Tato recenze kriticky rozebírá soubor esejů Radoslava Seluckého „Ekonomika, morálka, život“ z roku 1963. Selucký se v nich věnuje vztahům mezi ekonomií a etikou, vědou, technikou a volným časem. Recenzent oceňuje zejména autorův důraz na rozvoj služeb jako podmínku kulturní revoluce a jeho obhajobu vědecké svobody proti dogmatismu. Zároveň však vznáší zásadní polemické výhrady vůči Seluckého pojetí člověka a techniky. Kritizuje autorův předpoklad, že rozvoj osobnosti je pouhým rozvinutím daného potenciálu, a namísto toho zdůrazňuje proces neustálého polidšťování. Recenzent také zpochybňuje tezi o inherentní lidskosti techniky a varuje před jejím odlidšťujícím potenciálem. Text zdůrazňuje, že ekonomické řízení není jen technický problém, ale musí sledovat širší společenské a morální cíle. Celkově je Seluckého práce hodnocena jako podnětný příspěvek k dobové diskusi o filosofii člověka, který pomáhá překonávat ideologické fráze a připravuje půdu pro hlubší reflexi základních otázek lidské existence v moderní společnosti.