Tento dokument z roku 1964 představuje kritickou reflexi a výzvu k pokání v rámci českého protestantského prostředí během komunistického režimu. Signatáři otevřeně přiznávají vinu za pasivitu církve, která se v minulých letech soustředila na vnitřní přežití na úkor sociální spravedlnosti a ochrany lidských práv. Text zdůrazňuje, že křesťané selhali v uplatňování politických důsledků evangelia, čímž dopustili izolaci církve a porušování občanských svobod. Autoři odmítají svalování viny na ostatní a přijímají vlastní odpovědnost za současný stav. Navrhují konkrétní kroky k nápravě: obhajobu práv nejslabších (vězňů, nemocných, dětí), důsledné vyžadování zákonnosti, obnovu misijního působení a zahájení ideologického dialogu s marxismem. Cílem není sebeprosazení církve, ale její vnitřní obnova skrze službu bližním a aktivní účast na veřejném životě. Dokument volá po otevřeném bratrském rozhovoru a odvaze vyznat víru navzdory vnějšímu tlaku.