T. G. Masaryk: Otázka sociální (Sv. I., kapitola II., oddíl A: Marxův vývoj vědecký a filosofický) (Společně s Tatjanou Klimentjevovou) (Fakultní práce č. [číslo chybí])
| raw | skeny ◆ referát, česky, vznik: 25. 10. 1949 ◆ poznámka: Referát pro sociologický seminář prof. dra Ludvíka Svobody [FF UK, na 25. 10. 1949]
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
01.jpg
====================
11118 T.G. MASARYK OTÁZKA SOCIÁLNÍ 4.) (SV. I., Kays. I., odd. A. "Marxiv vývoj vědecký a filozoficky»» (společně s T. klimentjevicon) Fakulti práce è 10 1949
01.jpg
====================
11118 T.G. MASARYK OTÁZKA SOCIÁLNÍ 4.) (SV. I., Kays. I., odd. A. "Marxiv vývoj vědecký a filozoficky»» (společně s T. klimentjevicon) Fakulti práce è 10 1949
====================
02.jpg
====================
T. G. Masaryk : OT AZ KA SOCIÁLNI. /Sv. I., kapitola II., oddíl A : Marxův vývoj vedecký Referát pro sociologický seminář prof.dra Ludvíka Svobody 25.října 1949. Referují: Tatjana Klimentjevová a Ladislav Hejdánek. filosofický./ Úvodem. Každé myšlenkové úsilí a má dvojí stránku, dvojí tvář: jednou se obrací k předmětu svého studia, druhou se představuje jako dítě své doby; jedna tvář je jakoby odvrácena od spěchu tohoto světa a plně se soustřeďuje na svůj zvláštní úkol, řeší svůj zvláštní problém a a pečlivě ohledává potřebný materiál v tichu knihoven a archivů, v soukromí pracoven a v odděleném světě laboratoří, zatím co druhá tvář generálským okem přehlíží situaci na světovém bojišti, kde zápasí pravda se lží a s omylem, shledává spojence a odhaluje nepřá tele a velí vy soko pozvednout prapor vítězství. Velikost vědecká, velikost filosofická není myslitelná bez této dvojí stránky. Pravda nikdy není pouhou ideologií, jež má podpořit morálku bojujících, nýbrž její kořeny jsou v odbornosti, ve vědecké poctivosti, ve skutečné znalosti, v opravdovém védění. Přesto však není nezaujaté pravdy; vědecké poznání, byť sebeodbornější a sebe přesnější, nemůže a nesmí být tím posledním, oč nám na světě jde. My musíme na první místo stavét úsilí o lepší svět, o lepší vztahy mezi lidmi, o lepšího člověka. Vědecké poznání nestojí nad tímto úsilím, nýbrž je mu podřízeno tak jako je každá odbornost podřízena programu, který jí užívá. Ovšem, běda programu, který nedbá odbornosti, který nedbá pravdy. Ale pravdu nepozná ten, kdo nemá program, kdo nemá správný program. O pravdě nerozhoduje jen intelekt, pravda není jen záležitostí intelektuální, nýbrž záležitostí mravní, ano, záležitostí srdce. V tom smyslu je třeba být napřed pro pravdu rozhodnut a teprve potom prav-
02.jpg
====================
T. G. Masaryk : OT AZ KA SOCIÁLNI. /Sv. I., kapitola II., oddíl A : Marxův vývoj vedecký Referát pro sociologický seminář prof.dra Ludvíka Svobody 25.října 1949. Referují: Tatjana Klimentjevová a Ladislav Hejdánek. filosofický./ Úvodem. Každé myšlenkové úsilí a má dvojí stránku, dvojí tvář: jednou se obrací k předmětu svého studia, druhou se představuje jako dítě své doby; jedna tvář je jakoby odvrácena od spěchu tohoto světa a plně se soustřeďuje na svůj zvláštní úkol, řeší svůj zvláštní problém a a pečlivě ohledává potřebný materiál v tichu knihoven a archivů, v soukromí pracoven a v odděleném světě laboratoří, zatím co druhá tvář generálským okem přehlíží situaci na světovém bojišti, kde zápasí pravda se lží a s omylem, shledává spojence a odhaluje nepřá tele a velí vy soko pozvednout prapor vítězství. Velikost vědecká, velikost filosofická není myslitelná bez této dvojí stránky. Pravda nikdy není pouhou ideologií, jež má podpořit morálku bojujících, nýbrž její kořeny jsou v odbornosti, ve vědecké poctivosti, ve skutečné znalosti, v opravdovém védění. Přesto však není nezaujaté pravdy; vědecké poznání, byť sebeodbornější a sebe přesnější, nemůže a nesmí být tím posledním, oč nám na světě jde. My musíme na první místo stavét úsilí o lepší svět, o lepší vztahy mezi lidmi, o lepšího člověka. Vědecké poznání nestojí nad tímto úsilím, nýbrž je mu podřízeno tak jako je každá odbornost podřízena programu, který jí užívá. Ovšem, běda programu, který nedbá odbornosti, který nedbá pravdy. Ale pravdu nepozná ten, kdo nemá program, kdo nemá správný program. O pravdě nerozhoduje jen intelekt, pravda není jen záležitostí intelektuální, nýbrž záležitostí mravní, ano, záležitostí srdce. V tom smyslu je třeba být napřed pro pravdu rozhodnut a teprve potom prav-
====================
03.jpg
====================
du poznávat. V tom smyslu je třeba být napřed socialistou a teprve potom vědeckým socialistou, neboť žádné vědecké zkoumání mne nemůže přesvědčit o tom, že se máma socialistou státi mám. Proto má Masaryk úplně pravdu, říká-li, že Marx by 1 mnohem dříve socialistou než se stal socialistou vědeckým /OS I. 56 pod čarou/. Ovšem, rozhodnout se pro socialismus to není nic, co by jaksi spadlo s nebe. A mluvíme-li o mravním rozhodnutí, neznamená to ještě žádnou my stiku ani irracionalitu, nýbrž jenom tolik, že takový čin nemůžeme odvy světlit. Odmítáme-li však vypočítávat příčiny, které "objektivné" vedly k Marxovu "subjektivnímu rozhodnutí pro socialismus, nevzdáváme se tím nijak úsilí o pochopení, za jakých okolností a z jakých předpokladů se tak stalo. Marxovo rozhodnutí je nám blízké, my s Marxem sympatisujeme, my jeho rozhodnutí schvalujea je to právě tato sympatie, která nám ukládá, abychom radikálně skoncovali s každým převáděním takového rozhodnutí na jakési neosobní "objektivaf" příčiny. me m Tím jsme objasnili své hledisko, s nímž přistupujeme k the matu odmítáme svého referátu. I když jednostranný výklad, rozlišujeme mezi věcmi podstatnými a méně podstatnými. Za nejdůležitější pro pochopení Marxe a jeho učení nepovažujeme rozbor obecných "materiálních ekonomických skutečnosti" /Engelsův výraz/, nýbrž daleko spíše rozbor speciálních okolností, samotného Marxe se týkajících. A tu opět pro nás nejsou nej podstatnější vnější a neosobní příčiny a podmínky, nýbrž osobní důvody, které Marxe k rozhodnutí vedly, a to nikoli všechny, mým ale především ty, které Marx podržel. Za osobní důvody tu ne poklá dáme motivy irracionální, nýbrž motivy filosofické; mluvíme o osobním charakteru těchto důvodů proto, že je od Marxovy osobnosti nelze odtrhnout a hlásat abstraktně, neboť v nich Marx navazuje na myšlenkové úsilí minulé. Významu Marxovy filosofie je možno pak porozumět jediné na pozadí filosofie předchozí. Resumujeme: souhlasíme s Masarykovým postupem od vývoje evropské20
03.jpg
====================
du poznávat. V tom smyslu je třeba být napřed socialistou a teprve potom vědeckým socialistou, neboť žádné vědecké zkoumání mne nemůže přesvědčit o tom, že se máma socialistou státi mám. Proto má Masaryk úplně pravdu, říká-li, že Marx by 1 mnohem dříve socialistou než se stal socialistou vědeckým /OS I. 56 pod čarou/. Ovšem, rozhodnout se pro socialismus to není nic, co by jaksi spadlo s nebe. A mluvíme-li o mravním rozhodnutí, neznamená to ještě žádnou my stiku ani irracionalitu, nýbrž jenom tolik, že takový čin nemůžeme odvy světlit. Odmítáme-li však vypočítávat příčiny, které "objektivné" vedly k Marxovu "subjektivnímu rozhodnutí pro socialismus, nevzdáváme se tím nijak úsilí o pochopení, za jakých okolností a z jakých předpokladů se tak stalo. Marxovo rozhodnutí je nám blízké, my s Marxem sympatisujeme, my jeho rozhodnutí schvalujea je to právě tato sympatie, která nám ukládá, abychom radikálně skoncovali s každým převáděním takového rozhodnutí na jakési neosobní "objektivaf" příčiny. me m Tím jsme objasnili své hledisko, s nímž přistupujeme k the matu odmítáme svého referátu. I když jednostranný výklad, rozlišujeme mezi věcmi podstatnými a méně podstatnými. Za nejdůležitější pro pochopení Marxe a jeho učení nepovažujeme rozbor obecných "materiálních ekonomických skutečnosti" /Engelsův výraz/, nýbrž daleko spíše rozbor speciálních okolností, samotného Marxe se týkajících. A tu opět pro nás nejsou nej podstatnější vnější a neosobní příčiny a podmínky, nýbrž osobní důvody, které Marxe k rozhodnutí vedly, a to nikoli všechny, mým ale především ty, které Marx podržel. Za osobní důvody tu ne poklá dáme motivy irracionální, nýbrž motivy filosofické; mluvíme o osobním charakteru těchto důvodů proto, že je od Marxovy osobnosti nelze odtrhnout a hlásat abstraktně, neboť v nich Marx navazuje na myšlenkové úsilí minulé. Významu Marxovy filosofie je možno pak porozumět jediné na pozadí filosofie předchozí. Resumujeme: souhlasíme s Masarykovým postupem od vývoje evropské20
====================
04.jpg
====================
ho myšlení přes vývoj Marxův k rozboru nejprve filosofie Marxovy, pak jeho učení o společnosti a jejím vývoji a konečně k rozboru marxistické politiky a sociálního programu za ustavičného sledování saumasinat všech historických souvislostí, na jejichž pozadí jediné můžeme Marxiv zjev správné pochopit. /Poznámka: stále byla řeč pouze o Marxovi. To jen pro zjednodušení vyjadřovací; jméno Engelsovo je přirozeně třeba všude doplnit./ I. Marx filosofem německým. 3 Masaryk nepřestává zdůrazňovat podstatně německý charakter Marxovy /a Engelsovy/ filosofie. Tu nejde jen o to, a jak oba bojovali za nemeckou svobodu, i když se v Německu nesměli objevit. To Masaryk kladné oceňuje jako konkrétismus: Marx a Engels ovšem chtěli pracovat pro člověčenstvo celé, ale právě proto pracovali přirozeně i v cizině především pro Německo. /os II. 153/ Jde především o ráz celého Marxova myšlení, jde o filosofický charakter Marxiv, o němž Masaryk prohlašuje, že je podstatné německý. Samotní klasikové marxismu nejsou v této otázce jednotni. Tak na př. v úvodu k Anti-Duhringovi prohlašuje Engels, že novodobý socialismus svou theoretickou formou se jeví z počátku jako dále rozvedené, jakoby důslednější pokračování zásad, vyslovených velkými francouzskými osvícenci XVIII. století. /Anti-Dühr. 17/ Když však psal Engels o pět roků později předmluvu k prvnímu vydání Vývoje socialismu od utopie k vědě, v němž uvedená formulace zůstala zachována, prohlásil, že "vědecký socialismus je podstatně německým produktem /str.7/. Rozpor ovšem není tak veliký, uvědomíme-li si rozdíl mezi formulacemi "novodobý socialismus" a "vědecký socialismus zvláště pak je třeba pamatovat, že Engels právě onomu dobému socialismu" vy týká nereálnost a proto nevědeckost. Nicméně však pramenem tohoto, byť nevědeckého socialismu je francouzské osvícenství; a uvážíme-li, že vědecký socialismus nemohl než navazovat novo-
04.jpg
====================
ho myšlení přes vývoj Marxův k rozboru nejprve filosofie Marxovy, pak jeho učení o společnosti a jejím vývoji a konečně k rozboru marxistické politiky a sociálního programu za ustavičného sledování saumasinat všech historických souvislostí, na jejichž pozadí jediné můžeme Marxiv zjev správné pochopit. /Poznámka: stále byla řeč pouze o Marxovi. To jen pro zjednodušení vyjadřovací; jméno Engelsovo je přirozeně třeba všude doplnit./ I. Marx filosofem německým. 3 Masaryk nepřestává zdůrazňovat podstatně německý charakter Marxovy /a Engelsovy/ filosofie. Tu nejde jen o to, a jak oba bojovali za nemeckou svobodu, i když se v Německu nesměli objevit. To Masaryk kladné oceňuje jako konkrétismus: Marx a Engels ovšem chtěli pracovat pro člověčenstvo celé, ale právě proto pracovali přirozeně i v cizině především pro Německo. /os II. 153/ Jde především o ráz celého Marxova myšlení, jde o filosofický charakter Marxiv, o němž Masaryk prohlašuje, že je podstatné německý. Samotní klasikové marxismu nejsou v této otázce jednotni. Tak na př. v úvodu k Anti-Duhringovi prohlašuje Engels, že novodobý socialismus svou theoretickou formou se jeví z počátku jako dále rozvedené, jakoby důslednější pokračování zásad, vyslovených velkými francouzskými osvícenci XVIII. století. /Anti-Dühr. 17/ Když však psal Engels o pět roků později předmluvu k prvnímu vydání Vývoje socialismu od utopie k vědě, v němž uvedená formulace zůstala zachována, prohlásil, že "vědecký socialismus je podstatně německým produktem /str.7/. Rozpor ovšem není tak veliký, uvědomíme-li si rozdíl mezi formulacemi "novodobý socialismus" a "vědecký socialismus zvláště pak je třeba pamatovat, že Engels právě onomu dobému socialismu" vy týká nereálnost a proto nevědeckost. Nicméně však pramenem tohoto, byť nevědeckého socialismu je francouzské osvícenství; a uvážíme-li, že vědecký socialismus nemohl než navazovat novo-
====================
05.jpg
====================
4 na socialismus nevědecký, zůstává přece jenom s podivem, jak mohl Engels tak rigorosné prohlásit vědecký socialismus za produkt podstatně německý Měl-li se socialismus státí vědou, musil býti nejprve posta ven na reálnou půdu. /Anti-Dühr. 20, 201 prve postaTak uzavírá Engels; nám nezbývá než se ptát, jak se to mělo stát. To objasňuje sám Engels hned v následujících řádcích: byla to novější německá filosofie, vrcholící v Hegelovi, a hlavně jí obnovená dialektika, která to měla dokázat. V souhlase s tím píše potom Lenin ve svých Třech mmmmh zdrojích: Marxovo učení ... je zákonitým dědicem toho nejlepšího, co vytvořilo lidstvo v XIX. století v podobě německé filosofie, anglické politické ekomomie a francouzského socialismu. /str. 57/ Lenin tedy pojímá odpověď tak, že německá filosofie je pouze jedním ze zdrojů vědeckého socialismu vedle francouzského socialismu a anglic ké politické ekonomie; naznačuje tedy jinými slovy, že německá filosofie oplodnila, zušlechtila onen francouzský "nevědecký" socialismus. Lze se však takto omezit při výkladu Engelsových slov: My, němečtí socialisté, jsme hrdi na to, že odvozujeme svůj původ nejen od Saint-Simona, Fouriera a Owena, nýbrž i od Kanta, Fichtea a Hegela. /Vývoj social. str. 7./, lze skutečně přičíst německé filosofii jenom tu funkci k dobru, že vědeckému socialismu dodala nezbytnou dialektiku ? Jistě nikoli; už proto ne, že Marxova dialektická me thoda nejen není totožná, nýbrž podle vlastních jeho slov je přímým opakem methody hegelovské /Kapitál I., Doslov k II.némeckému vydání/. Německá filosofie, jmenovité Feuerbach poskytl Marxovi ještě jinou zbraň, totiž materialismus. Ale nehledě k tomu, že také francouzská filosofie materialistická měla svůj vliv, ptáme se, zda sama myšlenka socialismu přicházela jedině z Francie a zda skutečně byla německému myšlení tak cizí. Masaryk tvrdí, že nikoli; v tomto svém tvrzení se ovšem nebude moci, jak se zdá, dovolat přímého svědectví se strany Marxovy a Engelsovy. Ale Masaryk tak činit ani nechce; naopak soudí, že Marx ne správně odhadl
05.jpg
====================
4 na socialismus nevědecký, zůstává přece jenom s podivem, jak mohl Engels tak rigorosné prohlásit vědecký socialismus za produkt podstatně německý Měl-li se socialismus státí vědou, musil býti nejprve posta ven na reálnou půdu. /Anti-Dühr. 20, 201 prve postaTak uzavírá Engels; nám nezbývá než se ptát, jak se to mělo stát. To objasňuje sám Engels hned v následujících řádcích: byla to novější německá filosofie, vrcholící v Hegelovi, a hlavně jí obnovená dialektika, která to měla dokázat. V souhlase s tím píše potom Lenin ve svých Třech mmmmh zdrojích: Marxovo učení ... je zákonitým dědicem toho nejlepšího, co vytvořilo lidstvo v XIX. století v podobě německé filosofie, anglické politické ekomomie a francouzského socialismu. /str. 57/ Lenin tedy pojímá odpověď tak, že německá filosofie je pouze jedním ze zdrojů vědeckého socialismu vedle francouzského socialismu a anglic ké politické ekonomie; naznačuje tedy jinými slovy, že německá filosofie oplodnila, zušlechtila onen francouzský "nevědecký" socialismus. Lze se však takto omezit při výkladu Engelsových slov: My, němečtí socialisté, jsme hrdi na to, že odvozujeme svůj původ nejen od Saint-Simona, Fouriera a Owena, nýbrž i od Kanta, Fichtea a Hegela. /Vývoj social. str. 7./, lze skutečně přičíst německé filosofii jenom tu funkci k dobru, že vědeckému socialismu dodala nezbytnou dialektiku ? Jistě nikoli; už proto ne, že Marxova dialektická me thoda nejen není totožná, nýbrž podle vlastních jeho slov je přímým opakem methody hegelovské /Kapitál I., Doslov k II.némeckému vydání/. Německá filosofie, jmenovité Feuerbach poskytl Marxovi ještě jinou zbraň, totiž materialismus. Ale nehledě k tomu, že také francouzská filosofie materialistická měla svůj vliv, ptáme se, zda sama myšlenka socialismu přicházela jedině z Francie a zda skutečně byla německému myšlení tak cizí. Masaryk tvrdí, že nikoli; v tomto svém tvrzení se ovšem nebude moci, jak se zdá, dovolat přímého svědectví se strany Marxovy a Engelsovy. Ale Masaryk tak činit ani nechce; naopak soudí, že Marx ne správně odhadl
====================
06.jpg
====================
5 svou souvislost s myšlením cizím: Marx, jako jiní, byl une sen vlivy francouzskými a anglickými. Ale přeceňoval je a zvláště přeceňoval jejich působení na sebe samého. Je bez odporu, že Saint-Simon, Proudhon, Fourier a jiní dříve již Voltaire, Rousseau - a stejně pak Angličané /mezi nimi později také Darwin/ měli na Marxe vliv značný; ale přes to vždycky Marx zůstával heglovcem a filosofem podstatně německým. Vliv francouzský se proto časem téměř všecek ztratil. /OS I. 58/ Zvláště pak v otázce samého socialismu soudí Masaryk na kořeny podstatné německé: Svůj socialism má Marx také z Feuerbacha a z filosofie německé; socialism francouzský a anglický zesilují jen původní základ domácí a myšlení vlastní. /str.57/ Tu ovšem nezbývá než podniknout zkoumání, nakolik bylo německé myšlení sociální a nakolik se mohlo stát základem Marxova socialismu. To by vyžadovalo rozbor pokantovské filosofie a zároveň rozbor Marxova socialistického myšlení, nakolik mají německé myšlenkové motivy význam pro myšlení Marxovo. Taková práca by omšem přirozené přesahovala rámec našeho referátu a proto se omezíme na stručný přehled po území, jež by bylo třeba řádné prozkoumat. MMMMMMMMM je sociální. II. Německá filosofie je Masaryk ne souhlasí s Marxovým a Engelsovým ustavičným vytýkáním, jak je německá filosofie proti anglické a francouzské mlhavá, nepraktická, neživotná; jistě takové výtky nejsou zcela plané, ale jsou prý jistě přepjaté. Německá filosofie je už od XVIII. století historická /Herder, Lessing/ a v XIX. století je sociální a pořád sociálnější /Fichte, Hegel a jiní/. Není pravda, že si života nevšímá. /os 1. 57/ Už Kant prý obracel moderního člověka k praxi, když pravý význam živet vota a celého světa viděl v mravnosti. A na tom základě, říká Masaryk, tímto směrem se ne se po Kantovi filosofie všecka. Zde tedy přičiníme několik poznámek. Kantova filosofie nese ještě všechny znaky osvícenství; především
06.jpg
====================
5 svou souvislost s myšlením cizím: Marx, jako jiní, byl une sen vlivy francouzskými a anglickými. Ale přeceňoval je a zvláště přeceňoval jejich působení na sebe samého. Je bez odporu, že Saint-Simon, Proudhon, Fourier a jiní dříve již Voltaire, Rousseau - a stejně pak Angličané /mezi nimi později také Darwin/ měli na Marxe vliv značný; ale přes to vždycky Marx zůstával heglovcem a filosofem podstatně německým. Vliv francouzský se proto časem téměř všecek ztratil. /OS I. 58/ Zvláště pak v otázce samého socialismu soudí Masaryk na kořeny podstatné německé: Svůj socialism má Marx také z Feuerbacha a z filosofie německé; socialism francouzský a anglický zesilují jen původní základ domácí a myšlení vlastní. /str.57/ Tu ovšem nezbývá než podniknout zkoumání, nakolik bylo německé myšlení sociální a nakolik se mohlo stát základem Marxova socialismu. To by vyžadovalo rozbor pokantovské filosofie a zároveň rozbor Marxova socialistického myšlení, nakolik mají německé myšlenkové motivy význam pro myšlení Marxovo. Taková práca by omšem přirozené přesahovala rámec našeho referátu a proto se omezíme na stručný přehled po území, jež by bylo třeba řádné prozkoumat. MMMMMMMMM je sociální. II. Německá filosofie je Masaryk ne souhlasí s Marxovým a Engelsovým ustavičným vytýkáním, jak je německá filosofie proti anglické a francouzské mlhavá, nepraktická, neživotná; jistě takové výtky nejsou zcela plané, ale jsou prý jistě přepjaté. Německá filosofie je už od XVIII. století historická /Herder, Lessing/ a v XIX. století je sociální a pořád sociálnější /Fichte, Hegel a jiní/. Není pravda, že si života nevšímá. /os 1. 57/ Už Kant prý obracel moderního člověka k praxi, když pravý význam živet vota a celého světa viděl v mravnosti. A na tom základě, říká Masaryk, tímto směrem se ne se po Kantovi filosofie všecka. Zde tedy přičiníme několik poznámek. Kantova filosofie nese ještě všechny znaky osvícenství; především
====================
07.jpg
====================
6 je pro ného véda téměř synonymem pro přírodovědu matematického charakteru a matematicko-přírodovědecká methoda je mu vlastní vědeckou methodou par excellence. Ale je tu přece rozdíl: Kant vede této me thodé určité hranice. Vedle přírody a nad ní je tvořímé tvůrčí Já se svými kategoriemi, nazíracími formami a svědomím; a pro né už nevystačíme se starými pojmy přírodnickými. S tímto Já se objevuje nový, decela odlišný svět, svět intelligibilní, svět svobody, oblast nábožen ská a mravní. Tak Kant uvolňuje místo nepřírodním védám: právnictví, státovědě a historii. A nezůstává u toho; Kant zakládá i nové pojetí dějin, které se musejí stát dějinami lidského vývoje, t.j. dějinami člověka, který postupně naplňuje své poslání, stát se svobodným. Tím ovšem přestávají být dějiny pouhým sledem událostí a dostávají smysl duchovní, transcendentální povahy. V tomto bodě pak navazuje celá romantická filosofie německá, která znamená reakci proti duchu osvícenství 18. století. Proto Masaryk nechce posuzovat Fichteův noetický subjektivismus školsky a říká, že z něj slyší také mravní a politické sebevědomí muže, jenž se postavil Napoleonovi./Str.57-58./ Masaryk vidí, jak Fichte buduje vedle své idealistické únosofia theorie filosofii po výtce sociální a politickou, a jeho vystoupení proti Napoleonovi je Masarykovi dokladem, že tato filosofie méla i svůj praktický rys./30/ Toto Masarykovo posouzení Fichtea souhlasí s tím, že na př. jeho první spis "Die Kritik aller Offenbarung" je psán úplné v duchu Kantova eticismu; souvislost tedy zřejmá. Důležité je také, že v roce 1793 na př. psal Fichte o mravním oprávnění revoluce. A zvláště jasná je situace u Hegela. Masaryk jenom naznačuje: Kdo se ohlédne po vědecké činnosti německé, kdo si připomene, jak německá filosofie a zvláště filosofie dějin pracovala k národnímu uvědomění, ten snadno postřehne, trvám, mezi spekulacemi a la Hegel a řekněme mezi Bismarckovou politikou krve a železa organickou spojitost a vnitřní příbuznost. /os I. 58/ Nyní nám může svitnout, proč Masaryk tolik usiluje ukázat, že Marx je filosofem podstatné německým. Být podstatně německým totiž zname-
07.jpg
====================
6 je pro ného véda téměř synonymem pro přírodovědu matematického charakteru a matematicko-přírodovědecká methoda je mu vlastní vědeckou methodou par excellence. Ale je tu přece rozdíl: Kant vede této me thodé určité hranice. Vedle přírody a nad ní je tvořímé tvůrčí Já se svými kategoriemi, nazíracími formami a svědomím; a pro né už nevystačíme se starými pojmy přírodnickými. S tímto Já se objevuje nový, decela odlišný svět, svět intelligibilní, svět svobody, oblast nábožen ská a mravní. Tak Kant uvolňuje místo nepřírodním védám: právnictví, státovědě a historii. A nezůstává u toho; Kant zakládá i nové pojetí dějin, které se musejí stát dějinami lidského vývoje, t.j. dějinami člověka, který postupně naplňuje své poslání, stát se svobodným. Tím ovšem přestávají být dějiny pouhým sledem událostí a dostávají smysl duchovní, transcendentální povahy. V tomto bodě pak navazuje celá romantická filosofie německá, která znamená reakci proti duchu osvícenství 18. století. Proto Masaryk nechce posuzovat Fichteův noetický subjektivismus školsky a říká, že z něj slyší také mravní a politické sebevědomí muže, jenž se postavil Napoleonovi./Str.57-58./ Masaryk vidí, jak Fichte buduje vedle své idealistické únosofia theorie filosofii po výtce sociální a politickou, a jeho vystoupení proti Napoleonovi je Masarykovi dokladem, že tato filosofie méla i svůj praktický rys./30/ Toto Masarykovo posouzení Fichtea souhlasí s tím, že na př. jeho první spis "Die Kritik aller Offenbarung" je psán úplné v duchu Kantova eticismu; souvislost tedy zřejmá. Důležité je také, že v roce 1793 na př. psal Fichte o mravním oprávnění revoluce. A zvláště jasná je situace u Hegela. Masaryk jenom naznačuje: Kdo se ohlédne po vědecké činnosti německé, kdo si připomene, jak německá filosofie a zvláště filosofie dějin pracovala k národnímu uvědomění, ten snadno postřehne, trvám, mezi spekulacemi a la Hegel a řekněme mezi Bismarckovou politikou krve a železa organickou spojitost a vnitřní příbuznost. /os I. 58/ Nyní nám může svitnout, proč Masaryk tolik usiluje ukázat, že Marx je filosofem podstatné německým. Být podstatně německým totiž zname-
====================
08.jpg
====================
ná zároveň být poplatným té tradici, která má vnitřní příbuznost s Bismarckovou politikou krve a železa. Takový je tedy podle Masaryka sociální charakter némecké filosofie. Abychom k věci blíž pronikli, postupme k otázce náboženské. 7 III. Sekularisované náboženství Méjme stále na mysli, že ona německá filosofie novější doby, o níž je stále řeč, je charakterisována jmény Kant, Herder, Fichte, Schelling, Hegel - co filosof, to protestant. Masaryk výslovně souhlasí, že je Kant zván filosofem protestantismu a že německá filosofie je označována za protestantskou /Rusko a Evr. II. 625/. Masaryk dokonce Feuerbacha uvádí jako představitele evropského protestantismu, který revolucionuje ruské pravoslaví. /dtto, 687/ Pro tento /ne už ryze náboženský protestantismus jsou mu především dva znaky charakteristické: aktivismus a subjektivismus /tamtéž/. Je-li možno německou filosofii nazvat protestant skou, znamená to tedy, že i ona je vyznačena podobným charakterem. Naznačme souvislosti ostřeji než činí Masaryk. Subjektivismus kantovský je na prvním místě ethický a teprve na druhém místě noetický; primát, jak známo, drží praktický rozum. Jak se však náboženství postupné stávalo problematičtějším, ustupoval i ethický akcent akcentu noetickému: již Fichte znamená na rozdíl od Kanta příkrý idealismus. Tu ovšem kantovské Já svědomím nadané se nafoukne do absolutních rozměrů a objevuje se i u Hegla. Absolutní dubh však nutně musel znamenat přechodnou fázi: už Hegel mluví o objektivním duchu, který v jeho terminologii znamená společnost. Ve stejném smyslu prohlašuje Feuerbach za úkol nové doby humanisaci boha /Vermenschlichung Gottes/; vývoj dovršuje Marx. To je smyslem Masarykovy zkratky: Vývoj tohoto nového názoru je vyznačen jmény: Hegel - Feuerbach Marx; pantheism humanism - socialism; Bůh člověk proletář. Heglovský bůh je Marxem demokratisován, socialisován, proletarisován. /os I. 59/ Přitom stále hlavním problémem bylo náboženství; sám Marx v úvodu ke
08.jpg
====================
ná zároveň být poplatným té tradici, která má vnitřní příbuznost s Bismarckovou politikou krve a železa. Takový je tedy podle Masaryka sociální charakter némecké filosofie. Abychom k věci blíž pronikli, postupme k otázce náboženské. 7 III. Sekularisované náboženství Méjme stále na mysli, že ona německá filosofie novější doby, o níž je stále řeč, je charakterisována jmény Kant, Herder, Fichte, Schelling, Hegel - co filosof, to protestant. Masaryk výslovně souhlasí, že je Kant zván filosofem protestantismu a že německá filosofie je označována za protestantskou /Rusko a Evr. II. 625/. Masaryk dokonce Feuerbacha uvádí jako představitele evropského protestantismu, který revolucionuje ruské pravoslaví. /dtto, 687/ Pro tento /ne už ryze náboženský protestantismus jsou mu především dva znaky charakteristické: aktivismus a subjektivismus /tamtéž/. Je-li možno německou filosofii nazvat protestant skou, znamená to tedy, že i ona je vyznačena podobným charakterem. Naznačme souvislosti ostřeji než činí Masaryk. Subjektivismus kantovský je na prvním místě ethický a teprve na druhém místě noetický; primát, jak známo, drží praktický rozum. Jak se však náboženství postupné stávalo problematičtějším, ustupoval i ethický akcent akcentu noetickému: již Fichte znamená na rozdíl od Kanta příkrý idealismus. Tu ovšem kantovské Já svědomím nadané se nafoukne do absolutních rozměrů a objevuje se i u Hegla. Absolutní dubh však nutně musel znamenat přechodnou fázi: už Hegel mluví o objektivním duchu, který v jeho terminologii znamená společnost. Ve stejném smyslu prohlašuje Feuerbach za úkol nové doby humanisaci boha /Vermenschlichung Gottes/; vývoj dovršuje Marx. To je smyslem Masarykovy zkratky: Vývoj tohoto nového názoru je vyznačen jmény: Hegel - Feuerbach Marx; pantheism humanism - socialism; Bůh člověk proletář. Heglovský bůh je Marxem demokratisován, socialisován, proletarisován. /os I. 59/ Přitom stále hlavním problémem bylo náboženství; sám Marx v úvodu ke
====================
09.jpg
====================
8 Kritice Hegelovy filosofie práva říká: kritika náboženství je předpokladem veškeré kritiky. Sám však pokládá alespoň pro Německo tuto kritiku za ukončenou. IV. Positivismus. Stejnou témář měrou, jakou zdůrazňuje německost Marxovy filosofie, podtrhuje Masaryk význam positivismu pro Marxovo myšlení. I tento positivismus má ovšem domácí německé kořeny. Značný positivistický prvek je mimo Hegla ve Feuerbachově materialismu a zejména v jeho theorii náboženství. Řekl jsem už, že Feuerbach v tom pokračuje v Humovi, a Hume, je otcem moderního positivismu. /oś I. 51/ Působil ovšem i positivismus francouzský, především proto, že byl vypracovanější a přesnější; přesto však jenom navazoval na domácí vývoj Marxův. A později v Anglii se oba zakladatelé vědeckého socialismu utvrdili v positivismu ještě silněji. Masaryk je přesvědčen, že ve filosofickém a vědeckém vývoji Marxové má positivism důležitost hlavní. /Str. 52./ Jeví se to především v tom, že vedl Marxe k důkladnějšímu studiu ekonomiky: V tom právě se jeví positivism Marxův, že přestává filosofovat in abstracto a filosofuje in concreto, to jest v svém speciálním oboru, v ekonomice. Marx filosofoval svou ekonomikou. /Str. 55./ S positivismem souvisí historismus; ten opět původu domácího, heglovského, byl posílen vlivy francouzskými. V. Záver. Masarykovi a ovšem ani nám nešlo o žádné filosofické zhodnocení Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Úkolem bylo nastínit perspektivu, která bude v dalším sloužit při skutečném rozboru Marxova a Engelsova učení. U Masaryka najdeme obrovské množství detailních záběrů; hlavní linie však jako by chyběla. Proto jsme se pokusili vyzdvihnout věci podle našeho soudu nejdůležitější a zároveň ne na první pohled
09.jpg
====================
8 Kritice Hegelovy filosofie práva říká: kritika náboženství je předpokladem veškeré kritiky. Sám však pokládá alespoň pro Německo tuto kritiku za ukončenou. IV. Positivismus. Stejnou témář měrou, jakou zdůrazňuje německost Marxovy filosofie, podtrhuje Masaryk význam positivismu pro Marxovo myšlení. I tento positivismus má ovšem domácí německé kořeny. Značný positivistický prvek je mimo Hegla ve Feuerbachově materialismu a zejména v jeho theorii náboženství. Řekl jsem už, že Feuerbach v tom pokračuje v Humovi, a Hume, je otcem moderního positivismu. /oś I. 51/ Působil ovšem i positivismus francouzský, především proto, že byl vypracovanější a přesnější; přesto však jenom navazoval na domácí vývoj Marxův. A později v Anglii se oba zakladatelé vědeckého socialismu utvrdili v positivismu ještě silněji. Masaryk je přesvědčen, že ve filosofickém a vědeckém vývoji Marxové má positivism důležitost hlavní. /Str. 52./ Jeví se to především v tom, že vedl Marxe k důkladnějšímu studiu ekonomiky: V tom právě se jeví positivism Marxův, že přestává filosofovat in abstracto a filosofuje in concreto, to jest v svém speciálním oboru, v ekonomice. Marx filosofoval svou ekonomikou. /Str. 55./ S positivismem souvisí historismus; ten opět původu domácího, heglovského, byl posílen vlivy francouzskými. V. Záver. Masarykovi a ovšem ani nám nešlo o žádné filosofické zhodnocení Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Úkolem bylo nastínit perspektivu, která bude v dalším sloužit při skutečném rozboru Marxova a Engelsova učení. U Masaryka najdeme obrovské množství detailních záběrů; hlavní linie však jako by chyběla. Proto jsme se pokusili vyzdvihnout věci podle našeho soudu nejdůležitější a zároveň ne na první pohled
====================
10.jpg
====================
9 zcela patrné. Tedy resumujeme: Marxův filosofický základ je ve filosofii Hegelové; Hegel měl na Marxe vliv největší a rozhodující. Zároveň vystupuje Marx jako feuerbachovec, člen hegelovské levice; vliv Feuerbachův na Marxe byl po Hegelovi nejsilnější. Socialism Marxův vyrostl převážné z filosofie némecké, především z Feuerbachova humanismu. Odtud také má Marx naturalismus a materialismus. V kritice náboženství obnovuje Feuerbach Humiv positivism; ten má potom pro Marxe význam podstatný. Marx se navíc podobá Humovi i svým racionalismem. Také revoluční prvky jsou odkazem myšlení německého, zvláště Feuerbacha. Tím jsou připraveny zároveň Masarykovy posice kritické a polemické. V dalších kapitolách zahájí Masaryk útok proti positivismu a historismu, proti německému romantismu /v otázce mas a třídního boje/, proti hegeliánství v otázce státu a proti materialismu /v ethice/. Soudím, že odpoved o chronické krisi veškerého marxismu je už latentné obsažena v tomto počátečním Masarykově rozvrhu; by lo by však neúčelné zacházet už nyní tak daleko, když jsme taprve na počátku seminární četby.
10.jpg
====================
9 zcela patrné. Tedy resumujeme: Marxův filosofický základ je ve filosofii Hegelové; Hegel měl na Marxe vliv největší a rozhodující. Zároveň vystupuje Marx jako feuerbachovec, člen hegelovské levice; vliv Feuerbachův na Marxe byl po Hegelovi nejsilnější. Socialism Marxův vyrostl převážné z filosofie némecké, především z Feuerbachova humanismu. Odtud také má Marx naturalismus a materialismus. V kritice náboženství obnovuje Feuerbach Humiv positivism; ten má potom pro Marxe význam podstatný. Marx se navíc podobá Humovi i svým racionalismem. Také revoluční prvky jsou odkazem myšlení německého, zvláště Feuerbacha. Tím jsou připraveny zároveň Masarykovy posice kritické a polemické. V dalších kapitolách zahájí Masaryk útok proti positivismu a historismu, proti německému romantismu /v otázce mas a třídního boje/, proti hegeliánství v otázce státu a proti materialismu /v ethice/. Soudím, že odpoved o chronické krisi veškerého marxismu je už latentné obsažena v tomto počátečním Masarykově rozvrhu; by lo by však neúčelné zacházet už nyní tak daleko, když jsme taprve na počátku seminární četby.
====================
11.jpg
====================
OPIS 11118 ) (8) T.C. Masaryk: OTAZKA SOCIALNI (SV. I., Kap. II., Odd. A.) "MARXUV VÝVOJ VEDECKY A FILOSOFICKÝ" (společně s T. klimentjevoron) Faku Hm prace è. 10 1949
11.jpg
====================
OPIS 11118 ) (8) T.C. Masaryk: OTAZKA SOCIALNI (SV. I., Kap. II., Odd. A.) "MARXUV VÝVOJ VEDECKY A FILOSOFICKÝ" (společně s T. klimentjevoron) Faku Hm prace è. 10 1949
====================
12.jpg
====================
T. G. Masaryk : OTÁZKA SOCIÁLNI. /Sv. I., kapitola II., oddíl A : Marxa v vývoj Referát pro sociologický seminář prof.dra Ludvíka Svobody 25.října 1949. Beferuje: Tatjana Klimentjevová Ladislav Hejdánek. £ilo so fický./ Úvodem. Každé myšlenkové úsilí a má dvojí stránku, dvojí tvář: jednou se obrací k předmětu svého studia, druhou se představuje jako dítě své doby; jedna tvář je jakoby odvrácena od spěchu tohoto světa a plně se soustřeďuje na svůj zvláštní úkol, řeší svůj zvláštní problém a a pečlivě ohledává potřebný materiál v tichu knihoven a archivů, v soukromí pracoven a v odděleném světě laboratoří, zatím co druhá tvář generálským okem přehlíží situaci na světovém bojišti, kde zápasí pravda se lží a s omylem, shledává spojence a odhaluje nepřátele a veli vy soko pozvednout prapor vítězství. Velikost vědecká, velikost filosofická není myslitelná bez této dvojí stránky. Pravda nikdy není pouhou ideologif, jež má podpořit morálku bojujfefch, nýbrž její kořeny jsou v odbornosti, ve vědecké poctivosti, ve skutečné znalosti, v opravdovém védění. Přesto však není nezaujaté pravdy: vědecké poznání, byť sebeodbornější a sebepřesnější, nemaže a ne suf být tím posledním, oč nám na svété jde. My musíme na první místo stavět úsilí o lepší svět, o lepší vztahy mezi lidmi, o lepšího člověka. Vědecké poznání nestojí nad tímto úsilfm, nýbrž je mu podřízeno tak jako je každá odbornost podřízena programu, který jí užívá. Ovšem, béda programu, který nedbá odbornosti, který nedbá pravdy. Ale pravdu nepozná ten, kdo nemá program, kdo nemá správný program. 0 pravdě nerozhoduje jen intelekt, pravda není jen záležitostí intelektuální, nýbrž záležitostí mravní, ano, záležitostí srdce. V tom smyslu je třeba být napřed pro pravdu rozhodnut a teprve potom prav-
12.jpg
====================
T. G. Masaryk : OTÁZKA SOCIÁLNI. /Sv. I., kapitola II., oddíl A : Marxa v vývoj Referát pro sociologický seminář prof.dra Ludvíka Svobody 25.října 1949. Beferuje: Tatjana Klimentjevová Ladislav Hejdánek. £ilo so fický./ Úvodem. Každé myšlenkové úsilí a má dvojí stránku, dvojí tvář: jednou se obrací k předmětu svého studia, druhou se představuje jako dítě své doby; jedna tvář je jakoby odvrácena od spěchu tohoto světa a plně se soustřeďuje na svůj zvláštní úkol, řeší svůj zvláštní problém a a pečlivě ohledává potřebný materiál v tichu knihoven a archivů, v soukromí pracoven a v odděleném světě laboratoří, zatím co druhá tvář generálským okem přehlíží situaci na světovém bojišti, kde zápasí pravda se lží a s omylem, shledává spojence a odhaluje nepřátele a veli vy soko pozvednout prapor vítězství. Velikost vědecká, velikost filosofická není myslitelná bez této dvojí stránky. Pravda nikdy není pouhou ideologif, jež má podpořit morálku bojujfefch, nýbrž její kořeny jsou v odbornosti, ve vědecké poctivosti, ve skutečné znalosti, v opravdovém védění. Přesto však není nezaujaté pravdy: vědecké poznání, byť sebeodbornější a sebepřesnější, nemaže a ne suf být tím posledním, oč nám na svété jde. My musíme na první místo stavět úsilí o lepší svět, o lepší vztahy mezi lidmi, o lepšího člověka. Vědecké poznání nestojí nad tímto úsilfm, nýbrž je mu podřízeno tak jako je každá odbornost podřízena programu, který jí užívá. Ovšem, béda programu, který nedbá odbornosti, který nedbá pravdy. Ale pravdu nepozná ten, kdo nemá program, kdo nemá správný program. 0 pravdě nerozhoduje jen intelekt, pravda není jen záležitostí intelektuální, nýbrž záležitostí mravní, ano, záležitostí srdce. V tom smyslu je třeba být napřed pro pravdu rozhodnut a teprve potom prav-
====================
13.jpg
====================
2 du poznávat. V tom smyslu je třeba být napřed socialistou a teprve potom vědeckým socialistou, neboť žádné vědecké zkoumání mne nemaže přesvědčit o tom, že se mámat socialistou státi mám. Proto má Masaryk úplně pravdu, říká-11, že Marx by 1 mnohem dříve socialistou než se stal socialistou vědeckým /os I. 56 pod čarou/. Ovšem, rozhodnout se pro socialismus to není nic, co by jaksi spadlo s nebe. A mluvíme-li o mravním rozhodnutí, neznamená to ještě žádnou my stiku ani irracionalitu, nýbrž jenom tolik, že takový čin nemůžeme odvysvětlit. Odmítáme-li však vypočítávat příčiny, které "objektivně vedly k Marxovu "subjekt ivafmu rozhodnutí pro socialismus, nevzdáváme se tim nijak úsilí o pochopení, za jakých okolmostí a z jakých předpokladů se tak stalo. Marxovo rozhodnutí je nám blízké, my s Marxem sympatisujeme, my jeho rozhodnutí schvalujea je to právě tato sympatie, která nám ukládá, abychom radikálné skoncovali s každým převáděním takového rozhodnutí na jakési neosobnf "objektivní příčiny. me Tix jame objasnili své hlediske, s nímž přistupujeme k thematu odmítáme svého referátu. I když jednostranný výklad, rozlišujeme mezi věcmi podstatnými a méně podstatnými. Za nejdůležitější pro pochopenf Marxe a jeho učení nepovažujeme rozbor obecných materiálnfch ekonomických skutečnosti /Engelsův výraz/, nýbrž daleko spíše rozbor speciálních okolností, samotného Marxe se týkajících. A tu opět pro nás nejsou nejpodstatnější vnější a neosobní příčiny a podmínky, nýbrž osobní důvody, které Marxe k rozhodnutí vedly, a to nikoli všechny, málom ale především ty, které Marx podržel. Za osobní důvody tu nepoklá dáme motivy irracionální, nýbrž motivy filosofické; mluvíme o osobnfm charakteru těchto důvodů proto, že je od Marxovy osobnosti nelze odtrhnout a hlásat abstraktné, neboť v nich Marx navazuje na myšlenkové úsilí minulé. Významu Marxovy filosofie je možno pak porozumět jedině na pozadí filosofie předchozí. Resumujeme: souhlasíme s Masarykovým postupem od vývoje evropské-
13.jpg
====================
2 du poznávat. V tom smyslu je třeba být napřed socialistou a teprve potom vědeckým socialistou, neboť žádné vědecké zkoumání mne nemaže přesvědčit o tom, že se mámat socialistou státi mám. Proto má Masaryk úplně pravdu, říká-11, že Marx by 1 mnohem dříve socialistou než se stal socialistou vědeckým /os I. 56 pod čarou/. Ovšem, rozhodnout se pro socialismus to není nic, co by jaksi spadlo s nebe. A mluvíme-li o mravním rozhodnutí, neznamená to ještě žádnou my stiku ani irracionalitu, nýbrž jenom tolik, že takový čin nemůžeme odvysvětlit. Odmítáme-li však vypočítávat příčiny, které "objektivně vedly k Marxovu "subjekt ivafmu rozhodnutí pro socialismus, nevzdáváme se tim nijak úsilí o pochopení, za jakých okolmostí a z jakých předpokladů se tak stalo. Marxovo rozhodnutí je nám blízké, my s Marxem sympatisujeme, my jeho rozhodnutí schvalujea je to právě tato sympatie, která nám ukládá, abychom radikálné skoncovali s každým převáděním takového rozhodnutí na jakési neosobnf "objektivní příčiny. me Tix jame objasnili své hlediske, s nímž přistupujeme k thematu odmítáme svého referátu. I když jednostranný výklad, rozlišujeme mezi věcmi podstatnými a méně podstatnými. Za nejdůležitější pro pochopenf Marxe a jeho učení nepovažujeme rozbor obecných materiálnfch ekonomických skutečnosti /Engelsův výraz/, nýbrž daleko spíše rozbor speciálních okolností, samotného Marxe se týkajících. A tu opět pro nás nejsou nejpodstatnější vnější a neosobní příčiny a podmínky, nýbrž osobní důvody, které Marxe k rozhodnutí vedly, a to nikoli všechny, málom ale především ty, které Marx podržel. Za osobní důvody tu nepoklá dáme motivy irracionální, nýbrž motivy filosofické; mluvíme o osobnfm charakteru těchto důvodů proto, že je od Marxovy osobnosti nelze odtrhnout a hlásat abstraktné, neboť v nich Marx navazuje na myšlenkové úsilí minulé. Významu Marxovy filosofie je možno pak porozumět jedině na pozadí filosofie předchozí. Resumujeme: souhlasíme s Masarykovým postupem od vývoje evropské-
====================
14.jpg
====================
S ho myšlení přes vývoj Marxav k rozboru nejprve filosofie Marxovy, pak jeho učení o společnosti a jejím vývoji a konečně k rozboru marxistické politiky a sociálnfhe programu za ustavičného sledování amandam všech historických souvislostí, na jejichž pozadí jedině můžeme Marxiv zjev správně pochopit. /Poznámka: stále byla řeč pouze o Marxovi. To jen pro zjednodušení vyjadřovací; jméno Engelsovo je přirozeně třeba všude doplnit./ 1. Marx filosofem nemeckým. Masaryk nepřestává zdjrazňovat podstatně německý charakter Marxovy /a Engelsovy/ filosofie. Tu ne jde jen o to, na jak oba bojovali za námeckou svobodu, i když se v Německu nesměli objevit. To Masaryk kladně oceňuje jako konkrétismus: Marx a Engels ovšem chtěli pracovat pro člověčenstve ce16, ale právé proto pracovali přirozeně i v cizině především pro Německo. /os II. 153/ Jde především o ráz celého Marxova myšlení, jde o filosofický charakter Marxiv, o némž Masaryk prohlašuje, že je podstatné německý. Samotní klasikové marxismu nejsou v této otázce jednotni. Tak na př. v úvodu k Anti-Dshringovi prohlašuje Engels, že novodobý socialismus svou theoretickou formou se jeví z počátku jako dále rozvedené, jakoby důslednější pokračování zásad, vyslovených velkými francouzskými osvícenci XVIII. století. /Anti-Dühr. 17/ Když však psal Engels o pět roků později předmluvu k prvnímu vydánf Vývoje socialismu od ut opis k vědě, v němž uvedená formulace zůstala zachována, prohlásil, že "vědecký socialismus je podstatně německým produktem /str.7/. Rozpor ovšem není tak veliký, uvědomíme-li si rozdíl mezi formulacemi "novodobý socialismus" a "vědecký socialismus zvláště pak je třeba pamatovat, že Engels právě onomu "novodobému socialismu" vytýká nereálnost a proto nevědeckost. Nicméně však pramenem tohoto, byť nevědeckého socialismu je francouzské osvícenství; a uvážíme-li, že vědecký socialismus nemohl než navazovat
14.jpg
====================
S ho myšlení přes vývoj Marxav k rozboru nejprve filosofie Marxovy, pak jeho učení o společnosti a jejím vývoji a konečně k rozboru marxistické politiky a sociálnfhe programu za ustavičného sledování amandam všech historických souvislostí, na jejichž pozadí jedině můžeme Marxiv zjev správně pochopit. /Poznámka: stále byla řeč pouze o Marxovi. To jen pro zjednodušení vyjadřovací; jméno Engelsovo je přirozeně třeba všude doplnit./ 1. Marx filosofem nemeckým. Masaryk nepřestává zdjrazňovat podstatně německý charakter Marxovy /a Engelsovy/ filosofie. Tu ne jde jen o to, na jak oba bojovali za námeckou svobodu, i když se v Německu nesměli objevit. To Masaryk kladně oceňuje jako konkrétismus: Marx a Engels ovšem chtěli pracovat pro člověčenstve ce16, ale právé proto pracovali přirozeně i v cizině především pro Německo. /os II. 153/ Jde především o ráz celého Marxova myšlení, jde o filosofický charakter Marxiv, o némž Masaryk prohlašuje, že je podstatné německý. Samotní klasikové marxismu nejsou v této otázce jednotni. Tak na př. v úvodu k Anti-Dshringovi prohlašuje Engels, že novodobý socialismus svou theoretickou formou se jeví z počátku jako dále rozvedené, jakoby důslednější pokračování zásad, vyslovených velkými francouzskými osvícenci XVIII. století. /Anti-Dühr. 17/ Když však psal Engels o pět roků později předmluvu k prvnímu vydánf Vývoje socialismu od ut opis k vědě, v němž uvedená formulace zůstala zachována, prohlásil, že "vědecký socialismus je podstatně německým produktem /str.7/. Rozpor ovšem není tak veliký, uvědomíme-li si rozdíl mezi formulacemi "novodobý socialismus" a "vědecký socialismus zvláště pak je třeba pamatovat, že Engels právě onomu "novodobému socialismu" vytýká nereálnost a proto nevědeckost. Nicméně však pramenem tohoto, byť nevědeckého socialismu je francouzské osvícenství; a uvážíme-li, že vědecký socialismus nemohl než navazovat
====================
15.jpg
====================
na socialismus nevědecký, zůstává přece jenom s podivem, jak mohl Engels tak rigorosné prohlásit vědecký socialismus za produkt podstatně némecký. Mél-li se socialismus státi vědou, musil býti nejprve posta ven na reálnou půdu. /Anti-Dühr. 20/ Tak uzavírá Engels; nám nezbývá než se ptát, jak se to mělo stát. To objasňuje sám Engels hned v následujících řádcfch: byla to novější nemecká filosofie, vrcholící v Hegelovi, a hlavně jí obnovená dialektika, která to měla dokázat. V souhlase s tím píše potom Lenin ve svých Třech min zdrojích: Marxovo učení ... je zákonitým dědicem toho nejlepšího, co vytvořilo lidstvo v XIX.století v podobě německé filosofie, anglické politické ekonomie a francouzského socialismu. /str. 57/ Lenin tedy pojímá odpověď tak, že německá filosofie je pouze jedafm ze zdrojů vědeckého socialismu vedle francouzského socialismu a anglic ké politické ekonomie; naznačuje tedy jinými slovy, že německá filosofie oplodnila, zušlechtila onen francouzský "nevědecký" socialismus. Lze se však takto omezit při výkladu Engelsových slov: My, němečtí socialisté, jsme hrdi na to, že odvozujeme svůj původ nejen od Saint-Simona, Fouriera a Owena, nýbrž i od Kanta, Fichtea a Hegela. /Vývoj social. str. 7./, lze skutečně přičíst námecké filosofii jenom tu funkci k dobru, že vědeckému socialismu dodala nezbytnou dialektiku ? Jistě nikoli; už proto na, že Marxova dialektická me thoda nejen není totožná, nýbrž podle vlastních jeho slov je přímým opakem methody hegelovské /Kapitál I., Doslov k II.německému vydání/. Německá filosofie, jmenovitě Feuerbach poskytl Marxovi ještě jinou zbraň, totiž materialismus. Ale nehledě k tomu, že také francouzská filosofie materialistická měla svůj vliv, ptáme se, zda sama myšlenka socialismu přicházela jedině z Francie a zda skutečně byla německému myšlení tak cizí. Masaryk tvrdí, že nikoli; v tomto svém tvrzení se ovšem nebude moci, jak se zdá, dovolat přímého svědectví se strany Marxovy a Engelsovy. Ale Masaryk tak činit ani nechce; naopak soudí, že Marx nesprávně odhadl
15.jpg
====================
na socialismus nevědecký, zůstává přece jenom s podivem, jak mohl Engels tak rigorosné prohlásit vědecký socialismus za produkt podstatně némecký. Mél-li se socialismus státi vědou, musil býti nejprve posta ven na reálnou půdu. /Anti-Dühr. 20/ Tak uzavírá Engels; nám nezbývá než se ptát, jak se to mělo stát. To objasňuje sám Engels hned v následujících řádcfch: byla to novější nemecká filosofie, vrcholící v Hegelovi, a hlavně jí obnovená dialektika, která to měla dokázat. V souhlase s tím píše potom Lenin ve svých Třech min zdrojích: Marxovo učení ... je zákonitým dědicem toho nejlepšího, co vytvořilo lidstvo v XIX.století v podobě německé filosofie, anglické politické ekonomie a francouzského socialismu. /str. 57/ Lenin tedy pojímá odpověď tak, že německá filosofie je pouze jedafm ze zdrojů vědeckého socialismu vedle francouzského socialismu a anglic ké politické ekonomie; naznačuje tedy jinými slovy, že německá filosofie oplodnila, zušlechtila onen francouzský "nevědecký" socialismus. Lze se však takto omezit při výkladu Engelsových slov: My, němečtí socialisté, jsme hrdi na to, že odvozujeme svůj původ nejen od Saint-Simona, Fouriera a Owena, nýbrž i od Kanta, Fichtea a Hegela. /Vývoj social. str. 7./, lze skutečně přičíst námecké filosofii jenom tu funkci k dobru, že vědeckému socialismu dodala nezbytnou dialektiku ? Jistě nikoli; už proto na, že Marxova dialektická me thoda nejen není totožná, nýbrž podle vlastních jeho slov je přímým opakem methody hegelovské /Kapitál I., Doslov k II.německému vydání/. Německá filosofie, jmenovitě Feuerbach poskytl Marxovi ještě jinou zbraň, totiž materialismus. Ale nehledě k tomu, že také francouzská filosofie materialistická měla svůj vliv, ptáme se, zda sama myšlenka socialismu přicházela jedině z Francie a zda skutečně byla německému myšlení tak cizí. Masaryk tvrdí, že nikoli; v tomto svém tvrzení se ovšem nebude moci, jak se zdá, dovolat přímého svědectví se strany Marxovy a Engelsovy. Ale Masaryk tak činit ani nechce; naopak soudí, že Marx nesprávně odhadl
====================
16.jpg
====================
5 svou souvislost a myšlením cizím: Marx, jako jiní, byl une sen vlivy francouzskými a anglickými. Ale přeceňoval je a zvláště přeceňoval jejich působení na sebe samého. Je bez odporu, že Saint-Simon, Proudhon, Fourier a jinf - dříve již Voltaire, Rousseau - stejně pak Angličané /mezi nimi později také Darwin/ měli na Marxe vliv značný; ale přes to vždycky Marx zůstával heglovcem a filosofem podstatně německým. Vliv francouzský se proto časem téměř všecek ztratil. /OS I. 58/ Zvláště pak v otázce samého socialismu soudí Masaryk na kořeny statné německé: podSvůj socialism má Marx také z Feuerbacha a z filosofie německé; socialism francouzský a anglický zesilují jen původní základ domácí a myšlení vlastní. /str.57/ Tu ovšem nezbývá než podniknout zkoumání, nakolik bylo německé myšlení sociální a nakolik se mohlo stát základem Marxova socialismu. To by vyžadovalo rozbor pokantovské filosofie a zároveň rozbor Marxova socialistického myšlení, nakolik mají německé myšlenkové motivy význam pro myšlení Marxovo. Taková práce by animam přirozené přesahovala rámec našeho referátu a proto se omezíme na stručný přehled po území, jež by bylo třeba řádně prozkoumat. W MM MM MMMMMMMM II. Námecká filosofie j a sociálnf. Masaryk ne souhlasí s Marxovým a Engelsovým ustavičným vytýkáním, jak je nemecká filosofie proti anglické a francouzské mlhavá, ne praktická, neživotná; jistě takové výtky nejsou zcela plané, ale jsou prý jisté přepjaté. Námecká filosofie je už od XVIII. století historická /Herder, Lessing/ a v XIX. století je sociální a pořád sociálnější /richte, Hegel a jinf/. Není pravda, že si života nevšímá. /os 1. 57/ Už Kant prý obracel moderního človeka k praxi, když pravý význam živet vota a celého světa viděl v mravnosti. A na tom základě, říká Masaryk, tfmto směrem se ne se po Kantovi filosofie všecka. Zde tedy přičiníme několik poznámek. Kantova filosofie nese ještě všechny znaky osvícenství: především
16.jpg
====================
5 svou souvislost a myšlením cizím: Marx, jako jiní, byl une sen vlivy francouzskými a anglickými. Ale přeceňoval je a zvláště přeceňoval jejich působení na sebe samého. Je bez odporu, že Saint-Simon, Proudhon, Fourier a jinf - dříve již Voltaire, Rousseau - stejně pak Angličané /mezi nimi později také Darwin/ měli na Marxe vliv značný; ale přes to vždycky Marx zůstával heglovcem a filosofem podstatně německým. Vliv francouzský se proto časem téměř všecek ztratil. /OS I. 58/ Zvláště pak v otázce samého socialismu soudí Masaryk na kořeny statné německé: podSvůj socialism má Marx také z Feuerbacha a z filosofie německé; socialism francouzský a anglický zesilují jen původní základ domácí a myšlení vlastní. /str.57/ Tu ovšem nezbývá než podniknout zkoumání, nakolik bylo německé myšlení sociální a nakolik se mohlo stát základem Marxova socialismu. To by vyžadovalo rozbor pokantovské filosofie a zároveň rozbor Marxova socialistického myšlení, nakolik mají německé myšlenkové motivy význam pro myšlení Marxovo. Taková práce by animam přirozené přesahovala rámec našeho referátu a proto se omezíme na stručný přehled po území, jež by bylo třeba řádně prozkoumat. W MM MM MMMMMMMM II. Námecká filosofie j a sociálnf. Masaryk ne souhlasí s Marxovým a Engelsovým ustavičným vytýkáním, jak je nemecká filosofie proti anglické a francouzské mlhavá, ne praktická, neživotná; jistě takové výtky nejsou zcela plané, ale jsou prý jisté přepjaté. Námecká filosofie je už od XVIII. století historická /Herder, Lessing/ a v XIX. století je sociální a pořád sociálnější /richte, Hegel a jinf/. Není pravda, že si života nevšímá. /os 1. 57/ Už Kant prý obracel moderního človeka k praxi, když pravý význam živet vota a celého světa viděl v mravnosti. A na tom základě, říká Masaryk, tfmto směrem se ne se po Kantovi filosofie všecka. Zde tedy přičiníme několik poznámek. Kantova filosofie nese ještě všechny znaky osvícenství: především
====================
17.jpg
====================
6 je pro mého véda téměř synonymem pro přírodovědu matematického charakteru a matematicko-přírodovědecká methoda je mu vlastní vědeckou methodou par excellence. Ale je tu přece rozdíl: Kant vede této me thodé určité hranice. Vedle přírody a nad ní je té tvůrčí Já se svými kategoriemi, nazfracfmi formami a svédomfm; a pro ně už nevystačíme se starými pojmy přírodnickými. S tímto Já se objevuje nový, docola odlišný svět, svět intelligibilní, svět svobody, oblast nábožen ská a mravní. Tak Kant uvolňuje místo nepřírodním védám: právnictví, státovědě a historii. A nezůstává u toho; Kant zakládá i nové pojetí déjin, které se musejí stát dějinami lidského vývoje, t.j. déjinami člověka, který postupné naplňuje své poslání, stát se svobodným. Tim ovšem přestávají být dějiny pouhým sledem událostí a dostávají smysl duchovní, transcendentální povahy. V tomto bodě pak navazuje celá romantická filosofie nemecká, která znamená reakci proti duchu osvfcenství 18. století. Proto Masaryk nechce posuzovat Fichteův noetický subjektivismus školsky a říká, že z něj slyší také mravní a politické sebevědomf muže, jenž se postavil Napoleonovi./Str.57-58./ Masaryk vidí, jak Fichte buduje vedle své idealistické mafia theorie filosofii po výtce sociální a politickou, a jeho vystoupení proti Napoleonovi je Masarykovi dokladem, že tato filosofie měla i svůj praktický rys./30/ Toto Masarykovo posouzení Fichtea souhlasí s tím, že na př. jeho první spis "Die Kritik aller Offenbarung" je psán úplně v duchu Kantova eticismu; souvislost tedy zřejmá. Důležité je také, že v roce 1793 na př. psal Fichte e mravním oprávnění revoluce. A zvláště jasná je situace u Hege la. Masaryk jenom naznačuje: Kdo se ohlédne po vědecké činnosti německé, kdo si připomene, jak némecká filosofie a zvláště filosofie dějin pracovala k národnímu uvědomění, ten snadno postřehne, trvám, mezi spekulacemi a la Hegel a řekněme mezi Bismarckovou. politikou krve a žele za organickou spojitost a vnit inf příbuznost. /os I. 58/ Nyní nám může svitnout, proč Masaryk tolik usiluje ukázat, že Marx je filosofem podstatné německým. Být podstatně německým totiž zname-
17.jpg
====================
6 je pro mého véda téměř synonymem pro přírodovědu matematického charakteru a matematicko-přírodovědecká methoda je mu vlastní vědeckou methodou par excellence. Ale je tu přece rozdíl: Kant vede této me thodé určité hranice. Vedle přírody a nad ní je té tvůrčí Já se svými kategoriemi, nazfracfmi formami a svédomfm; a pro ně už nevystačíme se starými pojmy přírodnickými. S tímto Já se objevuje nový, docola odlišný svět, svět intelligibilní, svět svobody, oblast nábožen ská a mravní. Tak Kant uvolňuje místo nepřírodním védám: právnictví, státovědě a historii. A nezůstává u toho; Kant zakládá i nové pojetí déjin, které se musejí stát dějinami lidského vývoje, t.j. déjinami člověka, který postupné naplňuje své poslání, stát se svobodným. Tim ovšem přestávají být dějiny pouhým sledem událostí a dostávají smysl duchovní, transcendentální povahy. V tomto bodě pak navazuje celá romantická filosofie nemecká, která znamená reakci proti duchu osvfcenství 18. století. Proto Masaryk nechce posuzovat Fichteův noetický subjektivismus školsky a říká, že z něj slyší také mravní a politické sebevědomf muže, jenž se postavil Napoleonovi./Str.57-58./ Masaryk vidí, jak Fichte buduje vedle své idealistické mafia theorie filosofii po výtce sociální a politickou, a jeho vystoupení proti Napoleonovi je Masarykovi dokladem, že tato filosofie měla i svůj praktický rys./30/ Toto Masarykovo posouzení Fichtea souhlasí s tím, že na př. jeho první spis "Die Kritik aller Offenbarung" je psán úplně v duchu Kantova eticismu; souvislost tedy zřejmá. Důležité je také, že v roce 1793 na př. psal Fichte e mravním oprávnění revoluce. A zvláště jasná je situace u Hege la. Masaryk jenom naznačuje: Kdo se ohlédne po vědecké činnosti německé, kdo si připomene, jak némecká filosofie a zvláště filosofie dějin pracovala k národnímu uvědomění, ten snadno postřehne, trvám, mezi spekulacemi a la Hegel a řekněme mezi Bismarckovou. politikou krve a žele za organickou spojitost a vnit inf příbuznost. /os I. 58/ Nyní nám může svitnout, proč Masaryk tolik usiluje ukázat, že Marx je filosofem podstatné německým. Být podstatně německým totiž zname-
====================
18.jpg
====================
ná zároveň být poplatným té tradici, která má vnitřní příbuznost s Bismarckovou politikou krve a železa. Takový je tedy podle Masaryka sociálnf charakter německé filosofie. Abychom k věci blíž pronikli, postupme k otázce náboženské. III. Sekularisované 7 náboženství. Mejme stále na mysli, že ona německá filosofie novější doby, o níž je stále řeč, je charakterisována jmény Kant, Herder, Fichte, Schelling, Hegel co filosof, to protestant. Masaryk výslovně souhlasí, že je Kant zván filosofem protestantismu a že německá filosofia je označována za protestantskou /Rusko & Evr. II. 625/. Masaryk dokonce Feuerbacha uvádí jako představitele evropského protestantismu, který revolucionuje ruské pravoslaví. /dtto, 687/ Pro tento /ne už ryze náboženský/ protestantismus jsou mu především dva znaky charakteristické: aktivismus a subjektivismus /tamtéž/. Je-li možno nemeckou filosofii nazvat protestant skou, znamená to tedy, že i ona je vyznačena podobným charakterem. Naznačme souvislosti ostřeji než činí Masaryk. Subjektivismus kantovský je na prvním misté ethický a teprve na druhém místě noetický; primát, jak známo, drží praktický rozum. Jak se však náboženství postupné stávalo problematičtějším, ustupoval i ethický akcent akcentu noetickému: již Fichte znamená na rozdíl od Kanta přikrý idealismus. Tu ovšem kantovské Já svédomfm nadané se nafoukne do absolutních rozměrů a objevuje se i u Hagla. Absolutní dubh však nutně musel znamenat přechodnou fázi: už Hegel mluví o objektivnfm duchu, který v jeho terminologii znamená společnost. Ve stejném smyslu prohlašuje Feuerbach za úkol nové doby humanisaci boha /Varmenschlichung Gottes/; vývoj dovršuje Marx. To je smyslem Masarykovy zkratky: Vývoj tohoto nového názoru je vyznačen jmény: Hegel - Feuerbach Marx; pantheism - humanism - socialism; Bah - člověk - proletář. Heglovský bih je Marxem demokratisován, socialisován, prolatarisován. /os 1. 59/ Přitom stále hlavním problémem bylo náboženství: sám Marx v úvodu ke
18.jpg
====================
ná zároveň být poplatným té tradici, která má vnitřní příbuznost s Bismarckovou politikou krve a železa. Takový je tedy podle Masaryka sociálnf charakter německé filosofie. Abychom k věci blíž pronikli, postupme k otázce náboženské. III. Sekularisované 7 náboženství. Mejme stále na mysli, že ona německá filosofie novější doby, o níž je stále řeč, je charakterisována jmény Kant, Herder, Fichte, Schelling, Hegel co filosof, to protestant. Masaryk výslovně souhlasí, že je Kant zván filosofem protestantismu a že německá filosofia je označována za protestantskou /Rusko & Evr. II. 625/. Masaryk dokonce Feuerbacha uvádí jako představitele evropského protestantismu, který revolucionuje ruské pravoslaví. /dtto, 687/ Pro tento /ne už ryze náboženský/ protestantismus jsou mu především dva znaky charakteristické: aktivismus a subjektivismus /tamtéž/. Je-li možno nemeckou filosofii nazvat protestant skou, znamená to tedy, že i ona je vyznačena podobným charakterem. Naznačme souvislosti ostřeji než činí Masaryk. Subjektivismus kantovský je na prvním misté ethický a teprve na druhém místě noetický; primát, jak známo, drží praktický rozum. Jak se však náboženství postupné stávalo problematičtějším, ustupoval i ethický akcent akcentu noetickému: již Fichte znamená na rozdíl od Kanta přikrý idealismus. Tu ovšem kantovské Já svédomfm nadané se nafoukne do absolutních rozměrů a objevuje se i u Hagla. Absolutní dubh však nutně musel znamenat přechodnou fázi: už Hegel mluví o objektivnfm duchu, který v jeho terminologii znamená společnost. Ve stejném smyslu prohlašuje Feuerbach za úkol nové doby humanisaci boha /Varmenschlichung Gottes/; vývoj dovršuje Marx. To je smyslem Masarykovy zkratky: Vývoj tohoto nového názoru je vyznačen jmény: Hegel - Feuerbach Marx; pantheism - humanism - socialism; Bah - člověk - proletář. Heglovský bih je Marxem demokratisován, socialisován, prolatarisován. /os 1. 59/ Přitom stále hlavním problémem bylo náboženství: sám Marx v úvodu ke
====================
19.jpg
====================
8 Kritice Hegelovy filosofie práva říká: kritika náboženství je předpokladem veškeré kritiky. Sám však pokládá alespoň pro Númecko tuto kritiku za ukončenou. IV. Positivismus. Stejnou téměř měrou, jakou zdůrazňuje německost Marxovy filosofie, podtrhuje Masaryk význam positivismu pro Marxovo myšlenf. I tento positivismus má ovšem domácí německé kořeny. Značný positivistický prvek je mimo Hegla ve Feuerbachově materialismu a zejména v jeho theorii náboženství. Rekl jsem už, že Feuerbach v tom pokračuje v Humovi, a Hume, je otcem moderního positivismu. /os I. 51/ Působil ovšem i positivismus francouzský, především proto, že by 1 vy pracovanější a přesnější; přesto však jenom navazoval na domácí vývoj Marxiv. A pozdeji v Anglii se oba zakladatelé vědeckého socialismu utvrdili v positivismu ještě silněji. Masaryk je přesvědčen, že ve filosofickém a vědeckém vývoji Marxové, má positivism důležitost hlavaf. /Str. 52./ Jeví se to především v tom, že vedl Marxe k dak ladnějšímu studiu ekonomiky: V tom právě se jeví positivism Marxiv, že přestává filosofovat in abstracto a filosofuje in concreto, to jest v svém speciálním oboru, v ekonomice. ... Marx filosofoval svou ekonomikou. /Str. 55./ S positivismem souvisí historismus; ton opét povodu domácího, heglovského, byl posflen vlivy francouzskými. V. Závěr. Masarykovi - a ovšem ani nám - nešlo o žádné filosofické zhodnocení Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Ukolem bylo nastfait perspektivu, která bude v dalším sloužit při skutečném rozboru Marxova a Engelsova učení. U Masaryka najdeme obrovské množství detailních záběrů; hlavní linie však jako by chyběla. Proto jsme se pokusili vyzdvihnout věci podle našeho soudu nejdůležitejší a zároveň mo na první pohled
19.jpg
====================
8 Kritice Hegelovy filosofie práva říká: kritika náboženství je předpokladem veškeré kritiky. Sám však pokládá alespoň pro Númecko tuto kritiku za ukončenou. IV. Positivismus. Stejnou téměř měrou, jakou zdůrazňuje německost Marxovy filosofie, podtrhuje Masaryk význam positivismu pro Marxovo myšlenf. I tento positivismus má ovšem domácí německé kořeny. Značný positivistický prvek je mimo Hegla ve Feuerbachově materialismu a zejména v jeho theorii náboženství. Rekl jsem už, že Feuerbach v tom pokračuje v Humovi, a Hume, je otcem moderního positivismu. /os I. 51/ Působil ovšem i positivismus francouzský, především proto, že by 1 vy pracovanější a přesnější; přesto však jenom navazoval na domácí vývoj Marxiv. A pozdeji v Anglii se oba zakladatelé vědeckého socialismu utvrdili v positivismu ještě silněji. Masaryk je přesvědčen, že ve filosofickém a vědeckém vývoji Marxové, má positivism důležitost hlavaf. /Str. 52./ Jeví se to především v tom, že vedl Marxe k dak ladnějšímu studiu ekonomiky: V tom právě se jeví positivism Marxiv, že přestává filosofovat in abstracto a filosofuje in concreto, to jest v svém speciálním oboru, v ekonomice. ... Marx filosofoval svou ekonomikou. /Str. 55./ S positivismem souvisí historismus; ton opét povodu domácího, heglovského, byl posflen vlivy francouzskými. V. Závěr. Masarykovi - a ovšem ani nám - nešlo o žádné filosofické zhodnocení Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Ukolem bylo nastfait perspektivu, která bude v dalším sloužit při skutečném rozboru Marxova a Engelsova učení. U Masaryka najdeme obrovské množství detailních záběrů; hlavní linie však jako by chyběla. Proto jsme se pokusili vyzdvihnout věci podle našeho soudu nejdůležitejší a zároveň mo na první pohled
====================
20.jpg
====================
zcela patrné. Tedy resumujeme: Marxiv filosofický základ je ve filosofii Hegelove; Hegel mél na Marxe vliv největší a rozhodující. Zároveň vystupuje Marx jako Feuerbachovec, člen hegelovské levice; vliv Feuerbachův na Marxe byl po Hegelovi nejsilnější. Socialism Marxův vyrostl převážně z filosofie německé, především z Feuerbachova humanismu. Odtud také má Marx naturalismus a materialismus. V kritice náboženství obnovuje Feuerbach Humiv positivism; ten má potom pro Marx význam podstatný. Marx se navíc podobá Humovi i svým racionalismem. Také revoluční prvky jsou odkazem myšlení německého, zvláště Feuerbacha. Tím jsou připraveny zároveň Masarykovy posice kritické a polemické. V dalších kapitolách zahájí Masaryk útok proti positivismu a historismu, proti německému romantismu /v otázce mas a třídnfho boje/, proti hegeliánství v otázce státu a proti materialismu /v ethice/. Soudím, že odpověd o chronické krisi veškerého marxismu je už latentné obsažena v tomto počátečním Masarykově rozvrhu; byle by však neúčelné zacházet už nyní tak daleko, když jsme teprve na počátku seminární četby.
20.jpg
====================
zcela patrné. Tedy resumujeme: Marxiv filosofický základ je ve filosofii Hegelove; Hegel mél na Marxe vliv největší a rozhodující. Zároveň vystupuje Marx jako Feuerbachovec, člen hegelovské levice; vliv Feuerbachův na Marxe byl po Hegelovi nejsilnější. Socialism Marxův vyrostl převážně z filosofie německé, především z Feuerbachova humanismu. Odtud také má Marx naturalismus a materialismus. V kritice náboženství obnovuje Feuerbach Humiv positivism; ten má potom pro Marx význam podstatný. Marx se navíc podobá Humovi i svým racionalismem. Také revoluční prvky jsou odkazem myšlení německého, zvláště Feuerbacha. Tím jsou připraveny zároveň Masarykovy posice kritické a polemické. V dalších kapitolách zahájí Masaryk útok proti positivismu a historismu, proti německému romantismu /v otázce mas a třídnfho boje/, proti hegeliánství v otázce státu a proti materialismu /v ethice/. Soudím, že odpověd o chronické krisi veškerého marxismu je už latentné obsažena v tomto počátečním Masarykově rozvrhu; byle by však neúčelné zacházet už nyní tak daleko, když jsme teprve na počátku seminární četby.