O nespokojenosti pravé a nepravé [cyklus Meditace]
| raw | audio ◆ speech, Czech, origin: 17. 1. 1994 ◆ note: pro Český rozhlas
there are the following preparatory texts for the document:O nespokojenosti pravé a nepravé [cyklus Meditace]
Machine transcription, not yet edited
====================
O nespokojenosti pravé a nepravé.wav
====================
O nespokojenosti pravé a nepravé. Člověk je podle Arnolta Galena nedostatková bytost. Pro přežití v tvrdých podmínkách není přírodou nijak zvlášť dobře vybaven. Nespokojenost stála u kolébky lidstva, ale provázela od té doby člověka po všechny věky až do dneška. A nebyla to jen nespokojnost s okolnostmi a podmínkami, do kterých byl postaven, ale také nespokojnost se sebou samým. Dokud člověk ví, že na sobě má co vylepšovat, je hoden jiména člověk. Jakmile začne být sám se sebou spokojen nebo se sám sobě líbit, zvláště pak jakmile nějaké nedostatky bude svádět jen na okolnosti a na druhé, začne upadat a přestávat být v prvém smyslu člověkem. Okolnosti je třeba brát tak, jaké jsou. Málo kdy je máme možnost okamžitě změnit. Vědět, že nám jsou nepříznivé, to je docela správné a máme na to plné právo. Správný člověk si nedělá iluze ani o okolnostech, ani o sobě. Obojí musí chtít neustále zlepšovat. V poslední době vidíme kolem sebe mnoho nespokojených lidí a sami jsme také často nespokojeni. Je to téměř jakýsi národní zvyk si na všechno stěžovat a ve všem vidět nepřízeň, situace a osudu. Možná, že to je tak nápadné, především protože dříve to nebylo beznebezpečí dávat svou nespokojenost tak najevo. Už i politikové si toho dnes musí všímat a mají za to, že by se k tomu měli nějak vyjádřit. Možná je to trochu i uráží. Ve srovnání s jinými zeměmi bývalého tzv. socialistického bloku jsme na to mnohem lépe než ostatní. Stále slyšíme, že máme pevnou korunu atd. Mnohé se i docela zjevně změnilo k lepšímu. A mezi lidmi je ku podivu stále ještě tolik nespokojenosti. Není pak divu, že politikové jsou nespokojení s touto nespokojeností a že ji chtějí vrátit na hlavy těch, kdo jsou nespokojení. A tak slyšíme, že ti nespokojení se nedovedou přizpůsobit novým okolnostem, které vyžadují nejen kvalifikaci, ale také schopnost této kvalifikace efektivně využít. Na tom něco je. Člověk už odedávna dovedl velmi efektivně využít těch nevelkých darů, kterých se mu dostalo od přírody. A to s cela vynikajícím způsobem. Neměl ostrost orlího zraku, neměl zdaleka tak dokonalý čich jako jeho pes, nedosahoval rychlosti koně nebo pardála, ale uměl ty své nedokonalé kvality přece jenom lépe prodat. Máme se tedy snad učit od přírody a ocenit úspěchy na trhu i tam, kde kvalita není nejlepší, jen když se umí prosadit. Nedávno nám byla připomenuta hajeková myšlenka, že z hlediska společnosti je největším uměním člověka jeho schopnost co nejlépe využít vlastních schopností respektive předností, že tedy nejdůležitější nejsou jeho přednosti samotné. Myslím, že hajek nemá pravdu pouze v tom, že to tak je z hlediska společnosti. Je to tak z hlediska toho, kdo svých omezených schopností dovede využít lépe než někdo jiný. Jeho schopnosti, nápady, projekty jsou třeba lepší, byť také omezené, jenomže se nedovede prosadit tak tvrdě. Z hlediska společnosti je naopak důležité to nenechat všechno na tom, jak kdo umí svých schopností využít, níbrž dohlížet na to, aby v soutěži nehrála hlavní roli soutěživost, tímméně nevybíravá tvrdost, níbrž kvalita a dotržování jistých norem a pravidel. A neméně důležitá je také kvalita, to jest úroveň kupujících, jakož i jejich schopnost spoluurčovat podmínky na trhu. Zkrátka, i zde musíme rozlišovat nespokojenost pravou a nepravou. Také s trhem a s vývojem podmínek na trhu můžeme být nespokojeni pravým způsobem, nejen nepravým. Neexistuje žádný mechanismus, který by nepotřeboval čas od času nějakých korekcí. A bez nespokojenosti bychom asi nevěděli, že je v některých ohledech oprava či náprava nutná.
O nespokojenosti pravé a nepravé.wav
====================
O nespokojenosti pravé a nepravé. Člověk je podle Arnolta Galena nedostatková bytost. Pro přežití v tvrdých podmínkách není přírodou nijak zvlášť dobře vybaven. Nespokojenost stála u kolébky lidstva, ale provázela od té doby člověka po všechny věky až do dneška. A nebyla to jen nespokojnost s okolnostmi a podmínkami, do kterých byl postaven, ale také nespokojnost se sebou samým. Dokud člověk ví, že na sobě má co vylepšovat, je hoden jiména člověk. Jakmile začne být sám se sebou spokojen nebo se sám sobě líbit, zvláště pak jakmile nějaké nedostatky bude svádět jen na okolnosti a na druhé, začne upadat a přestávat být v prvém smyslu člověkem. Okolnosti je třeba brát tak, jaké jsou. Málo kdy je máme možnost okamžitě změnit. Vědět, že nám jsou nepříznivé, to je docela správné a máme na to plné právo. Správný člověk si nedělá iluze ani o okolnostech, ani o sobě. Obojí musí chtít neustále zlepšovat. V poslední době vidíme kolem sebe mnoho nespokojených lidí a sami jsme také často nespokojeni. Je to téměř jakýsi národní zvyk si na všechno stěžovat a ve všem vidět nepřízeň, situace a osudu. Možná, že to je tak nápadné, především protože dříve to nebylo beznebezpečí dávat svou nespokojenost tak najevo. Už i politikové si toho dnes musí všímat a mají za to, že by se k tomu měli nějak vyjádřit. Možná je to trochu i uráží. Ve srovnání s jinými zeměmi bývalého tzv. socialistického bloku jsme na to mnohem lépe než ostatní. Stále slyšíme, že máme pevnou korunu atd. Mnohé se i docela zjevně změnilo k lepšímu. A mezi lidmi je ku podivu stále ještě tolik nespokojenosti. Není pak divu, že politikové jsou nespokojení s touto nespokojeností a že ji chtějí vrátit na hlavy těch, kdo jsou nespokojení. A tak slyšíme, že ti nespokojení se nedovedou přizpůsobit novým okolnostem, které vyžadují nejen kvalifikaci, ale také schopnost této kvalifikace efektivně využít. Na tom něco je. Člověk už odedávna dovedl velmi efektivně využít těch nevelkých darů, kterých se mu dostalo od přírody. A to s cela vynikajícím způsobem. Neměl ostrost orlího zraku, neměl zdaleka tak dokonalý čich jako jeho pes, nedosahoval rychlosti koně nebo pardála, ale uměl ty své nedokonalé kvality přece jenom lépe prodat. Máme se tedy snad učit od přírody a ocenit úspěchy na trhu i tam, kde kvalita není nejlepší, jen když se umí prosadit. Nedávno nám byla připomenuta hajeková myšlenka, že z hlediska společnosti je největším uměním člověka jeho schopnost co nejlépe využít vlastních schopností respektive předností, že tedy nejdůležitější nejsou jeho přednosti samotné. Myslím, že hajek nemá pravdu pouze v tom, že to tak je z hlediska společnosti. Je to tak z hlediska toho, kdo svých omezených schopností dovede využít lépe než někdo jiný. Jeho schopnosti, nápady, projekty jsou třeba lepší, byť také omezené, jenomže se nedovede prosadit tak tvrdě. Z hlediska společnosti je naopak důležité to nenechat všechno na tom, jak kdo umí svých schopností využít, níbrž dohlížet na to, aby v soutěži nehrála hlavní roli soutěživost, tímméně nevybíravá tvrdost, níbrž kvalita a dotržování jistých norem a pravidel. A neméně důležitá je také kvalita, to jest úroveň kupujících, jakož i jejich schopnost spoluurčovat podmínky na trhu. Zkrátka, i zde musíme rozlišovat nespokojenost pravou a nepravou. Také s trhem a s vývojem podmínek na trhu můžeme být nespokojeni pravým způsobem, nejen nepravým. Neexistuje žádný mechanismus, který by nepotřeboval čas od času nějakých korekcí. A bez nespokojenosti bychom asi nevěděli, že je v některých ohledech oprava či náprava nutná.