Tato stať L. Tvrdého kriticky reaguje na článek Jana Sokola z roku 1995, který polemizoval s názory J. Kinkora. Autor sice oceňuje Sokolův záměr, ale vytýká mu závažné filosofické a logické nedostatky. Hlavní kritika se soustředí na Sokolovo tvrzení, že nic striktně jednotlivého neexistuje a že veškeré naše vnímání je založeno na obecných pojmech. Tvrdý argumentuje, že pojmové myšlení je historickým produktem řecké kultury a mýtické společnosti se bez něj obešly. Dále zpochybňuje Sokolův quasi-empiristický předpoklad, že existence věci je podmíněna možností jejího úplného názorného uchopení v jednom okamžiku. Popírání existence jedinečných entit, jako je konkrétní bytost či člověk, považuje autor za absurdní a v rozporu se Sokolovým vlastním křesťanským východiskem. Text upozorňuje na nebezpečí, kdy snaha o vyvrácení nominalismu vede k popření reality konkrétního jedince, čímž se oslabuje celková přesvědčivost polemiky.