Machine transcription, not yet edited
====================
WS330040.WMA
====================
Porozumět nějakému filozofovi nestačí na základě toho, že mu propadneme, že se ponoříme do těch jeho textů nebo do poslouchání jeho výkladů. Porozumět tomu druhému nelze tím, že jenom se přizpůsobíme jeho způsobu myšlení. To je právě ta falešná představa, kterou má třeba Sobotka, že historik filozofie musí zjistit, jak se to s tím druhým filozofem, kterým se zabývá, má, jako kdyby to nebyla dějiná záležitost, jako kdyby to byl šutr. A my, jako kdybychom mohli odelížet od toho, že ten šutr se někde vzal od někač spad, někdo ho třeba tam přenes a tak dále, protože toho šutru se to netýká. A také pokud ten šutr vezmeme a přeneseme někam jinom, no tak ten šutr je pořád tím, čím je. Tak takhle to není s filozofem. A historik filozofie musí vždycky klást otázku, co ten filozof udělal tak, že se tím vydělil. Z jiných filozofů, z ostatních filozofů, ze své doby, že je něčem odlišný od svých učitelů. Už to, že musíme dbát na to, u koho se učil ten filozof, už to ukazuje na nutnost dějiného zařazení. Ale tady je také třeba vždycky posuzovat toho filozofa. Ne jenom z hlediska toho, co tam je z těch dřívějších jiných filozofů, ale co tam je toho nového. Já musím vědět, co je v těch ostatních filozofech, abych mohl rozpoznat, co učitém filozofovi, kterým se zabývá, je na ně nepřevoditelné. Co z nich nelze odvodit, co je vlastní tomu filozofovi samému. No a tady jde o to, že vlastně budování velkých filozof systémů vždycky znamená, že tam ten myslitel nutně zahrne spoustu věcí, které patří k jeho době, o kterých by psali i ostatní filozofi, a to právě není zajímavé. Zajímavé je, co ti druzí neřekli, co nenapsali, o čem vůbec nemysleli, co jim nenapadlo. A pak teprve porozumíme, oč vlastně tomu filozofovi šlo, a pak ještě jsme schopni lépe pochopit to, co on se pokoušel pochopit a vyjádřit, lépe to pochopit než on, a vlastně nechat se jím vést. Ne tak, abychom ho napodobovali, ale abychom šli tím směrem dál. Dobré, konec. Dneska je na Mílim Lise 7. Uvidíme. 11.11.
WS330040.WMA
====================
Porozumět nějakému filozofovi nestačí na základě toho, že mu propadneme, že se ponoříme do těch jeho textů nebo do poslouchání jeho výkladů. Porozumět tomu druhému nelze tím, že jenom se přizpůsobíme jeho způsobu myšlení. To je právě ta falešná představa, kterou má třeba Sobotka, že historik filozofie musí zjistit, jak se to s tím druhým filozofem, kterým se zabývá, má, jako kdyby to nebyla dějiná záležitost, jako kdyby to byl šutr. A my, jako kdybychom mohli odelížet od toho, že ten šutr se někde vzal od někač spad, někdo ho třeba tam přenes a tak dále, protože toho šutru se to netýká. A také pokud ten šutr vezmeme a přeneseme někam jinom, no tak ten šutr je pořád tím, čím je. Tak takhle to není s filozofem. A historik filozofie musí vždycky klást otázku, co ten filozof udělal tak, že se tím vydělil. Z jiných filozofů, z ostatních filozofů, ze své doby, že je něčem odlišný od svých učitelů. Už to, že musíme dbát na to, u koho se učil ten filozof, už to ukazuje na nutnost dějiného zařazení. Ale tady je také třeba vždycky posuzovat toho filozofa. Ne jenom z hlediska toho, co tam je z těch dřívějších jiných filozofů, ale co tam je toho nového. Já musím vědět, co je v těch ostatních filozofech, abych mohl rozpoznat, co učitém filozofovi, kterým se zabývá, je na ně nepřevoditelné. Co z nich nelze odvodit, co je vlastní tomu filozofovi samému. No a tady jde o to, že vlastně budování velkých filozof systémů vždycky znamená, že tam ten myslitel nutně zahrne spoustu věcí, které patří k jeho době, o kterých by psali i ostatní filozofi, a to právě není zajímavé. Zajímavé je, co ti druzí neřekli, co nenapsali, o čem vůbec nemysleli, co jim nenapadlo. A pak teprve porozumíme, oč vlastně tomu filozofovi šlo, a pak ještě jsme schopni lépe pochopit to, co on se pokoušel pochopit a vyjádřit, lépe to pochopit než on, a vlastně nechat se jím vést. Ne tak, abychom ho napodobovali, ale abychom šli tím směrem dál. Dobré, konec. Dneska je na Mílim Lise 7. Uvidíme. 11.11.