranička jako odpovědný redaktor tohoto cyklu použil přńhennbaati okolnosti, že doc.Machovec nemohl přijít, jako příležitosti k tomu, aby dal slovo křesťanské straně; také za týden bude přednášet křestan (Dr J.Němec). Snad se pamatujete, že jsem hned na prvním večeru v diskusi poukázal na to, jak je dialog obtížný také pro nás, křesťany, Bylo to vidět v samotných diskusních příspěvcích. (Měst. knihovna) dialog Y 1. Fronty: ne mx x kří, ale kdo vedou a nevedou dialog 2. Reflexe dialogu: do dialogu vstupují myšlenkové a13.0dstup od. sebe a skupiny. 14. Reflexe a koreflexe Měst.knih. paráty a koncepce. Kdo jsou ti, kdo jimi operují ? 3. Jaká lidská existence může být označena za křesťanskou ? 4. Zakotvenost ve víře: co to je víra ? vinách. 5. Víra proměňuje vše: akční radius - svět ve všech ro6. Reflexe víry: theologie a filosofie 7. Metafysika a novověká věda 8. Pojetí člověka x svět bez člověka 9. Atheismus a metafysický theismus 10.Křesťané a politika: "nepolitická politika' 11. Smysl dialogu: kritické vidění a myšlení jako prostor, kde je přítomen "ten druhý" 12. Láska jako metoda odstupu od sebe a přístupu k druhému 11
====================
ScanImage301.jpg
====================
8001 14.2.68 Názor Visser't Hooftův (Universitas 18/1963, str.215): křesťanství je universální a výlučné; zakládá se na božím zjevení a proto nemůže vstupovat v žádnou synthe su s lidskými myšlenkovými systémy. Tu je vlastně problematizována myšlenka inkarnace. At se pokoušíme jakkoliv postohnout okolnost, že víra nevyplývá z ničeho daného, že je nutně zako tyena mimo daný svět (tedy i mimo dané myšlení), nemůžeme přehlédnout, že se musí uplatňovat právě v tomto světě (a tedy i v určitém myšlení). Nejde ovšem popravdě o žádnou synthe su", ale o realizaci, "vtělení" určité nové struktury do kontextu, který je dán minulostí. Toto vtělené není možné bez minulosti a bez navázání na ni; ba dokonce se minulost stává teprve tím, čím vskutku"je", teprve v tomto navázání a skrze ně. Každý nový čin, každá nová událost (a tou je každý čin víry, která je zakotvena mimo oblast daného) znamená tedy nutně (ze samé povahy věci) nejen popření, nýbrž zároveň potvrzení toho, co je dáno, co se už stalo. Nikoli tedy popření absolutní, nikoli potvrzení ve všem, nýbrž obojí zároveň tedy rozdělení minulosti na to, co je potvrzeno, a na to, co je odmítnuto a rušeno. -
ScanImage301.jpg
====================
8001 14.2.68 Názor Visser't Hooftův (Universitas 18/1963, str.215): křesťanství je universální a výlučné; zakládá se na božím zjevení a proto nemůže vstupovat v žádnou synthe su s lidskými myšlenkovými systémy. Tu je vlastně problematizována myšlenka inkarnace. At se pokoušíme jakkoliv postohnout okolnost, že víra nevyplývá z ničeho daného, že je nutně zako tyena mimo daný svět (tedy i mimo dané myšlení), nemůžeme přehlédnout, že se musí uplatňovat právě v tomto světě (a tedy i v určitém myšlení). Nejde ovšem popravdě o žádnou synthe su", ale o realizaci, "vtělení" určité nové struktury do kontextu, který je dán minulostí. Toto vtělené není možné bez minulosti a bez navázání na ni; ba dokonce se minulost stává teprve tím, čím vskutku"je", teprve v tomto navázání a skrze ně. Každý nový čin, každá nová událost (a tou je každý čin víry, která je zakotvena mimo oblast daného) znamená tedy nutně (ze samé povahy věci) nejen popření, nýbrž zároveň potvrzení toho, co je dáno, co se už stalo. Nikoli tedy popření absolutní, nikoli potvrzení ve všem, nýbrž obojí zároveň tedy rozdělení minulosti na to, co je potvrzeno, a na to, co je odmítnuto a rušeno. -
====================
ScanImage302.jpg
====================
8002 1. ~ 3.4 2. 5. 6. 7. 8. 4.3.68 Svět bez člověka člověk v civilizaci Svět vědy a společnost Reflexe vědy; věda a filosofie Co je člověk ? Ontologie a pojem praxe Kauzalita a pojem mma akce Odstup a přístup Vnitřní a vnější 9. 10. Struktura "vnitřního světa" 11. 12. 13. Kritičnost a smysl filosofie 14. Nepředmětné myšlení a kritika metafysiky 15. Svět člověka Objev budoucnosti Pravda a skutečnost 1. Svět bez člověka 2. člověk a umění 3. člověk v civilizaci 4. Člověk a příroda 5. Vnitřní a vnější 6. Odstup a přístup 7. Struktura "vnitřního světa" 8. Nepředmětnost ve skutečnosti a v myšlení 9. Pravda a skutečnost 10. Svět člověka
ScanImage302.jpg
====================
8002 1. ~ 3.4 2. 5. 6. 7. 8. 4.3.68 Svět bez člověka člověk v civilizaci Svět vědy a společnost Reflexe vědy; věda a filosofie Co je člověk ? Ontologie a pojem praxe Kauzalita a pojem mma akce Odstup a přístup Vnitřní a vnější 9. 10. Struktura "vnitřního světa" 11. 12. 13. Kritičnost a smysl filosofie 14. Nepředmětné myšlení a kritika metafysiky 15. Svět člověka Objev budoucnosti Pravda a skutečnost 1. Svět bez člověka 2. člověk a umění 3. člověk v civilizaci 4. Člověk a příroda 5. Vnitřní a vnější 6. Odstup a přístup 7. Struktura "vnitřního světa" 8. Nepředmětnost ve skutečnosti a v myšlení 9. Pravda a skutečnost 10. Svět člověka
====================
ScanImage303.jpg
====================
8003 6.3.68 Stane se v životě, že jedna zkušenost nám otevře porozumění pro celou řadu zkušeností jiných, které jsme až dosud nechápali a snad si je ani dost neuvědomovali. Stane se, že nějak ká událost vrhne světlo na události jiné, na celou skutečnost - a my náhle porozumíme. Mám za to, že osudy časopisu Tvář Stává se, že jedna zkušenost nám otevře pochopení celé řady dalších, kterým jsme až do sud nerozuměli a snad si je ani dost neuvědomovali. Stává se, že jedna zkušenost nám otevře cestu k pochopení celé řady dalších; jedna událost může vrhnout světlo na celou skutečnost. Osudy časopisu Tvář byly a dosud jsou takovou událostí; mohou osvětlit vývoj několika posledních let a vrhnout světlo i na dnešek právě tak, jako se samy ocitají v novém světle mm pohybem nedávných událostí.
ScanImage303.jpg
====================
8003 6.3.68 Stane se v životě, že jedna zkušenost nám otevře porozumění pro celou řadu zkušeností jiných, které jsme až dosud nechápali a snad si je ani dost neuvědomovali. Stane se, že nějak ká událost vrhne světlo na události jiné, na celou skutečnost - a my náhle porozumíme. Mám za to, že osudy časopisu Tvář Stává se, že jedna zkušenost nám otevře pochopení celé řady dalších, kterým jsme až do sud nerozuměli a snad si je ani dost neuvědomovali. Stává se, že jedna zkušenost nám otevře cestu k pochopení celé řady dalších; jedna událost může vrhnout světlo na celou skutečnost. Osudy časopisu Tvář byly a dosud jsou takovou událostí; mohou osvětlit vývoj několika posledních let a vrhnout světlo i na dnešek právě tak, jako se samy ocitají v novém světle mm pohybem nedávných událostí.
====================
ScanImage304.jpg
====================
8004 8.3.68 Návrhy pro edici MF: 1. Whitehead, Science and the Modern World 2. Jaspers, Existenzphilosophie 3. Krüger, Abendländische Humanität 4.
ScanImage304.jpg
====================
8004 8.3.68 Návrhy pro edici MF: 1. Whitehead, Science and the Modern World 2. Jaspers, Existenzphilosophie 3. Krüger, Abendländische Humanität 4.
====================
ScanImage306.jpg
====================
15.8.68 A. Word des sen har, in policifre není propedentides discrpliner, ſtoré ty suchen olartei solversor Zündstänt. Is solinepe tre wirt. , sie zustusame ferripi. Za druhé patin & neghlutir perlitate policisse, in se shahenje t'eill. Jegé cesta nem, vor căisté le cellu, ale acest qu ad camého počálra na Gazu're vistels; p polarisse. se taie verstalige le celle paro sám celer, zhrsparagten weten päichen sehe Pokem. Moto je miné miit & hobusein. ſocehol; mesortugu addèlené prèätze polörisse, jouir4 Glo mutuo propit, abychom te porsige poromille & quдужи завои, така да въва готчаних, те женвир de téma, o nimuri ly nells movène vedo mies à thesda неотра, горої, репора и ратакий зай кошика ваши ſe que englonkrétnique Wenn a La you englonkrétniqué situace a uplinkitnigunt problémy. Filisipse ju tem, La nezklácia sate, nemtion живит siti, ale Roce mluví o višem jiném a rativen 0 sabe d hote Jini. (repicamétie) Detalinge se cella. -
ScanImage306.jpg
====================
15.8.68 A. Word des sen har, in policifre není propedentides discrpliner, ſtoré ty suchen olartei solversor Zündstänt. Is solinepe tre wirt. , sie zustusame ferripi. Za druhé patin & neghlutir perlitate policisse, in se shahenje t'eill. Jegé cesta nem, vor căisté le cellu, ale acest qu ad camého počálra na Gazu're vistels; p polarisse. se taie verstalige le celle paro sám celer, zhrsparagten weten päichen sehe Pokem. Moto je miné miit & hobusein. ſocehol; mesortugu addèlené prèätze polörisse, jouir4 Glo mutuo propit, abychom te porsige poromille & quдужи завои, така да въва готчаних, те женвир de téma, o nimuri ly nells movène vedo mies à thesda неотра, горої, репора и ратакий зай кошика ваши ſe que englonkrétnique Wenn a La you englonkrétniqué situace a uplinkitnigunt problémy. Filisipse ju tem, La nezklácia sate, nemtion живит siti, ale Roce mluví o višem jiném a rativen 0 sabe d hote Jini. (repicamétie) Detalinge se cella. -
====================
ScanImage308.jpg
====================
- 9. IX. 68 Rozvrh a tématický postup kandidátské práce I. Svět bez člověka: a) antický (již presokratovský) pokus o uchopení kořenů resp. počátků; otázka po podstatě - "podle zvyku barva, podle zvyku sladké, podle zvyku kyselé, avšak ve skutečnosti atomy a prázdno" (Demokritos, zl.B 125 z Galena - Z1.110) II. b) novověký princip zachování hmoty (a energie); kvantifikace a ztráta kvality; v podstatě se nic neděje; kvality a čas c) Vznik a zánik, změna, událost; integrovanost události; vztažnost k subjektu; přechod k otázce smyslu.
ScanImage308.jpg
====================
- 9. IX. 68 Rozvrh a tématický postup kandidátské práce I. Svět bez člověka: a) antický (již presokratovský) pokus o uchopení kořenů resp. počátků; otázka po podstatě - "podle zvyku barva, podle zvyku sladké, podle zvyku kyselé, avšak ve skutečnosti atomy a prázdno" (Demokritos, zl.B 125 z Galena - Z1.110) II. b) novověký princip zachování hmoty (a energie); kvantifikace a ztráta kvality; v podstatě se nic neděje; kvality a čas c) Vznik a zánik, změna, událost; integrovanost události; vztažnost k subjektu; přechod k otázce smyslu.
====================
ScanImage309.jpg
====================
1. - 9. IX. 68 Sebepochopení a dějiny. Náleží k podstatě dějin, že dnešní přítomnost není včezítřkem rejšímbúdeuênestí ani zítřejším včerejškem. Nicméně nemůže být pochyb o tom, že zítřek právě tak jako včerejšek patří konstitutivně k dnešku. Dnešek na minulost nejen vzpomíná, ale navazuje na ni, zpřítomnuje ji, činí ji znovu skutečností, i když je neskutečná (neboť už není). Bez dnešku by včerejšek nebyl včerejškem, nebyl by minulostí, ale pominul by jako včerejší dnešek. Teprve dnešní dne šek dovede změnit včerejší dnešek v dnešní včerejšek. Dnešek se však vztahuje také k zítřku, předjímá jej, připravuje se do něho vstoupit, stát se jeho komponentou, jeho součástí, stát se v zítřku včerejškem. Žádný dnešek by se nemohl zrodit ze zítřku, kdy by nebylo včerejška, který k němu míří. Pouze ve vztahu k přítomnosti je minulost minulostí a budoucnost budoucností. Minulost a budoucnost jsou skutečné jen jako přítomná minulost a přítomná budoucnost. Aby se staly součástí přítomnosti, musí do ní být vtaženy; vtažením minulosti a budoucnosti do přítomnosti se přítomnost kami rozšiřuje a kvalifikuje. Čím víc minulosti a budoucnosti je přítomnost schopna do sebe vtáhnout, tím je rozlehlejší a bohatší. Přítomnost se upevňuje tím, co uchopí jako svou minulost a jako svou budoucnost. Uchopí je tak, že je učiní svými, že si je osvojí. Rozlehlou přítomnost lze postihnout mnohem obtížněji než přítomnost s malou minulostí a malou budoucností. Ohrožená přítomnost se brání nejen okamžikem, ale také a především svou minulostí a svou budoucností.
ScanImage309.jpg
====================
1. - 9. IX. 68 Sebepochopení a dějiny. Náleží k podstatě dějin, že dnešní přítomnost není včezítřkem rejšímbúdeuênestí ani zítřejším včerejškem. Nicméně nemůže být pochyb o tom, že zítřek právě tak jako včerejšek patří konstitutivně k dnešku. Dnešek na minulost nejen vzpomíná, ale navazuje na ni, zpřítomnuje ji, činí ji znovu skutečností, i když je neskutečná (neboť už není). Bez dnešku by včerejšek nebyl včerejškem, nebyl by minulostí, ale pominul by jako včerejší dnešek. Teprve dnešní dne šek dovede změnit včerejší dnešek v dnešní včerejšek. Dnešek se však vztahuje také k zítřku, předjímá jej, připravuje se do něho vstoupit, stát se jeho komponentou, jeho součástí, stát se v zítřku včerejškem. Žádný dnešek by se nemohl zrodit ze zítřku, kdy by nebylo včerejška, který k němu míří. Pouze ve vztahu k přítomnosti je minulost minulostí a budoucnost budoucností. Minulost a budoucnost jsou skutečné jen jako přítomná minulost a přítomná budoucnost. Aby se staly součástí přítomnosti, musí do ní být vtaženy; vtažením minulosti a budoucnosti do přítomnosti se přítomnost kami rozšiřuje a kvalifikuje. Čím víc minulosti a budoucnosti je přítomnost schopna do sebe vtáhnout, tím je rozlehlejší a bohatší. Přítomnost se upevňuje tím, co uchopí jako svou minulost a jako svou budoucnost. Uchopí je tak, že je učiní svými, že si je osvojí. Rozlehlou přítomnost lze postihnout mnohem obtížněji než přítomnost s malou minulostí a malou budoucností. Ohrožená přítomnost se brání nejen okamžikem, ale také a především svou minulostí a svou budoucností.
====================
ScanImage310.jpg
====================
- 9. IX. 08 2. Vzniká otázka, jakým způsobem je přítomnost schopna zpřítomňovat to, co odplynule do minulosti; jinými slovy, jak se minulá přítomnost stává přítomnou minulostí. Co je vůbec základem časového uplývání? Kde se podstatně dě je čas? Nepochybně je nutno chápat čas jako "reálné heterogenní dění", nikoli tedy jako lešení či formu takového dění. Čas se dě je tam, kde se děje změna. Proto je nutno analyzovat změnu. První otázka proto zní: jak je přítomná změna? Jak je tu ? Každé dění je zároveň změnou; kde není změna, tam není ani dění. Každá změna je však časově rozlehlá, má rozlehlou přítomnost. Čistě vnějšně je změna charakterizována dvojím vztahem: a) něco, co tu bylo, už tu není; b) je tu něco, co tu dosud nebylo. Ovšem v obojím případě je rozdíl mezi tím, co bylo, a tím, co je, nějak integrován a zpřítomněn. Něco (či někdo) je schopno překlenout onu propast me zi minulým jsoucím (či nejsoucím) a mezi přítomným nejsoucím (či jsoucím). To znamená, že v přítomném jsoucím je nějak zahrnuto ono minulé jsoucí, které bylo vystřídáno přítomným nejsoucím. Můžeme mluvit o tom, že přítomné jsoucí je schopno reagovat na to nejsoucí, které v minulosti bylo jsoucím. Nazvěme tedy onen vztah přítomného k minulému reakcí; přítomné nemůže reagovat na jiné, odlehlé přítomné, nebot k reakci je nutný volný prostor (v časovém i prostorovém smyslu). Naproti tomu lze reagovat jen na to, co je přítomno v témže čase, tedy co je v přísném smyslu současné. Současné je vše, co je přítomno nebo zpřítomněno v témže, společném čase. Garantem současnosti je nutně nějaký integrující moment či princip. Pronikavast a mohutnost integrujícího principu je základem a zárukou rozlehlesti a kvalitativní naplněnosti přítomné současnosti.
ScanImage310.jpg
====================
- 9. IX. 08 2. Vzniká otázka, jakým způsobem je přítomnost schopna zpřítomňovat to, co odplynule do minulosti; jinými slovy, jak se minulá přítomnost stává přítomnou minulostí. Co je vůbec základem časového uplývání? Kde se podstatně dě je čas? Nepochybně je nutno chápat čas jako "reálné heterogenní dění", nikoli tedy jako lešení či formu takového dění. Čas se dě je tam, kde se děje změna. Proto je nutno analyzovat změnu. První otázka proto zní: jak je přítomná změna? Jak je tu ? Každé dění je zároveň změnou; kde není změna, tam není ani dění. Každá změna je však časově rozlehlá, má rozlehlou přítomnost. Čistě vnějšně je změna charakterizována dvojím vztahem: a) něco, co tu bylo, už tu není; b) je tu něco, co tu dosud nebylo. Ovšem v obojím případě je rozdíl mezi tím, co bylo, a tím, co je, nějak integrován a zpřítomněn. Něco (či někdo) je schopno překlenout onu propast me zi minulým jsoucím (či nejsoucím) a mezi přítomným nejsoucím (či jsoucím). To znamená, že v přítomném jsoucím je nějak zahrnuto ono minulé jsoucí, které bylo vystřídáno přítomným nejsoucím. Můžeme mluvit o tom, že přítomné jsoucí je schopno reagovat na to nejsoucí, které v minulosti bylo jsoucím. Nazvěme tedy onen vztah přítomného k minulému reakcí; přítomné nemůže reagovat na jiné, odlehlé přítomné, nebot k reakci je nutný volný prostor (v časovém i prostorovém smyslu). Naproti tomu lze reagovat jen na to, co je přítomno v témže čase, tedy co je v přísném smyslu současné. Současné je vše, co je přítomno nebo zpřítomněno v témže, společném čase. Garantem současnosti je nutně nějaký integrující moment či princip. Pronikavast a mohutnost integrujícího principu je základem a zárukou rozlehlesti a kvalitativní naplněnosti přítomné současnosti.
====================
ScanImage311.jpg
====================
- 9. IX. 68 3. člověk může chápat sám sebe pouze v rámci pochopení světa; chápe tedy sebe ze světa. Na druhé straně však pochopení světa je možné pouze na základě praxe a praktických zkušeností se světem (resp. s věcmi); rozvrh praxe je však do značné míry určován akčním systémem člověka a vede proto k obrazu světa jakožto lidského světa. I tam, kde se člověk cílevědomě pokouší eliminovat subjektivnost tohoto přístupu, je jako subjekt stále v každém rozvrhu přítomen. Pokus, pochopit sám sebe ze světa, znamená proto vždy vposledu, pochopit sám sebe z lidského světa. Sebepochopení nemůže tedy nejít přes pochopení světa, ale již samo toto předmětné pochopení světa je realizovaným sebepochopením. 4. Bylo již mnohokrát poukázáno na to, že lidské vě dění (rozumí se pravé vědění) podstatně přesahuje okolnost, že něco víme, v onom základním aspektu vědění, jímž víme, že víme, a víme, co víme. Jinými slovy: každé vědění je jednak vztaženo k svému předmětu, ale zároveň také zcela specifickým, velmi pozoruhodným způsobem k sobě samému. Aby bylo vědění možné, musí se vedle vztahu k předmě tu vztahovat také k sobě; vědění se musí vědět, musí si ne jen sebe uvědomovat, ale musí také sebe chápat. Každé vědění je tedy vždy zároveň pochopením a uchopením sebe sama, je nesee no interpretací toho, čím jest. Vědění tedy není pouze tu, nýbrž je vždy také autoreflexí, sepepochopením, se beinterpretací. Co to však je taková interpretace sebe sama? 5. Výrok "Poznej sebe " se připisuje jednomu z řeckých mudrců, totiž Cheilonovi (Chilonovi). (Viz Zlomky, s.26.) V Platonově dialogu "Obrana Sokrata" mmk mluví Sokrates. o svém poslání, "věnovat svůj život filosofii a zkoumání sebe sama i ostatních" (str.63). Tvrdý mluví o Apolinově hesle "gnóthi seauton" (Průvodce 38). Rádl zmiňuje toto heslo jako příkaz Delfské věštírny (DF I,145n.) a prudce je kritizuje.
ScanImage311.jpg
====================
- 9. IX. 68 3. člověk může chápat sám sebe pouze v rámci pochopení světa; chápe tedy sebe ze světa. Na druhé straně však pochopení světa je možné pouze na základě praxe a praktických zkušeností se světem (resp. s věcmi); rozvrh praxe je však do značné míry určován akčním systémem člověka a vede proto k obrazu světa jakožto lidského světa. I tam, kde se člověk cílevědomě pokouší eliminovat subjektivnost tohoto přístupu, je jako subjekt stále v každém rozvrhu přítomen. Pokus, pochopit sám sebe ze světa, znamená proto vždy vposledu, pochopit sám sebe z lidského světa. Sebepochopení nemůže tedy nejít přes pochopení světa, ale již samo toto předmětné pochopení světa je realizovaným sebepochopením. 4. Bylo již mnohokrát poukázáno na to, že lidské vě dění (rozumí se pravé vědění) podstatně přesahuje okolnost, že něco víme, v onom základním aspektu vědění, jímž víme, že víme, a víme, co víme. Jinými slovy: každé vědění je jednak vztaženo k svému předmětu, ale zároveň také zcela specifickým, velmi pozoruhodným způsobem k sobě samému. Aby bylo vědění možné, musí se vedle vztahu k předmě tu vztahovat také k sobě; vědění se musí vědět, musí si ne jen sebe uvědomovat, ale musí také sebe chápat. Každé vědění je tedy vždy zároveň pochopením a uchopením sebe sama, je nesee no interpretací toho, čím jest. Vědění tedy není pouze tu, nýbrž je vždy také autoreflexí, sepepochopením, se beinterpretací. Co to však je taková interpretace sebe sama? 5. Výrok "Poznej sebe " se připisuje jednomu z řeckých mudrců, totiž Cheilonovi (Chilonovi). (Viz Zlomky, s.26.) V Platonově dialogu "Obrana Sokrata" mmk mluví Sokrates. o svém poslání, "věnovat svůj život filosofii a zkoumání sebe sama i ostatních" (str.63). Tvrdý mluví o Apolinově hesle "gnóthi seauton" (Průvodce 38). Rádl zmiňuje toto heslo jako příkaz Delfské věštírny (DF I,145n.) a prudce je kritizuje.
====================
ScanImage312.jpg
====================
19. IX. 68 Dějiny (a) se bepochopení a pravda 1. Pochybnosti o významu sebepochopení 2. Filosofická tradice; Sokrates po odsouzení 3. Rádlova kritika Sokrata 4. Dění a událost 5. Subjektivistický základ moderního objektivismu 6. Cesta do budoucnosti je otvírána pravdou 7. Co je v minulosti uzavřeno a ukončeno 8. Co z minulosti je zpřítomňováno 9. Interpretace, hermeneutika 10.Osobní integrita, linie, charakter 11. "Zachování duše" a "ztráta duše" 12.Pravda vždy míří k věcem, ale není jimi určena 13. Pravda o události, pravda o sobě 14. Sebepochopení a pravda 15. Rámec se bepochopení pochopení světa 16. Základ pochopení světa pochopení sebe 17.Pravda jako cesta ze subjektivity (uzavřenosti do "vlastního světa") UND 18. Svoboda a budoucnost 19. Budoucnost bereme tomu, komu nedovolujeme svobodně reflektovat 20. Bez svobodné reflexe, usilující o pravdu, není svobodného, důstojného lidského života 21. Reflexí ovšem svoboda nekončí, nýbrž začíná 22. Sebepochppení jako základ a počátek činu. 23. ad 2.a3.: prorocká tradice pochopení události vždy pouze v souvislosti se sebe kritikou, poznáním vlastní viny jako předpokladem obratu a novému východisku
ScanImage312.jpg
====================
19. IX. 68 Dějiny (a) se bepochopení a pravda 1. Pochybnosti o významu sebepochopení 2. Filosofická tradice; Sokrates po odsouzení 3. Rádlova kritika Sokrata 4. Dění a událost 5. Subjektivistický základ moderního objektivismu 6. Cesta do budoucnosti je otvírána pravdou 7. Co je v minulosti uzavřeno a ukončeno 8. Co z minulosti je zpřítomňováno 9. Interpretace, hermeneutika 10.Osobní integrita, linie, charakter 11. "Zachování duše" a "ztráta duše" 12.Pravda vždy míří k věcem, ale není jimi určena 13. Pravda o události, pravda o sobě 14. Sebepochopení a pravda 15. Rámec se bepochopení pochopení světa 16. Základ pochopení světa pochopení sebe 17.Pravda jako cesta ze subjektivity (uzavřenosti do "vlastního světa") UND 18. Svoboda a budoucnost 19. Budoucnost bereme tomu, komu nedovolujeme svobodně reflektovat 20. Bez svobodné reflexe, usilující o pravdu, není svobodného, důstojného lidského života 21. Reflexí ovšem svoboda nekončí, nýbrž začíná 22. Sebepochppení jako základ a počátek činu. 23. ad 2.a3.: prorocká tradice pochopení události vždy pouze v souvislosti se sebe kritikou, poznáním vlastní viny jako předpokladem obratu a novému východisku
====================
ScanImage313.jpg
====================
-ol 92 ofon Izog 91 eď se ebey 1511 Liba en eauog ond edea ixed ed voolad of ex edge. H xenofonting Beponning na Sollata pilola; vol. als. e. 24 γνώνει napis na chránen & Selfäche he on on aut na Sollaka (4. knihe, 2. 2a – σε αυτόν (Brandoh. 126) με Int
ScanImage313.jpg
====================
-ol 92 ofon Izog 91 eď se ebey 1511 Liba en eauog ond edea ixed ed voolad of ex edge. H xenofonting Beponning na Sollata pilola; vol. als. e. 24 γνώνει napis na chránen & Selfäche he on on aut na Sollaka (4. knihe, 2. 2a – σε αυτόν (Brandoh. 126) με Int