Tento text pojednává o vědecké a filosofické dráze Emanuela Rádla, přičemž kriticky hodnotí názory ostatních badatelů (včetně Patočky a Komárka) na jeho "Dějiny vývojových teorií v biologii" jako na vrchol jeho myšlení. Autor článku argumentuje, že Rádlův hlavní přínos spočívá v jeho hlubším pochopení vědy, kde zdůrazňoval nutnost rozlišovat mezi faktickými poznatky a převzatými ideami pro dosažení svobodného přehledu v daném oboru. Rádl se snažil jít nad rámec pouhé přírodovědy, jak naznačují jeho pozdější práce a kritika jiných myslitelů, a směřoval k filosofii. Text vyzdvihuje Rádlovu snahu o nezávislé myšlení a svobodu vědce. Závěrem autor vyjadřuje znepokojení nad tím, že Rádlovo klíčové dílo nebylo po desetiletí vydáváno a že dluh vůči jeho odkazu ještě nebyl splacen, a vyzývá k jeho dalšímu zhodnocení.