Projev přednesený na ustavující valné hromadě Jednoty filosofické v roce 1990 definuje poslání filosofie v demokratické společnosti. Autor rozlišuje mezi pravým myšlením a „filosofickým kýčem“ a zdůrazňuje společenskou odpovědnost filosofa. Ten nemá být jen odborníkem, ale zástupcem veřejnosti, který formuluje důvody pro podporu intelektuální činnosti a zachovává loajalitu k pravdě jako nejvyšší instanci. Významným motivem je obrana české filosofické tradice a potřeba jejího ukotvení v mateřském jazyce. Autor varuje před nekritickým přejímáním cizích vzorů a volá po regeneraci „české mysli“ skrze hlubší porozumění jazykovým nuancím a domácím myšlenkovým odkazům. Cílem Jednoty by neměla být pouze stavovská ochrana zájmů, nýbrž pěstování autentického myšlení, které je schopno přispět k evropské kultuře. Filosofie je zde chápána jako nezbytný nástroj pro orientaci ve světě a jako služba, která vyžaduje morální i materiální podporu společnosti.