Tento článek analyzuje filosofickou koncepci odpovědnosti u Jana Patočky a zdůrazňuje její sepětí s problémem 'nicoty' a 'negativního platonismu'. Patočka nerozumí odpovědnosti pouze jako morální kategorii, ale jako bytostnému vztahu k situaci, která představuje výzvu. Autor sleduje Patočkův vývoj od fenomenologických počátků k distinkci mezi objektivitou a neobjektivitou vypracované v 50. letech. Klíčovým prvkem je pochopení nicoty nikoliv jako absolutního nebytí, nýbrž jako 'postulátu nedaného', jenž člověka volá k transcendenci a svobodnému činu. Text ukazuje, jak Patočka transformuje platónské dědictví: namísto demiurga nastupuje člověk, který odpovídá na neobjektivní apely idejí v rámci konkrétních dějinných a společenských podmínek. Odpovědnost je zde nahlížena jako tvořivý proces uskutečňování toho, co 'má být', ačkoliv to dosud není reálnou věcí. Patočkova iniciativa tak otevírá cestu k novému, neobjektivizujícímu myšlení, které překonává tradiční metafyziku a hlouběji osvětluje podstatu lidské svobody a etického závazku.