Kritika Blochovy filosofie na lipské konferenci 1957

====================
031.jpg
====================
Kopie KRITIKA BLOCHOVY FILOSOFIE na lipshé konterencs vr. 1957 Předuecens na večeru e 23.10.58. J.L.H. 1

====================
032.jpg
====================
KRITIK A BLOCHOVY n a FILOSOFIE lipské konferenci 1 9 5 7 (Předneseno na večeru u JLH dne 23.10.1958.) Úvodem Snad bude dobře, když se vám hned na počátku přiznám, že mám dojem, že jsem svůj předmět docela nezvládl. Rozhodl jsem se postupovat tak, že současně při četbě sborníku vzešlého z konference o otázkách Blochovy filosofie jsem kontroloval interpretaci konfrontací s Blochovými knihami a články, které jsem měl po ruce. Ukázalo se, že úroveň kritik je ve většině případů dosti hluboko pod úrovní Blochova myšlení, že kromě toho v celé řadě bodů je Bloch falešně, nesprávně interpretován. Na druhé straně však situace sama zřejmě nezávisle na této okolnosti je vnitřně orientována jinak, a proto se nesmíme dát zmást tím relativním detailem, že Bloch je hlubším myslitelem než jeho kritikové. Na protiblochovské konferenci nešlo zřejmě jen a dokonce ani v první řadě o rozbor Blochova učení. Je ovšem velkým nedostatkem kritik, že tak beze všech skrupulí podřídily svou analysu a svou argumentaci praktickému cíli politickému (a spíše ještě úkolu než cíli). Nicméně na nás je, abychom se nad tím zbytečně nepohoršovali a neuráželi, ale abychom spíše hleděli pochopit, oč vlastně šlo. Velkou překážkou pro mne bylo, že jsem neměl jiných pramenů o vlastní ideologické situaci v posledních letech v NDR, že jsem odnikud jinud nemohl čerpat znalosti ovzduší jak ve straně (SED), tak na vysokých školách a zvláště mezi posluchači Blochovými než právě jen z oněch kritických projevů konferenčních tu a tam rozhojněných dodatečně pro účely vydání sborníku. Blochovo učení Dovolte, abych nejprve načrtl některé z důležitých rysů Blochova myšlenkového úsilí, třebaže o tom na jaře referoval už Dr Eiderna. Nevím, jak jste si jeho výklad podrželi v paměti ;

====================
033.jpg
====================
. 2 kromě toho pro daný účel vyzvednu asi jiné body než učinil on. V celém průběhu svého filosofování, takměř na každé stránce svých spisů se Bloch výslovně nebo nepřímo distancuje od mechanického materialismu, ohražuje se proti jeho tendencím a polemisuje s ním. Ona distance a polemika je však založena šíře a hlouběji než bychom čekali, slyšíme-li o mechanickém materialismu. Především je míněna celá moderní věda od 16. resp. 17.století, která svými metodami umrtvila veškerou oživenost, organickou souvislost věcí ve světě a tak ohrozila a ohrožuje samotného člověka a jeho lidství. Míněna je však v jistém smyslu i celá dosavadní filosofie od samotného Thaleta až de Marxe, kteráměla za to, že to podstatné, to vlastní, oč nakonec jde, je nějak onticky před ní, přítomno, ba dokonce to chápala jako cosi staticky a uzavřeně daného (Subj.u. Objekt 27). Ve skutečnosti však běh světa není uzavřen, svět je nehotový, je experimentujícím procesem, věci jsou jen fragmenty, jimiž tento neuzavřený proces proudí a dialekticky přechází k dalším, rovněž fragmentárním formám (Hoff.I.241). Nejde však jenom o hybnost, procesuálnost světa: svět není cizí všemu lidskému, není dokonale desinteresován na osudu člověka (jak by nám chtěla namluvit moderní věda). Lidský dům není svými základy zakotven jen v dějinách a v lidské činnosti, ale především také na staveništi přírody (Hoffn.II.264). Příroda není ničím hotovým, ale je ještě nevyklizeným stanovištěm, staveništěm, ještě nedokonale přizpůsobeným stavebním nástrojem pro ještě vůbec ne adekvátně připravený lidský příbytek (dtto). Ta okolnost, že t.zv. přírodní subjekt (Natursubjekt) je schopen spolutvořit tento lidský příbytek, je pro Blochovu filosofii zvláště významná. Znamená to, že ona proměnlivost přírody, o níž byla před chvílí řeč, je zacílená, že je to činnost a to činnost humanisující (S+O 99). Patří k její podstatě, že je neukončená, nedokonaná a tedy nedokonalá. Nicméně pathos toho, že jde o cestu a proces, které směřují k svému cíli, nachází svůj ideologický výraz v eschatologickém povědomí, které vešlo do světa skrze bibli (Hoffn. I.240). Definitivní manifestace přírody nejinak než definitivní manifestace dějin leží na horizontu budoucnosti (Hoffn. II.264).

====================
034.jpg
====================
3 Příroda nekončí tam, kde začínají lidské dějiny; me zným pojmem není konec přírody, ale naopak konec lidských dějin, kdy příroda (v průběhu dějin stále přítomná a je obklopující) se stává místem lidského království, regni hominis, ovšem pravého království (dtto). Tak se dokonává humanisace přírody. Tento utopický konečný stav je jedinou platnou invariantou (Hoffn. I. 314) a k němu jsem se odnáší naše naděje. Příroda je tedy tvořivá (S+0 195n.);, hmotě je vlastní radikální impetus tendence (S+0 343). V přírodě existuje ohnisko produkování, počátek tvořivosti, agens, svět je nadán objektivní tendencí k vytváření, tvoření (Hoffn.II.262). To jsou ve vší stručnosti některé z hlavních rysů Blochova pojetí světa. Protože nám dnes nejde o výklad Blochovy filosofie, nýbrž o jakýsi obraz míst, proti nimž se obrátila kritika, bude nás zajímat, k jakým důsledkům toto pojetí vedlo a jak se dostalo do konfliktu se stranou. Z jakých posic a kterými směry je vedena kritika Blochovy filosofie ? Nakolik můžeme souhlasit s jednou nebo druhou stranou ? Kritiky Mezi kritiky, kteří se svými příspěvky zúčastnili konference v Lipsku na počátku dubna 1957, panovala úplná shoda především v tom, že Blochova filosofie není marxistická, přestože se za takovou vydává a prohlašuje. Důvody byly u jednotlivých autorů různé; nemělo by smysl podávat jejich přehled a srovnání. Jedna věc je však, myslím, významná: Blochovi zřejmě vždy záleželo na tom, aby svému stanovisku a svým názorům dal vzezření jedině správného, pravověrného stanoviska marxistického, a to živě, tvořivě marxistického. Tato okolnost se ocitá v pozoruhodném světle, uvážíme-li, že se Bloch marxistou stal v poměrně pokročilém věku a že ať už z jakýchkoliv důvodů zůstal stát mimo SED, říkaje si "svobodný marxista". Jak mohl za

====================
035.jpg
====================
4 těchto okolností dopadnout jeho pokus, i když vůbec odhlédneme od konkrétního obsahu jeho učení? Jak si mohl vůbec osobovat nárok na marxistickou orthodoxii, neřku-li na filosofickou marxističnost zítřka a pozítří ? Tady nejde ani o skutečnou povahu Blochovy filosofie, alespoň ne na prvním místě. Nové a převratné věci je možno říkat za použití staré terminologie právě tak, jako je možno sebe víc se distancovat třebas od vlastního učitele a přece zůstat jeho nejprávoplatnějším žákem. Nic takového však nevidíme u Blocha. Jeho terminologie je nemarxistická (s výjimkou neorganicky vsazených míst, která už formálně budí dojem, že jsou pouhým poplatkem vnější nutnosti); o vlastní myšlenkové linii se ještě zmíníme v dalším, ale už nyní mohu snad říci, že jsem přesvědčen, že rovněž ideově se Bloch rozchází s marxismem. Že se pokouší tuto věc zakrýt a že vydává své učení za pravé marxistické, nepřidává mu alespoň v mých očích nic hodného sympatií. Buď je to opravdu "ideologická demagogie" (jak říká Otto Gropp anebo Bloch mýlí a klame sám sebe. 9) Se stranického hlediska jsou však Blochovy výklady ještě jinak provokativní. Důraz na naději, která vykračuje a vyhlíží za dny, které už přišly, tedy i za dnešek (Hoffn.I.20) stále dál, nemůže nebudit odporu; a jak je vidět, budí nejen odpor, ale přímo nervosní polemiku. Johannes Heinz Horn (jehož příspěvek je nejdelší a jedním ze seriosnějších) to formuluje tak: Bloch se distancuje od "každodenní práce dělnické třídy a její vůdkyně strany a ode všech konfliktů". Horn ukazuje, jak Blochovo učení mělo ne blahý vliv na mladý dorost, který si vytváří a uchovává více nebo méně zřetelný odstup od strany a výhrady k ní (248). Myslím však, že ani nám, kteří nejsme marxisty, nemůže být tato stránka Blochoga učení a působení niktegrak sympatická. Vskutku: není přílišná orientovanost na hudoucnost, přílišný zájem "eschatologický" svého druhu odvedením pozornosti od aktuálních úkolů? Nemá snad

====================
036.jpg
====================
5 filosof dbát na to, že nelze dojít vůbec nikam, neučiníme-li první krok ? K tomu přistupuje okolnost, že budoucnost v Blochově pojetí je něco velice "temného"; říká, že budoucnost je uzavřena našemu pohledu i každému zkoumání tendencí že zůstává relativně neznámou. Naděje, která se k budoucnosti odnáší, je tedy de facto spíše opuštěním toho, co kolem nás a s námi jest než vítáním něčeho nového. Mohli bychom to vyjádřit tak, že Blochova naděje je konkretní v odporu a dstupu vůči přítomnosti a abstraktní a přímo vágní ve svém vztahu k budoucnosti. Je to naděje, která se nám zkrátka nemůže zamlouvat. tu Kromě toho má naděje u Blocha funkci náboženskou ve smyslu raných Marxových spisů. Proto zcela místně staví Georg Mende (129) proti "naději" vědění, které je zákla dem vědomého stavění budoucnosti. V tomto smyslu opravdu nemá Blochova hadě je" nic společného s marxistickou theorií. Robert Schulz má mnoho pravdy ve svém odporu proti Blochovým představám identity charakterisující dosažení cíle světového dění (64n), i když jeho argumenty se pohybují dosti hluboko pod úrovní Blochova myšlení. Zůstává však nicméně skutečností, že Blochovo uvažování o "konci dějin", o "konečném stavu", o "poslední kapitole světových dějin", o "konečném eíli" a pod. jsou marxismu docela cizí. Nebudu se také blíže zabývat kritikou Blochova pojma hmoty, jejímž autorem je Rudolf Rochhausen. Thematika je příliš speciální (i když poutavější, než jak by se zdálo po přečtení Rochhausenovy stati) a kromě toho čerpá autor převážně z t.zv. "Materie-Manuskript-u", který byl sice několik prý let vystaven veřejně ve filosofickém ústavu v Lipsku a tak přístupen každému k podrobnému prostudování, ale tiskem nebyl vydán a pro nás je nedostupný. Jen tolik tedy stručně podotknu, že pojem hmoty u Blocha je vskutku čímsi, co v marxismu nemá obdoby. Naproto totiž nejde o něco primárního, z čeho se vše další odvozuje,

====================
037.jpg
====================
6 nýbrž naopak o cosi odvozeného z toho, čemu říká Bloch "jádro hmoty" (a ještě všelijak jinak), které je pramenem a zdrojem všeho pohybu, růstu, všeho nového, tvořivého, a v posledu zdrojem oné humanisace, o níž jsme již mluvili. Řada autorů vytýká Blochovi groteskní anthropocentrismus" (na př. Wolfgang Förster 213, ale rovněž Joh. Heinz Horn 269 a jiní). V tomto bodě jsou však kritiky velmi málo přesvědčivé. Chtějí čelit Blochově výtee o nedosta tečné propracovanosti marxistické anthropologie, ale způsob, jak se o to pokoušejí, jen dokumentuje, že Bloch má mnoho pravdy. Je vskutku výrazným rysem Blochovy filosofie, že chápe věci a svět "sub specie hominis". Na jedné straně v tom je jistě kus tradice německé naturfilosofie, jak se Blochovi opětovně vytýká, a na druhé straně mnoho reminiscencí na Aristotela a křesťanství. Nemohu sice podat výklad Blochova pojetí, které mi zatím zůstává ještě značně neprůhledným v tomto bodě, ale mám pochopení pro hlubší důvody, které mohou i moderního filosofa vést k podobnému druhu "anthropocentrismu", i když to je, alespoň po mém soudu, výraz málo šťastný. Výtka anthropocentrismu je totiž poněkud nedomyšlená: je snad člověk něco tak objektivně daného, že bychom mohli přesně, exaktně vymezit ono "lidské hledisko" ? Což je-li tomu tak: člověk jakožto člověk (ne jako exemplář biologického druhu) nemá samostatnou, v sebe nuzavřenou, danou existenci, ale víc než kterákoli jiná bytost je podstatně, bytostně určen svým poměrem k pravdě. Jeho existence je založena pravdou a je na ní závislá. Jestliže se však lidské bytí orientuje na samotné pravdě, neznamená to potom, že chápání "sub specie hominis" je zcela legitimní lidský pokus o postižení reality "sub specie veritatis" ? V tom smyslu by pak naděje měla své plné oprávnění. Už najaře jsme tady mluvili o tom, že naděje je dobrou a původní marxistickou, komunistickou skutečností; tato sku-

====================
038.jpg
====================
7 tečnost však není dosud zakotvena v marxistické theorii. Pokus Blochův byl tedy významný v tom, že měl vyplnit prázdné místo v marxistické theorii. Na konferenci byl odmítnut nikoli v detailech (jenom), nýbrž ve své podstatě. Kritisovány byly nejenom chyby v provedení, nýbrž sám úmysl. Náboženská funkce "naděje" v Blochově pojetí je bodem, který vyvolal zájem a sympatie některých křesťanských myslitelů (zmiňuje se o tom na př. Joh. Heinz Horn 251). Nemůže být sporu o tom, že Blochovo pojetí má vskutku křesťanské kořeny, že v nějakém smyslu a nějaké míře nemohlo nenavazovat theoreticky (ideově, ideologicky) na křesťanství. Můžeme si tedy na tomto konkretním pozadí postavit otázku, zda je vůbec možné vnést do marxismu některé prvky tohoto druhu způsobem, jak to činí Bloch. se, Loni v prosinci jsme tu měli dva večery něnované úvahám, co bychom řekli, o čem bychom mluvili, kdybychom se tu setkali s představiteli marxistické ideologie. Tehdy jsem mimo jiné řekl, že rozhodně není schůdná cesta konfrontace principů. Rozbor kritik Blochovi adresovaných se zdá ukazovat, že ani synthesa principů není cestou schůdnou. Nejde tu o nedostatky Blochova pokusu; jde o reakci, která provází pokus jako takový, nehledě na konkretní kritické připomínky a jednotlivý nesouhlas. Zdá že vskutku jedinou možnou a schůdnou cestou je rozmluva. A při té tu musí být dvě strany. Je pochybené, jestliže předstíráním marxistické povahy glastních the sí se myslitel vydává risiku, že bude "odhalen" (třebas jako revisionista), neboť takové "odhalení" velice zne snadní jakýkoliv další pokus o podobné řešení. Snad mohu říci při té příležitosti, že cesta, po níž jde náš prof. Hromádka, je daleke realističtější a nadějnější, i když snad v běžném smyslu méně praktická. Bloch dočasně ovlivnil široké kruhy studentstva i veřejnosti; vytvořil celou školu, publikoval řadu rozsáhlých a závažných děl, s nimiž

====================
039.jpg
====================
se i nadále budou muset vyrovnávat mladí myslitelé-marxisté. A hlavně měl příležitost rozhovoru s marxisty. Po mém soudu však tato příležitost byla plodem toho, že se Bloch sám vydával za marxistu; současně však právě tato okolnost, že Bloch vystupoval jako marxista, od počátku nahlodala a nakonec rozrušila, zničila, ztratila příležitost skutečného rozhovoru. Jak zatím situace vypadá, prof. Hromádka alespoň dosud. příležitost k rozhovoru s marxisty nemá. Dojde-li však k tomu někdy, jeho předpoklady budou nesrovnatelně lepší než předpoklady Blochovy. Mám za to, že vytvoření předpokladů k rozhovoru je vůbec nejdůležitějším úkolem, který před námi stojí. Je otázkou, zda na to dost pamatujeme (i když současná situace je podstatně méně nadějňá než třebas před rokem, dvěma). LV H 00 8

====================
Scan0206.jpg
====================
Kritika Blochovy filosofic lipské konferenci 1957 na Pridneseno na večeru. avid J.L.H. 23.10.1958 n

====================
Scan0207.jpg
====================
Úvodem. Snad bude dobře, když se vám hned na počátku přiznám, že mám dojem, že jsem svůj předmět docela nezvládl. Rozhodl jsem se postupovat tak, že současně při četbě sborníku vzešlého z konference o otázkách Blochovy filosofie jsem kontroloval interprataci konfrontací s Blochovými knihami a články, které jsem měl po ruce. Ukázalo se, že úroven kritik je ve většině případů dosti hluboko pod úrovní Blochova myšlení, že kromě toho v celé řadě bodů je Bloch falešně, nesprávně interpretován. Na druhé straně však situace sama zřejmě nezávisle na této okolnosti je vnitřně orientována jinak, a proto se nesmíme dát zmást tím relativním detailem, že Bloch je hlubším myslitelem než jeho kritikové. Na protiblochovské konferenci nešlo zřejmě jen a dokonce ani v první řadě o rozbor Blochova učení. Je ovšem velkým nedostatkem kritik, že tak beze všech skrupulí podřídily svou analysu a svou argumentaci praktickému cíli politickému (a spíše ještě úkolu než cíli). Nicméně na nás je, abychom se nad tím zbytečně nepohoršovali a neuráželi, ale abychom spíše hleděli pochopit, oč vlastně šlo. Velkou překážkou pro mne bylo, že jsem neměl jiných pramenů o vlastní ideo-

====================
Scan0208.jpg
====================
2 logické situaci v nosledních letech v NDR, že jsem odnikud iinud nemohl čerpat znalosti ovzduší jak ve straně (SED), tak na vysokých školách azvláště mezi Blochovými posluchači než právě z oněch kritických projevů konferenčních tu a tam rozho.jněných dodatečně pro účely vydání sborníku. Dovolte, abych nejprve načttl některé z důležitých rysů Blochova myšlenkového úsilí, třebaže o tom na jaře referoval už Dr Eiderna. Nevím, jak jste si jeho výklad podrželi v paměti; kromě toho pro daný účel vyzvednu asi jiné body než učinil on. V celém průběhu svého filosofování, takměř na každé stránce svých spisů se Bloch výslovně distancuje of mechanického materialismu, ohražuje se proti jeho tendencím a polemisuje s ním On a distance a polemika je však založena šíře a hlouběji než b bychom čekali, slyšíme-li o mechanickém materialismu. Předdevším je míněna celá moderní věda od 16. resp. 17. století, která svými metodami umrtvila, veškerou oživenost, organickou souvislo lost věcí ve světě a tak ohrozila a ohrožuje samotného člověka. a jeho lidství. Míněna je však v jistém smyslu i celá dosavadní filosofie od samotného Thaleta až do Marxe, která měla za to, že to podstatné, to vlastní, oč nakonec jde, je nějak onticky

====================
Scan0209.jpg
====================
3 před ní, přítomno, ba dokonce to chápala jako cosi staticky a uzavřeně daného (SO 27), hotového. Tím však tato filosofie ztratila smysl pro závažnost nového a toho, čemu Bloch říká "fronta" (SO 27). Ve skutečnosti totiž běh světa není uzavřen, svět je nehotový, je experimentujícím procesem, věci jsou jen fragmenty, jimiž tento neuzavřený proces proudí a dialekticky přechází k dalším fragmentárním formám (Hoff.I.241). Nejde však jenom o hybnost, procesuálnost světa: svět není cizí všemu lidskému, není dokonale desinteresován na osudu člověka. Lidský dům není svými základy zakotven jen v dějinách a v lidské činnosti, ale především také na staveništi přírody (Hoff. II.264). Příroda není ničím hotovým, ale je ještě nevyklizeným stanovištěm, ještě nedokonale přizpůsobeným stavebním nástrojem pro ještě vůbec ne adekvátně připravený lidský příbytek (dtto). Ta okolnost, že t.zv. "přírodní subjekt" (Natursubjekt) je schopen spolutvořit tento lidský příbytek, je pro Blochovu filosofii zvláště významná. Znamená to, že ona proměnlivost přírody, o níž byla řeč před chvílí, je zacílená, že je to činnost a to činnost humanisující (S0 99). Patří k její podstatě, že je neukončená, nedokonaná a tedy nedokonalá. Nicméně pathos toho, že jde o cestu a proces, které směřují k své-

====================
Scan0210.jpg
====================
4 mu cíli, nachází svůj ideologický výraz v eschatologickém pověd domí, které vešlo do světa skrze bibli (Hoffn.I.240). Definitiv ní manifestace dunjambaňmmam přírody nejinak než definitivní manifestace dějin leží na horizontu budoucnosti (Hoffn.II.264). Příroda nekončí tam, kde začínají lidské dějiny; mezným pojmem není konec přírody, ale naopak konec lidských dě iin, kdy příroda (v průběhu dě iin stále přítomná a je obklonující) se stává místem lidského království, regni hominis, ovšem pravého králov stvé (atto). Tak se dokonává humanisace přírody. Tento utopický konečný stav je jedinou platnou invariantou (Hoffn.I.314) a k němu se odnáší naše naděje. Příroda je tedy tvořivá (S0 195n); hmotě je vlastní radikální impetus tendence (SO 343). V přírodě existuje ohnisko produkování, počátek tvořivosti, agens, svět je nadán objektivní tendencí k vvtváření, tvoření (Hoffn.II. 262). To jsou ve vší stručnosti některé z hlavních rysů Blochova pojetí světa. Protože nám nejde dnes o výklad Blochovy filosofie, nýbrž o jakýsi obraz míst, proti nimž se obrátila kriti-. ka, bude nás zajímat, k jakým důsledkům toto pojetí vedlo a jak se dostalo do konfliktu se stranou. Z jakých nosic a kterými směry je vedena kritika Blochovy filosofie? Nakolik můžeme souhlasit s jednou nebo druhou stranou ?

====================
Scan0211.jpg
====================
5 Mezi kritiky, kteří se svými příspěvky zúčastnili konference v Lipsku, napočátku dubna 1957, panovala úplná shoda především v. tom, že Blochova filosofie není marxistická, přestože se za takovou vydává a prohlašuje. Důvody byly u jednoltivých autorů různé; nemělo by smysl podávat jejich přehled a srovnání. Jedna věc je však, myslím, významná: Blochovi zřejmě vždy záleželo na tom, aby svému stanovisku a svým názorům dal vzezření jedině správného, pravověrného stanoviska marxistického, a to živě, tvořivě marxistického. Tato okolnost se ocitá v pozoruhodném sv světle, uvážíme-li, že se Bloch marxistou stal v poměrně pokročilém věku a že - ať už z jakýchkoliv důvodů - zůstal stát mimo SED, říkaje si "svobodný marxista". Jak mohl za těchto okolností dopadnout ieho pokus, i když vůbec odhlédneme od konkrétního obsahu jeho učení? Jak si mohl vůbec osobovat nárok na marxistickou orthodoxii, neřku-li na filosofickou marxističnost zítřka a pozítří ? Tady nejde ani o skutečnou povahu Blochovy filosofie, alesnon ne na prvním místě. Nové a převratné věci je možno říkat za použití stré terminologie právě tak, jako je možno sebe víc se distancovat třebas od vlastního učitele a přece zůstat jeho nejprávoplatně iším žákem. Nic takového však nevidíme u Blocha. Jeho terminologie je nemarxistická výjimkou neorganicky vsazených míst, která už formálně budí

====================
Scan0212.jpg
====================
$6 dojem, že jsou pouhým poplatkem vnější nutnosti); o vlastnímyšlenkové linii se ještě zmíníme v dalším, ale už nyní mohu snad říci, že jsem přesvědčen, že rovněž ideově se Bloch rozchází s marxismem. Že se pokouší tuto věc zakrýt a že vydává sv své učení za pravé marxistické, nepřidává mu alespoň v mých očích nic hodného sympatií. Bud je to opravdu "ideologická demagogie" (jak říká Otto Gropp 9) anebo Bloch mýlí a klame sám sebe. Se stranického hlediska jsou však Blochovy výklady ještě jinak provokativní. Důraz na naději, která vykračuje a vyhlíží za dny, které už přišly, tedy i za dnešek (Hoffn.I.20) stále dál, nemůže nebudit odpor; a jak je vidět, nejen odpor, ale přímo ne nervosní kritiku. Johannes Heinz Horn (jehož příspěvek je nejdèaší a jeden ze seriosnějších) to formuluje tak: Bloch se distancuje od "každodenní práce dělnické třídy a její vůdkyně strany a ode všech konfliktů". Horn ukazuje, jak Blochovo učení mělo neblahý vliv na mladý filosofický dorost, který si vytváří a uchovává více nebo méně zřetelný odstup od strany a výhrady k ní (248). Myslím však, že ani nám, kteří nejsme marxisty, nemůže být tato stránka Blochova učení a působení nik-

====================
Scan0213.jpg
====================
7 terak sympatická. Vskutku: není přílišná orientovanost na budoucnost, přílišný zájem "eschatologický" svého druhu odvedením pozornosti od aktuálních úkolů? Nemá snad filosof dbát na to, že nelze dojít vůbec nikam, neučiníme-li první krok ? K tomu přistupuje okolnost, že budoucnost v Blochově pojetí je něco ve lice. "temného"; říká, že budousnost je uzavřena našemu pohledu i každému zkoumání tendencí že zůstává relativně neznámou. Nadě je, která se k budoucnosti odnáší, je tedy de facto opuštěním toho, co to kolem nás a s námi jest, spíše než vítáníněčeho nového. Mohli bychom to vyjádřit tak, že Blochova naděje je konkretní v odporu a odstupu vůči přítomnosti a abstraktní a přímo vágní ve svém vztahu k budoucnosti. Je to naděje, která se nám zkrátka nemůže zamlouvat. Kromě toho má nadě je u Blocha funkci náboženskou ve smyslu raných Marxových spisů. Proto zcela místně staví Georg Mende (129) proti "naději" vědění, které je základem vědomého stavění budoucnosti. V tomto smyslu opravdu nemá Blochova "naděje" nic společného s marxistickou theorií. Robert Schulz má mnoho pravdy ve svém odporu proti Blochovým představám identity charakterisující dosažení cíle světového

====================
Scan0214.jpg
====================
8 dění (64n), i když jeho argumenty se pohybují dosti hluboko pod úrovní Blochova myšlení. Zůstává však nicméně skutečností, že Blochovo uvažování o "konci dějin", o "konečném stavu", o "poslední kapitole světových dějin", o "konečném cíli" a pod. jsou marxismu docela cizí. Nebudu se také blíže zabývat kritikou Blochova pojmu hmoty, jejímž autorem je Rudolf Rochhausen. Thematika je příliš speciální (i když poutavější, než jak by se zdálo po přečtení Rochhausenovy stati) a kromě toho čerpá autor převážně z t.zv. "Materie-Manuskript-u", který byl sice několik let prý veřejně vyložen ve filosofickém ústavu v Lipsku a tak přístupen každému k podrobnému prostudování, ale tiskem nebyl vydán a pro nás je nedostupný. Jen tolik tedx stručně podotknu, že pojem hmoty u Blocha je vskutku čímsi, co v marxismu nemá obdoby. Naprosto totiž nejde o něco primárního, z čeho se vše další odvozuje, nýbrž naopak o cosi odvozeného z toho, mahu čemu říká Bloch "jádro hmoty" (a ještě všelijak jinak, které je pramenem a zdrojem všeho pohybu, růstu, všeho nového, tvořivého, a v posledu zdrojem oné humani sace, o níž jsme již mluvili.

====================
Scan0215.jpg
====================
.9 Řada autorů vytýká Blochovi "groteskní anthropocentrismus" (na př. Wolfgang Först er 213, ale rovněž Joh.Heinz Horn 269 a jiní). V tomto bodě jsou však kritiky velmi málo přesvědčivé. Chtějí čelit Blochově výtce o nedostatečné propracovanosti marxistické anthropologie, ale způsob, jak se o to pokoušejí, jen dokumentuje, že Bloch má mnoho pravdy. Je vskutku výrazným rysem Blochovy filosofie, že chápe věci a svět "sub specie hominis". Na jedné straně v tom je jistě kus tradice německé naturfilosofie, jak se Blochovi opětovně vytýká, a na druhé straně mnoho reminiscencí na Aristotela a křesťanství. Nemohu sice podat výklad Blochova pojetí, které mi zatím zůstává ještě značně neprůhledným v tomto bodě, ale mám pochopení pro hlubší důvody, které mohou i moderního filosofa vést k podobnému druhu "anthropocentrismu", i když to je, po mém alespon soudu, výraz málo šťastný. Výtka anthropocentrismu je totiž poněkud nedomyšlená: je snad člověk něco tak objektivně daného, že bychom mohli přesně, exaktně vymezit ono "lidské hledisko"? Což je-li tomu tak: člověk jakožto člověk (ne jako exemplář biologického druhu) nemá samostatnou, v sebe uzavřenou, danou existenci, ale víc ne než kterákoli jiná bytost je podstatně, bytostně určen svým

====================
Scan0216.jpg
====================
10 poměrem k pravdě. Jeho existence je založena pravdou a je na ní závislá. Jestliže se však lidské bytí orientuje na samotné pravdě, neznamená to potom, že chápání "sub specie hominis" je zcela legitimní lidský pokus o postižení reality "sub specie ver ritatis"? V tom smyslu pak nadě je by měla své plné oprávnění. Už na jaře jsme tady mluvili o tom, že madě je je dobrou a původní marxistickou, komunistickou skutečností; tato skutečnost však není dosud zakotvena v marxistické theorii. Pokus Blochův byl tedy významný v tom, že mempata měl vyplnit prázdné místo v marxistické theorii. Na konferenci byl odmítnut nikoli v detailech, nýbrž ve své podstatě. Kritisovány byly nejenom chyby v provedení, nýbrž sám úmysl. Náboženská funkce "nadě je" v Blochově pojetí je bodem, který vyvolal zájem a sympatie některých křestanských myslitelů (zminuje se o tom na př. Joh. Heinz Horn 251), Nemůže být sporu o tom, že Blochovo pojetí má vskutku křesťanské kořeny, že nemohlo y nějakém smyslu a ně jaké máře nenavazovat mam theoreticky (resp.ideologicky, ideově) na křesťanství. Můžeme si tedy na tomto konkretním pozadí postavit otázku, zda je vůbec

====================
Scan0217.jpg
====================
i1 možné vnést do marxismu některé prvky tohoto druhu způsobem, jak to činí Bloch. Loni v prosinci jsme tu měli dva večery věnované úvahám, co bychom řekli, o čem bychom mluvili, kdybychom se tu setkali s představiteli marxistické ideologie. Tehdy jsem m.j. řekl, že není rozhodně schůdná cesta konfrontace principů. Rozbor kritik Blochovi adresovaných se zdá ukazovat, že ani synthesa principů není cestou schůdnou. Nejde tu o nedostatky Blochova pokusu jde o reakci, která provází pokus jako takový, nehledě na konkretní kritické připomínky a jednotlivý nesouhlas. Zdá se, že vskutku jedinou možnou a schůdnou cestou je rozmluva. A při té tu musí být dvě strany. Je pochybené, jestliže předstí ráním marxistické povahy vlastních thesí se myslitel vydává risiku, že bude "odhalen" (třebas jako revisionista), neboť takové odhalení" velice znesnadní jakýkoliv další pokus o podobné řešení. Snad mohu říci při té příležitosti, že cesta, po níž jde náš prof.Hromádka, je daleko realističtější a nadě jnější, i když snad v běžném smyslu slova méně praktická. Bloch dočasně ovlivnil široké kruhy studentstva i veřejnosti; vytvořil celou školu, publikoval řadu rozháhlých a závažných

====================
Scan0218.jpg
====================
$12 děl, s nimiž se i nadále budou muset vyrovnávat mladí myslitelé-marxisté. A hlavně měl příležitost rozhovoru s marxisty. Po mém soudu však tato příležitost byla plodem toho, že se Bloch sám vydával za marxistu; současně však právě tato okolnost, že Bloch vystupoval jako marxista, od počátku nahlodala a nakonec rozrušila, zničila, ztratila příležitost rozhovoru. Jak zatím si tuace vypadá, prof. Hromádka - alespon dosud příležitost k rozhovoru s marxisty nemá. Dojde-li však k tomu někdy, jeho předpoklady budou nesrovnatelně lepší než předpoklady Blochovy. Mám za to, že vytvoření předpokladů k rozhovoru je vůbec nejdůležitějším úkolem, který před námi stojí. Je otázkou, zda na to dost pamatujeme (i když současná situace je podstatně méně nadě jiná než třebas před rokem, dvěma).

====================
Scan0219.jpg
====================
KRITIKA BLOCHOVY FILOSOFE na lipské konterencs Рослиете но navcektu in J.L.H. 10340 23.10.58 Orig. v r. Rizen 1957

====================
Scan0220.jpg
====================
KRITΙΚΑ BLOCHOVY FILOSOFIE na lipské konferenci 1957 (Předneseno na večeru u JLH dne 23.10.1958.) Úvodem Snad bude dobře, když se vám hned na počátku přiznám, že mám dojem, že jsem svůj předmět docela nezvládl. Rozhodl jsem se postupovat tak, že současně při četbě sborníku vzešlého z konference o otázkách Blochovy filosofie jsem kontroloval interpretaci konfrontací s Blochovými knihami a články, které jsem měl po ruce. Ukázalo se, že úroveň kritik je ve většině případů dosti hluboko pod úrovní Blochova myšlení, že kromě toho v celé řadě bodů je Bloch falešně, nesprávně interpretován. Na druhé straně však situace sama zřejmě nezávisle na této okolnosti je vnitřně orientována jinak, a proto se ne smíme dát zmást tím relativním detailem, že Bloch je hlubším myslitelem než jeho kritikové. Na protiblochovské konferenci nešlo zřejmě jen a dokonce ani v první řadě o rozbor Blochova učení. Je ovšem velkým nedostatkem kritik, že tak be ze všech skrupulí podřídily svou analysu a svou argumentaci praktickému cíli politickému (a spíše ještě úkolu než cíli). Nicméně na nás je, abychom se nad tím zbytečně nepohoršovali a neuráželi, ale abychom spíše hleděli pochopit, oč vlastně šlo. Velkou překážkou pro mne bylo, že jsem neměl jiných pramenů o vlastní ideologické situaci v posledních letech v NDR, že jsem odnikud jinud nemohl čerpat znalosti ovzduší jak ve straně (SED), tak na vysokých školách a zvláště mezi posluchači Blochovými než právě jen z oněch kritických projevů konferenčních tu a tam rozhojněných dodatečně pro účely vydání sborníku. Blochovo učení Dovolte, abych nejprve načrtl některé z důležitých rysů Blochova myšlenkového úsilí, třebaže o tom na jaře referoval už Dr Eiderna. Nevím, jak jste si jeho výklad podrželi v paměti;

====================
Scan0221.jpg
====================
2 kromě toho pro daný účel vyzvednu asi jiné body než učinil on. V celém průběhu svého filosofování, takměř na každé stránce svých spisů se Bloch výslovně nebo nepřímo distancuje od mechaSH nického materialismu, ohražuje se proti jeho tendencím a polemisuje s ním. Ona distance a polemika je však založena šíře a shi hlouběji než bychom čekali, slyšíme-li o mechanickém materialismu. Především je míněna celá moderní věda od 16. resp. 17. století, která svými metodami umrtvila veškerou oživenost, organickou souvislost věcí ve světě a tak ohrozila a ohrožuje samotného člověka a jeho lidství. Míněna je však v jistém smy slu i celá dosavadní filosofie od samotného Thaleta až do Marxe, kteráměla za to, že to podstatné, to vlastní, oč nakonec jde, je nějak onticky před ní, přítomno, ba dokonce to chápala jako cosi staticky a uzavřeně daného (Subj.u. Objekt 27). Ve skutečnosti však běh světa není uzavřen, svět je nehotový, je experimentujícím procesem, věci jsou jen fragmenty, jimiž tento neuzavřený proces proudí a dialekticky přechází k dalším, rovněž fragmentárním formám (Hoff.I.241). Nejde však jenom o hybnost, procesuálnost světa: svět není cizí všemu lidskému, není dokonale desinteresován na osudu člověka (jak by nám chtěla namluvit moderní věda). Lidský dům není svými základy zakotven jen v dějinách a v lidské činnosti, ale především také na staveništi přížody (Hoffn. II.264). Příroda není ničím hotovým, ale je ještě nevyklizeným stanovištěm, staveništěm, ještě nedokonale přizpůsobeným stavebním nástrojem pro ještě vůbec ne adekvátně připravený lidský příbytek (dtto). Ta okolnost, že t. zv. přírodní subjekt (Natursubjekt) je schopen spolutvořit tento lidský příbytek, je pro Blochovu filosofii zvláště významná. Znamená to, že ona proměnlivost přírody, o níž byla před chvílí řeč, je zacílená, že je to činnost a to činnost humanisující (S+0 99). Patří k její podstatě, že je neukončená, nedokonaná a tedy nedokonalá. Nicméně pathos toho, že jde o cestu a proces, které směřují k svému cíli, nachází svůj ideologický výraz v eschatologickém povědomí, které vešlo do světa skrze bibli (Hoffn. I.240). Definitivní manifestace přírody nejinak než definitivní manifestace dějin leží na horizontu budoucnosti (Hoffn.II.264).

====================
Scan0222.jpg
====================
Příroda nekončí tam, kde začínají lidské dějiny; me zným pojmem není konec přírody, ale naopak konec lidských dějin, kdy příroda (v průběhu dějin stále přítomná a je obklopující) se stává místem lidského království, regni hominis, ovšem pravého království (dtto). Tak se dokonává humanisace přírody. Tento utopický konečný stav je jedinou platnou invariantou (Hoffn. I. 314) a k němu sem se odnáší naše naděje. Příroda je tedy tvořivá (S+0 195n.);, hmotě je vlastní radikální impetus tendence (S+0 343). V přírodě existuje ohnisko produkování, počátek tvořivosti, agens, svět je nadán objektivní tendencí k vytváření, tvoření (Hoffn.II.262). To jsou ve vší stručnosti některé z hlavních rysů Blochova pojetí světa. Protože nám dnes nejde o výklad Blochovy filosofie, nýbrž o jakýsi obraz míst, proti nimž se obrátila kritika, bude nás zajímat, k jakým důsledkům toto pojetí vedlo a jak se dostalo do konfliktu se stranou. Z jakých posic a kterými směry je vedena kritika Blochovy filosofie? Nakolik můžeme souhlasit s jednou nebo druhou stranou ? Kritiky 3 Mezi kritiky, kteří se svými příspěvky zúčastnili konference v Lipsku na počátku dubna 1957, panovala úplná shoda především v tom, že Blochova filosofie není marxistická, přestože se za takovou vydává a prohlašuje. Důvody byly u jednotlivých autorů různé; nemělo by smysl podávat jejich přehled a srovnání. Jedna věc je však, myslím, významná: Blochovi zřejmě vždy záleželo na tom, aby svému stanovisku a svým názorům dal vzezření jedině správného, pravověrného stanoviska marxistického, a to živě, tvořivě marxistického. Tato okolnost se ocitá v pozoruhodném světle, uvážíme-li, že se Bloch marxistou stal v poměrně pokročilém věku a že ať už z jakýchkoliv důvodů - zůstal stát mimo SED, říkaje si "svobodný marxista". Jak mohl za D

====================
Scan0223.jpg
====================
4 těchto okolností dopadnout jeho pokus, i když vůbec odhlédneme od konkrétního obsahu jeho učení? Jak si mohl vůbec osobovat nárok na marxistickou orthodoxii, neřku-li na filosofickou marxističnost zítřka a pozítří ? Tady nejde ani o skutečnou povahu Blochovy filosofie, alespoň ne na prvním místě. Nové a převratné věci je možno říkat za použití staré terminologie právě tak, jako je možno sebe víc se distancovat třebas od vlastního učitele a přece zůstat jeho nejprávoplatnějším žákem. Nic takového však nevidíme u Blocha. Jeho terminologie je nemarxistická (s výjimkou neorganicky vsazených míst, která už formálně budí dojem, že jsou pouhým poplatkem vnější nutnosti); o vlastní myšlenkové linii se ještě zmíníme v dalším, ale už nyní mohu snad říci, že jsem přesvědčen, že rovněž ideově se Bloch rozchází s marxismem. Že se pokouší tuto věc zakrýt a že vydává své učení za pravé marxistické, nepřidává mu alespoň v mých očích nic hodného sympatií. Bud je to 0pravdu "ideologická demagogie" (jak říká Otto Gropp - 9) ane bo Bloch mýlí a klame sám sebe. Se stranického hlediska jsou však Blochovy výklady ještě jinak provokativní. Důraz na naději, která vykračuje a vyhlíží za dny, které už přišly, tedy i za dnešek (Hoffn.I.20) stále dál, nemůže ne budit odporu; a jak je vidět, budí nejen odpor, ale přímo nervosní polemiku. Johannes Heinz Horn (jehož příspěvek je nejdelší a jedním ze seriosnějších) to formuluje tak: Bloch se distancuje od "každodenní práce dělnické třídy a její vůdkyně strany a ode všech konfliktů". Horn ukazuje, jak Blochovo učení mělo neblahý vliv na mladý dorost, který si vytváří a uchovává více nebo méně zřetelný odstup od strany a výhrady k ní (248). Myslím však, že ani nám, kteří nejsme marxisty, nemůže být tato stránka Blochoga učení a působení nikteárak sympatická. Vskutku: není přílišná orientovano st na budoucnost, přílišný zájem "eschatologický" svého druhu odvedením pozornosti od aktuálních úkolů? Nemá snad

====================
Scan0224.jpg
====================
5 filosof dbát na to, že nelze dojít vůbec nikam, neučiníme-li první krok ? K tomu přistupuje okolnost, že budoucnost v Blochově pojetí je něco velice "temného"; říká, že budoucnost je uzavřena našemu pohledu i každému zkoumání tendencí že zůstává relativně neznámou. Naděje, která se k budoucnosti odnáší, je tedy de facto spíše opuštěním tu toho, co kolem nás a s námi jest než vítáním něčeho nového. Mohli bychom to vyjádřit tak, že Blochova naděje je konkretní v odporu a stupu vůči přítomnosti a abstraktní a přímo vágní ve svém vztahu k budoucnosti. Je to naděje, která se nám zkrátka nemůže zamlouvat. Kromě toho má naděje u Blocha funkci náboženskou ve smyslu raných Marxových spisů. Proto zcela místně staví Georg Mende (129) proti "naději" vědění, které je záklar dem vědomého stavění budoucnosti. V tomto smyslu opravdu nemá Blochova 'hadě je" nic společného s marxistickou the orií. Robert Schulz má mnoho pravdy ve svém odporu proti Blochovým představám identity charakterisující dosažení cíle světového dění (64n), i když jeho argumenty se pohybují dosti hluboko pod úrovní Blochova myšlení. Zůstává však nicméně skutečností, že Blochovo uvažování o "konci dějin", o "konečném stavu", o "poslední kapitole světových dějin", o "konečném cíli" a pod. jsou marxismu docela cizí. Ne budu se také blíže zabývat kritikou Blochova pojma hmoty, jejímž autorem je Rudolf Rochhausen. Thematika je příliš speciální (i když poutavější, než jak by se zdálo po přečtení Rochhausenovy stati) a kromě toho čerpá autor převážně z t. zv. "Materie-Manuskript-u", který byl sice několik prý let vystaven veřejně ve filosofickém ústavu v Lipsku a tak přístupen každému k podrobnému prostudování, ale tiskem nebyl vydán a pro nás je nedostupný. Jen tolik tedy stručně podotknu, že pojem hmoty u Blocha je vskutku čímsi, co v marxismu nemá obdoby. Naproto totiž nejde o něco primárního, z čeho se vše další odvozuje,

====================
Scan0225.jpg
====================
● O 6 nýbrž naopak o cosi odvozeného z toho, čemu říká Bloch "jádro hmoty" (a ještě všelijak jinak), které je pramenem a zdrojem všeho pohybu, růstu, všeho nového, tvořivého, a v posledu zdrojem oné humani sace, o níž jsme již mluvili. Řada autorů vytýká Blochovi groteskní anthropocentrismus" (na př. Wolfgang Förster 213, ale rovněž Joh. Heinz Horn 269 a jiní). V tomto bodě jsou však kritiky velmi málo přesvědčivé. Chtějí čelit Blochově výtce o nedosta tečné propracovanosti marxistické anthropologie, ale způsob, jak se o to pokoušejí, jen dokumentuje, že Bloch má mnoho pravdy. Je vskutku výrazným rysem Blochovy filosofie, že chápe věci a svět "sub specie hominis". Na jedné straně v tom je jistě kus tradice německé naturfilosofie, jak se Blochovi opětovně vytýká, a na druhé straně mnoho reminiscencí na Aristotela a křesťanství. Nemohu sice podat výklad Blochova pojetí, které mi zatím zůstává ještě značně neprůhledným v tomto bodě, ale mám pochopení pro hlubší důvody, které mohou i moderního filosofa vést k podobnému druhu "anthropocentrismu", i když to je, alespoň po mém soudu, výraz málo šťastný. Výtka anthropocentrismu je totiž poněkud nedomyšlená: je snad člověk nědo tak objektivně daného, že bychom mohli přesně, exaktně vyme zit ono "lidské hledisko" ? Což je-li tomu tak: člověk jakožto člověk (ne jako exemplář biologického druhu) nemá samostatnou, v sebenuzavřenou, danou existenci, ale víc než kterákoli jiná bytost je podstatně, bytostně určen svým poměrem k pravdě. Jeho existence je založena pravdou a je na ní závislá. Jestliže se však lidské bytí orientuje na samotné pravdě, ne znamená to potom, že chápání "sub specie hominis" je zcela legitimní lidský pokus o postižení reality "sub specie veritatis" ? V tom smyslu by pak nadě je měla své plné oprávnění. Už najaře jsme tady mluvili o tom, že naděje je dobrou a původní marxistickou, komunistickou skutečností; tato sku-

====================
Scan0226.jpg
====================
C 7 tečnost však není dosud zakotvena v marxistické theorii. Pokus Blochův byl tedy významný v tom, že měl vyplnit prázdné místo v marxistické theorii. Na konferenci byl odmítnut nikoli v detailech (jenom), nýbrž ve své podstatě. Kritisovány byly nejenom chyby v provedení, nýbrž sám umysl. Náboženská funkce "nadě je" v Blochově pojetí je bodem, který vyvolal zájem a sympatie některých křesťanských myslitelů (zmiňuje se o tom na př. Joh. Heinz Horn 251). Nemůže být sporu o tom, že Blochovo pojetí má vskutku křesťanské kořeny, že v nějakém smyslu a nějaké míře nemohlo nenavazovat theoreticky (ideově, ideologicky) na křesťanství. Můžeme si tedy na tomto konkretním pozadí postavit otázku, zda je vůbec možné vnést do marxismu některé prvky tohoto druhu způsobem, jak to činí Bloch. Loni v prosinci jsme tu měli dva večery něnované úvahám, co bychom řekli, o čem bychom mluvili, kdy bychom se tu setkali s představiteli marxistické ideologie. Tehdy jsem mimo jiné řekl, že rozhodně není schůdná cesta konfrontace principů. Rozbor kritik Blochovi adresovaných se zdá ukazovat, že ani synthesa principů není cestou schůdnou. Nejde tu o nedostatky Blochova pokusu; jde o reakci, která provází pokus jako takový, nehledě na konkretní kritické připomínky a jednotlivý nesouhlas. Zdá se, že vskutku jedinou možnou a schůdnou cestou je rozmluva. A při té tu musí být dvě strany. Je pochybené, jestliže předstíráním marxistické povahy glastních the sí se myslitel vydává risiku, že bude "odhalen" (třebas jako revisionista), nebot takové "odhalení" velice zne snadní jakýkoliv další pokus o podobné řešení. Snad mohu říci při té příležitosti, že cesta, po níž jde náš prof.Hromádka, je daleko realističtější a nadějnější, i když snad v běžném smyslu méně praktická. Bloch dočasně ovlivnil široké kruhy studentstva i veřejnosti; vytvořil celou školu, publikoval řadu rozsáhlých a závažných děl, s nimiž

====================
Scan0227.jpg
====================
14 se i nadále budou muset vyrovnávat mladí myslitelé-marxisté. A hlavně měl příležitost rozhovoru s marxisty. Po mém soudu však tato příležitost byla blodem togo, že se Bloch sám vydával za marxistu; současně však právě tato okolnost, že Bloch vystupoval jako marxista, od počátku nahlodala a nakonec rozrušila, zničila, ztratila příležitost skutečného rozhovoru. Jak zatím situace vypadá, prof. Hromádka - alespoň dosud příležitost k rozhovoru s marxisty nemá. Dojde-li však k tomu někdy, jeho předpoklady budou nesrovnatelně lepší než předpoklady Blochovy. Mám za to, že vytvoření předpokladů k rozhovoru je vůbec nejdůležitějším úkolem, který před námi stojí. Je otázkou, zda na to dost pamatujeme (i když současná situace je podstatně méně nadějňá než třebas před rokem, dvěma). 8 LV H

====================
Scan0228.jpg
====================
O V celém prübilen wéles solverföränd, takmer na tardé shléince rých zeszu tahmin Лайси онате чисто zetorné mechanic Blochod se (Aortancuje rého matervalsrum, ohräruge prow Jeho sendencime sufe s ním. PolemitarOna distances je n'ar blonbegs ver Gohine мет paličena šdie a édali, memle & mechanidrelm a P'rederician ja Jovi -77! 16. století, minière Matervalvsum. celei moderní věda od metodami Елеча етний впелажаний reikion divvenirl, organderon sin отжит à tar obroVolat vécé ve moto a inse camosnébe élovila lasti. Minèna je var висли! стужно и села! апапали! d whertouse ai Jeho zrochém flisope V od samého Thaleta ar do marre, Merà milar sa to, že to podstatné, to vlastné, où ji naronce que, je nègat ontvah pued in, ba doronce to chápala jaro con statiez mavieného (8–0 27), più comus, hotového.

====================
Scan0229.jpg
====================
2 Tim var tato polovope strawla myel pro. ménational o nového а коко, беши fronter»" (5-0 27). Ve Dateinem uranien, Bloch idrá lolde... northbih suébe nchiton, je experimentavier Puerardeng реи витро fragmenty, prominent proces 1 prondi ti prechán de dalším s T. fraqmentárním formein (Hoff. I. 241) var genom mor Je preis procesem, закони a tün hyde tuálnoſt, wete vienen Wadémem, adon (1 nán na dům nem ; O you v dépvinách morti mér némi kad hybuirt, proceдяне. doronahale desincteresodondu élimites. Löddking мен огрий ланад работает aleh a Jala leddré éine all piederiám také na stavenisti zuirag (264). Pineda nem nièšem kolon Im ale je poté жившает vyrwacy'm staveništěm, jesté nedokonale pirspusobezhe Varebnim nàstrojem pro pesté vůbec ne adernátul pucpraven laden», quützter (atto). Va okolmost, že 1.20. quirodni subjekt» (Naturressilt, m T

====================
Scan0230.jpg
====================
3 je schopen Zolatwordt tento lescht провитам pudlyhet, je pre Blochorn filosofi mamené lo, мениный з'лаашина! je ona promènwork sideng, a re racilend, min tla ièè pied chvíli, qu Je to èrnaiſt Митал to činnost humanisupici. (§-0 29.) nenче latii de pzé podstaté, że je Rončená, médolonané à a Legg m dokonalé. 0 svon cestu. Joue Engé de vrému eili Nurſ a tiveminé pathos toho, je Meré smèproces اما tee 1 1 & 1 nachání. траг dvoccologieron fuerben & esche vacslagveren гество Gudilo) soloprvérém povědomí, Méré Zündulo, (na unde) Verse Webli. (Moffe I. 24.) do Definition manifestace piiroog upinal ner dessnitivni manifestare liri na horvrontu budonedigen. horti (Morffe. §. 264). Priroda (veronèi I. tam, rde pačínagé. ladré auf xiyozi merciým pozmem nemí donce piirang, ale naopar konce loadcheh dipin, das Zuckeaa (v zorubilen dépin stále prišlomné a je obkloposici).

====================
Scan0231.jpg
====================
trá se stává místem Wadého Eràlontà', requi hominis. oriem pravého trálonbé (asco). Tal se acronáiné humanizace дия глад Tento alopiély somèn, der zu je duvarsanton. 1 рашини равити (goffe. I. 314). Priroda je teg trovina (80 195-6); lmosé vlastní radikální impe pas sendence. (50 343.) V Zuckerau je existuge ohnisko produkování, podätet tornverti agens, mot nadán objektivní tendenci It ztrážemi, gen. 1. 262). 9% To geon ve em stručnosti даа mirteré & klarniele zsu Blocking ploopie. Podungime se, le gachten d задни Xaliiom dustedkum toto poseti. qat se doſtalo do konParna je flirten reauna irokra Bloching solarchie? vedena Narolik müreme sochlarit & Jednon Drukion Manon? mbſ. مheal a se straction. 2

====================
Scan0232.jpg
====================
" рок Merr Mitschen, Müni se Zein più Zürt küäärteili »Konference otérreich Blochon folderse живна dubna 1957 v Löhren, paninala 1/ o о ля na počátku. препа! úpená shoda piederiim v tom, me Blochonn filosofie nem markss3takoron sierà, prestrie se pa dará. Suvog gy u gedurtwich antorn pürné; nemělo by mypl пешево стре Perdinal tad pzech züchled a novnání. Jedna vie je var Blochons pigme зраатна! ügch velmi pélérèlo na tom, aly svému stanow den dal vresrèmí jedwменет párorum dal cresrènd езди yea ne právného, pravovèrného stans to sinè, wira marxistického, a troisvé marxistierého. Tato drolre se Blosh most se ocitá v porinhodném mêtle, márème-louvážíme-li marxiston stal v poměrné porro- at mir pasahérlém věku 1 r a rè a 3 -

====================
Scan0233.jpg
====================
C 20 Shal Rolir duvodu. rustal (mimo munisweron strann (813), intage d dopadnout jeho porus. rübec odhlédneme. les obſahen geht mohl rüber marxistickon orthodoxvi, na "sorbades" marsicher». Jak mohl rays. od rourresun2 2 näem? Jak si sobival názor na werden.C. polocoferon marxaswiènorl positir? Tag uqxe 2 a ماه o rowhila a 8 Duternon povahun Blochorz plasse, alespon nitols na pernim mishe. pièvratné néer. заставие J morno intal ra pourslé staré terminologie právě tar, paro je moino sebe sie se distancoval tiebas ad vlastního nöstele a prèse rustal geho spuſtiim дево прибойка ли ne správoplatné põim räkem. Mie taronéles viar nevidíme n u Blocha. 1 Со притвой жырашёз пакцра rterà un formale formálne budi rsera. mist, a Jeles terminologse je nemar xistveré جس

====================
Scan0234.jpg
====================
3 хороши, че фати закват дорвичени Mégär untersts); olarten Milen– zoné Conié se jesté puisime ir dalгибки si qui nou mohen mad Jám, ale sier, i sam pierrèdčen, re pornèr vdeové se chainé & martimem, dlahul Blich vorPre se а poronié tuto nèc carril a re ydána mé nčení sa pravé marxistické, nepivdávé the lichto drobnosti mècho symсла и паней N reich. Bud Jaweréks to je opravdu »vacscoperà demagogie» (jak idrá Otes Grippe dei 2.) алево Bloch mýlé a Mlame same sebe. nar I bledoda stranz pröur Blochonſ DA mar дети villaz jesté jinál provelationDurar na 3 Дилаг на пастух, я вела знайуа маа Eteri a veſelien die day, where we zin dit, ség v ra dueich, вед Thate dál, nemure ra 20) nebudil odpor; a par je wacer,

====================
Scan0235.jpg
====================
servérní odpor, ale prièmon nejen nervionéé Protien. Johannes Herur Начи во рочитивире вля har Bloch. raidodenné se dostansuse stray. Waruge, par / práce délnièré tiroz pod vedením ad mich Konflikte! ал Blochoro nčení. a a / má netlalí vwr na mlad polocopaz dorost, wah u z Лиаги а pares 3 жво uchovává véc nebo ad ménè victéli odstup od Stranz 8 in (248). ли Ahazl nätm ге Mysliem, зн nyome marxisty, nemure till tato stránka Blochova nieus were. на a z знад ani. ! действит, мімнения зара ? päälvär, sägem Värnten nené zuilsi– orientovaust na budoneuat, "'eschatologiel ماند 1 C odvedením posarmen مسلح véles Bruhn tosti od aktuálních úkolie? heme mad földrif abál na 1 to, že netre dopil ayyart vuba mitam, 1 1 nenčinísue-lo prom krok?

====================
Scan0236.jpg
====================
Z kome zärrtesage drolart, in Blochione pojetí. budoucnoſt. a Je nico mes velvél semného; vità, вихосить ні платена ale také de buarnenost je петени ровали, par délum doumání Леноссий – I Mushadná, relationé herná mon (Noffe. I. 323). hadège, Merá se le budoucnosti odnému, re вихои силы de facto ли zu sed. произвели на toho, co lu kolem nals an gest, Ju'se дел, Mobile Hohome. nového. Blochova tar, ve Courectini & odporn и tomworld a ner whaà'm věčeho. праваж n námi. to nadège Ju abstraktin, ruèr più а пойто майди! ve même Je to Merá se nám prátka полали vrtalen de budoucnosti. nadège, ram Conval. мешивае 1 Robert Schulr má mnoho prang ma и отели ворачи рати влагатай Blochon, proſſ identité charakte0 predstavám riimqící dosažení cill métorého děni. 644)

====================
Scan0237.jpg
====================
10 Отел Priem jeho argumenty se potzbezu дево dow kluboko pod úrovní Blo Zurlána vär clona myśleni. nicméné Drunteinschi, re BesChovo unaiona'm' скоро 11 Jen?, "roncèném stavu posledni rapitole métojich "ronsèné'm cilin мачнжии 1 divin», a pod. cin. 0 M 0 pon ♡ نمه N roncs dènebudu se blise valíral Mitikon Blochona sosem hluste seas sin гла kinnon periälnot themolites C 11 "/ 2 ге proto, ie ſ neprotid éästi cermi "Materie-Maundwristön, May 1. 20. s це тёваем вес злачи nérolst bet gloren ve Escorifierém. ústavn Topden, säärtapen. Ива docela Rardému te podrobnéum priſtudiné'nd, лим all Ertes setzl lidkem zolán. (autorem провали. qu kuärly Rockhausen.) Zen holt Miné podotkun, ie pozem hmoty руски вибу Co suten àimsi, Blocha Je r

====================
Scan0238.jpg
====================
(12. v marxismu nemé obc N prosto upor o лесно s'êèles se vie zbri maspalo مسمار hanico promárniles, dalsi advouge, com odvoreného éenn pèrà Block مع 2 "qu'aro husty» (a vielspar вмить prité pouar), пово розви nonéles, rarojem one си'за роже e 1 borivného obdrly. Meré je pramenem püren, прево oné humanizace, ni mluvili. / a a met sub zerve а Na jedné mani Rada autoru. zzzlá Blochow. 'groteden anthropocentrisins (na zu. Wolfgang Förster 213, au pornèr Horn 269. datin). in posledn a N 0 V tomto bra pson var deriпосло вней 1) Witz velmi málo pierrè dèvré ! четвицки знаяцки преми всеchong florope, ne chépe vědo vedr hominis. логи ре X

====================
Scan0239.jpg
====================
2. (22) вice Лит ciho z mitoldha zarzu nedié naturfibrosie, de sinländtir. tela. луй I slayé nemohu prorat piesné the Blochova pozjuté, steré mi Muchává stále jerné praîné verbe neprübledné v tomto backt, pro klubši. a mám pochopení مل 2 ло аливит duvad, serniles folorofa vocalrum pocházqu– s nè1 رہے ہو Eteré mohon i mo & rai se nedonnivé'n, in Ge ч воде траг Магна анамич starten. Arvoste Ale hohlr pièmè, Villa anthropocentrimm zu неапитвина! зона sowe ponitud nedomjölena: towi élonik nico kar 1 Anthropocentrism, مسمار ہر ahl Je mad obvertioné xaného, że Gohon бровни ous je. Co tonn bar: еховкий значив teatrnto ladré bledsdro»? Cončlovèl jar -

====================
Scan0240.jpg
====================
Uusim se pivernal Uued & pe ääkke jestem wüß siedendt. nevolàal. Pro mne docla лите что trochu / zudurrem, de pem se бе рет н Blocha, Merénem 1 n'ée rabral do Jsem rommet drnd ven pausaluni, ракавий to mamené verscamil, häire tam var navaronací boog, a Joem 0 noter pem neměl Shledal qrem, 0 Blochord. muno. nové porozuměl celé radi пешёл вители! че tztér vèas paro 5 toho bledwodra quem hlediska grem bet ale Blocha paro mol hell steile pund rebon nevidím. find dost wrèsté. Prosím o prominiW festlire se Value muy pirzèver. bude perrt zuse paro nahrené, problematita ner paro Roncorni pivare Prowl Erotik vnesensch V & muchém qu referál post Bloshow. o

====================
Scan0241.jpg
====================
Начи ви zu. nedoložené povarnar hargé dbpedhe Zpuedmětйокалі! я Kvantifikačné sa non in dalsich tegemrror r di zucrage. (266.) nemá nar злакови Bloch quece yen pranden v té vies, re Entorganisierung p Vela jednak nepostačující na vesi loadié, jednak vedem letihlen жедет 2 adronce pudens praalvond? pristus 11 G'iiei. nemi hechnerisse», Geiki Лит 1 2а - ne moſty purdunsturchi a Zute morgen, ebym mythem ner odhalením panc, prané ponal nder? Mám ra to, re гай 2 1 Bloch ma mèsté prandu, vo End you o humanisaci zuirec (gear Mazur), & bagi pelas ſtated 1 Plaisie nese pistis mucho se vdealssum. مد (1

====================
Scan0242.jpg
====================
556 In mandorti dia prusiona Blochung pereisie se konflikte & зов беши д obrsien, čen ze Ystaven на ж a na poras, значи techndra, moderní věda a technüche nihilismes, Miß puné Ravagt kvalitationi. hus pohad говая а рятавы! жижи ustavièné kvants solace. ha Вые honko mirtéè qu r nutné dochána do kom, dem Ulm, èsten zu pornèr napadán, po mém soudu neprávem, nesprávnèné, pidens trè hemire t'l pocks возь Protokoné. yaho شمع a greg. k se ha. najſ vají na pasce probleman двус рабовита price. nistère a C рачи the marke è lovit konto misté destén посило line. 4 مبه со логnölnisu samitnéd Engelse. ch

====================
Scan0243.jpg
====================
иство дет ami. porbor. Blochona niemi. два распийнета реаная задачей rituací, Bochor mesi. jednar y'ui räk dobie neznáme Je rommel. körtro a и зати басебо posluchadi. Vazi urlo achm nenu dopodrobne 21 зправлени Haranterer). p a Bloch sparné navaruje na nahe filosofi. знаний на и грозни vir Réal! Cela ver معبرة adresovane, Schle (Pelochorr vorn numelles järten. ve Bloch Je wèité pranda, neme dost vell realista, a pon & nèm silné nané vœcalvoweré All y'll 38 pinito mèrem, Blochuur humanismus. пе copiero – tendence. мений nemérir sig. Ensä. org you ale téré na

====================
Scan0244.jpg
====================
f м герой фенила галайзика де и Repèr'qeine всочка, задни праховии ребир Routart s. Stenáriem, furtuchèšem, ledning. rüber & se spoleonisti, s провесной, зан se stranon. Reprèsvidinge, Warr жетелина! remesuré se; neurère soon pravon plain sesdobe, reshri manne гласови, сайл diſse se argil sluchu a souhlasu 1 Леваш!, й фи якласи во I-a о 1 čem diève Gls quèsvědčeni дроте диг a es por máme z demiho ivoite. Crow лошило прилови поет мений г tême mit podstatné námithe воде во мені! Мога пераванайрой metoda prorofrerá. Co nar raráт', ры с завом жавасой, зав за maliè a mimochodem to Bloch бни! жал своятиле с nevahoton, jako porkuný poplater molei– мW, гайти peles skladu je esoterverà. давно co olastní povaha с

====================
Scan0245.jpg
====================
Kayi mem 1 Вал о novém pourdná argumentace pouar Ypprétone (poriti mavienoſti reality) mitolio апришел правочие a partive 1 s komm, als Wiesmil nals obras densionati, alſ. er zerbe parén oprávonè né до pro utopsé. Ai in to Glo nemust. ревно потурат ängelam ale er ne, tento styl verprotat portsbeiti, с развить, buds. Лова ли 1 прже провоте vähi poove. tlarn. Zomigunt, preconizettan tione poſete Deutinnert. Blochina folosisie od počäthe 0 prove priti parwerdhm мог о nei je minèna garo vaccstopie, su se nal mutné тихела sital sidre ès pereliiget. су prélège do a Konflikte & volerlogvé stran, in nehlen. Dotorna. mbot & aut Aui. Gerechtiler.

====================
Scan0246.jpg
====================
Absolutni pravda charakter. to ruamendi то növrime priedundtem nemá fuldendte Vr Моншавий dit torcomiqué mém rochomuuli) autoонией жиблиги длавий брастири obrac (pertlère ne same samitin prand я плоский а wort). ابو oponitié nás ма a . забит'ва rébe (prue-li же уважав не ha's на пеления vedení ver net na non дна افعا له شاره ste 5 -

Machine transcription, not yet edited