Recenze se zabývá sbírkou tří pozdních pedagogických spisů J. A. Komenského vydaných v roce 1956. Zdůrazňuje Komenského naléhavé doporučení praktického vědění, které je kontrolováno praxí, a varování před pouhým memorováním bez pochopení. Důraz je kladen na Komenského výrok, že „tolik víme, kolik uděláme“ a „mluviti o věcech bez pochopení znamená počínati si jako papoušek“. Text poukazuje na aktuálnost Komenského myšlenek pro dnešní vzdělávání, zejména v kontextu rychlého rozvoje techniky. Komenský nabádá k tomu, aby bylo vyučování zaměřeno na osvícení mysli a hluboké pochopení, nikoli jen na povrchní znalosti nebo praktické úkony prováděné bez porozumění. Škola má za úkol zdokonalovat lidskou přirozenost, což znamená rozvoj člověka jako takového, s cílem umožnit mu ovládat věci, nikoli jim být ovládán. Metoda výuky by měla být vedena tímto primárním cílem – rozvojem člověka.