Text se zamýšlí nad podstatou evropské integrace v kontextu Patočkových úvah o „zániku Evropy“. Autor varuje, že pouhé organizační, ekonomické a vojenské sjednocení může vytvořit jen falešnou identitu, pokud rezignuje na skutečné evropanství. Evropa není definována geograficky ani jako mocenské impérium, nýbrž jako unikátní kulturní tradice. Ta vznikla z tisíciletého dialogu mezi řeckou filosofií a židovsko-křesťanským myšlením, s významným přispěním arabské vzdělanosti. Jádrem evropské identity je instituce dialogu – otevřenost k pravdě, kterou nikdo nevlastní, ale o niž lze společně usilovat. Autor zdůrazňuje, že politická integrace musí sloužit k udržení této plurality a živého rozhovoru mezi tradicemi. Skutečná Evropa má budoucnost pouze jako společenství dialogu, kde hledání pravdy, spravedlnosti a práva stojí nad pouhou byrokratickou rituálností. Pokud integrace sklouzne k myšlenkovému unifikování, ztratí svůj původní smysl a jméno „Evropa“ zůstane jen prázdnou firmou.