Tento projev, přednesený v roce 1945, se zabývá prací s mládeží v evangelické církvi. Autor zdůrazňuje potřebu vzájemné spolupráce a poznání mezi vedoucími mládeže. Diskutuje organizační a programové aspekty práce s mládeží, včetně problémů s členstvím, tvorbou programu a zapojením mladých lidí. Poukazuje na rozdíly mezi formální a programovou stránkou práce a navrhuje zlepšení, jako je například zavedení pravidelné docházky pro určení „řádných členů“. Zmiňuje se o důležitosti výchovy mladých lidí k aktivní účasti v církvi, k pochopení jejich víry a k budoucí službě. V druhé části se zaměřuje na charakteristiku mládeže, zejména na „studentského ducha“ v dorostu a na problémy s neupřímností a pasivitou. Nakonec autor reflektuje otázku jednoty evangelických církví a zdůrazňuje, že skutečná jednota musí vycházet z vnitřních důvodů a připravenosti všech členů, zejména mládeže, a ne pouze z vnějších impulsů.