Tato předmluva uvádí do problematiky „nepředmětnosti“ a kritiky tradičního evropského myšlení, které je od dob antického Řecka jednostranně zaměřeno na zpředmětňování skutečnosti. Autor argumentuje, že ačkoliv se toto téma může zdát abstraktní, zásadně ovlivňuje identitu a budoucnost evropské civilizace. Text rozlišuje mezi vědeckým přístupem, který usiluje o objektivitu vytěsněním subjektu a izolací detailů, a filosofií, která musí hledat pravdu v celku a vyžaduje osobní nasazení myslitele. Hejdánek zkoumá kořeny evropského myšlení v řecké pojmovosti a hebrejské tradici, přičemž zdůrazňuje roli křesťanství jako prostředníka mezi nimi. Autor reflektuje svou vlastní filosofickou cestu, ovlivněnou Emanuelem Rádlem a Janem Patočkou, a vysvětluje, proč je nutné překonat čistě fenomenologický přístup. Kniha je koncipována jako průvodce touto náročnou transformací myšlení, nabízející různé úrovně argumentace pro odbornou i širší veřejnost. Cílem je otevřít prostor pro myšlení, které není spoutáno pouze tím, co je „dáno“, ale vnímá i to, co se „děje“.