Tato předmluva Ladislava Hejdánka se zabývá vztahem filosofa k politické realitě a společenské odpovědnosti. Hejdánek zdůrazňuje, že filosofie není pouhou specializací, ale způsobem života, který vyžaduje aktivní postoj v krizových okamžicích dějin. Text reflektuje vznik autorových „Dopisů příteli“, které vznikaly v dramatickém období zrodu Charty 77. Tyto listy byly určeny především mladým lidem a měly sloužit jako pomoc při orientaci v situaci poznamenané státní persekucí, dezinformacemi a zatýkáním. Autor se opírá o Jaspersův koncept světové orientace a tvrdí, že porozumění situaci je nezbytným předpokladem pro její změnu. Předmluva připomíná historický kontext represí proti signatářům Charty, včetně věznění Václava Havla a úmrtí Jana Patočky. Hejdánek odmítá prázdný patos a romantickou stylizaci; svou práci chápe jako civilní, praktický pokus o vyjasnění postojů v době, kdy filosofie musí projít zkouškou v ohni veřejného dění a osobního nasazení.