Tento text se zabývá Bertalanffyho teorií otevřených systémů a jejím vztahem k termodynamickému zákonu o narůstání entropie. Autor zkoumá, jakým způsobem živé organismy čelí ztrátám organizovanosti skrze příjem negativní entropie z vnějšího prostředí, což Schrödinger popsal jako proces „vyživování se uspořádaností“. Hlavní přínos dokumentu spočívá v kritickém zpochybnění představy, že nárůst uspořádanosti lze chápat čistě kvantitativně a aditivně. Autor argumentuje, že pokud by se uspořádanost sčítala, pohlcení méně uspořádaného systému by logicky muselo vést ke snížení celkové organizovanosti systému pohlcujícího. Zdůrazňuje proto nezbytnost destrukce specifické uspořádanosti přijímané látky (např. cizích bílkovin) před její asimilací. Závěrem text naznačuje, že pro pochopení evoluce a života je rozhodující kvalita a osobitost organizovanosti, nikoli její pouhá kvantita, a vyzývá k hlubšímu studiu kybernetiky a mechanismů látkové výměny.