Text představuje úvod do filosofie prostřednictvím zkoumání vztahu mezi filosofií, vědou a vírou. Hlavním tématem je vymezení filosofie vůči vědeckému přístupu, který se soustředí výhradně na předmětnou stránku skutečnosti. Filosofie se naopak zabývá „nepředmětnou skutečností“, která zahrnuje oblasti, jež nelze zkoumat zvenčí jako objekty. Mezi tyto oblasti patří člověk jako myslící subjekt, svět jako celek a fenomény jako pravda či řeč. Autor zdůrazňuje, že zatímco věda má tendenci subjekt z procesu poznání vylučovat a redukovat skutečnost na pouhé objekty, filosofie trvá na významu subjektu a celkovosti. Filosofie sice respektuje vědecké poznatky o jednotlivostech, ale odmítá vědeckou autoritu tam, kde dochází k redukci lidského bytí a světa na pouhou předmětnost. Text tak ukazuje filosofii jako kritickou disciplínu, která doplňuje a prověřuje meze vědeckého poznání v kontextu lidské existence a pravdy.