Předkládaný článek se zabývá kritikou Teilhardova panbiologismu a panpsychismu, zejména ve světle Garaudyho výtek. Autor analyzuje Teilhardovo pojetí univerzálního vývoje, kde hmotu provází proud směřující k nekonečné složitosti a komplexitě. Klíčovou roli hraje koncept "pravých jednotek" (od atomu po živého tvora), které se vyznačují centrovaností akce, jež je u Teilharda totožná s vědomím či vnitřním. Text rozebírá Teilhardovu argumentaci, že život a vědomí nejsou pouhými epifenomény, ale spíše univerzálně přítomnými vlastnostmi hmoty v různých stupních vývoje, což vede k představě před-života a pra-psychického stavu. Dále se článek věnuje teorii dvou energií (radiální a tangenciální) a rozlišení vnitřního a vnějšího, přičemž dochází k závěru, že Teilhardův panbiologismus je spíše terminologickou záležitostí. Problém spočívá v přechodu mezi vnitřním a vnějším, což autor vidí jako filosofický problém, nikoli čistě kybernetický.