Tento dokument se zabývá otázkou smyslu českých dějin, přičemž analyzuje různé historické a filosofické pohledy, které se v této problematice objevily. Práce začíná přehledem diskusí mezi významnými českými intelektuály, jako jsou T. G. Masaryk, Josef Pekař a Josef Slavík, a postupně se přesouvá k širšímu filosofickému vymezení dějin 19. století, které kladlo důraz na exaktní poznání faktů a kauzální vysvětlení. Autor kritizuje toto pojetí z pohledu duchovních věd, které pracují s hodnotami a porozuměním, nikoli pouze s objektivními daty. Klíčovou částí je rozbor samotného pojmu „smysl dějin“, kde se argumentuje, že smysl není předem daný ani objektivně existující, ale je vytvářen lidským jednáním a cílevědomým úsilím. V kontextu českých dějin se autor přiklání k náboženskému (křesťanskému) pojetí smyslu, které staví na duchovních principech rovnosti, na rozdíl od sociálního pojetí, jež vychází z přírodních faktů. Dokument končí historickým přehledem osobností a hnutí, které tuto náboženskou tradici v českých dějinách reprezentují.