[Vyjádření k začátku druhého roku působení Charty 77 (překlad)]
| docx | pdf | html ◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 1. 1978
text je částí tohoto původního dokumentu:
  • 1978 (strojopis)

  • [Vyjádření k začátku druhého roku působení Charty 77 (překlad)]

    78/003

    V těchto dnech zahajujeme druhý rok existence a činnosti Charty 77. Naším prvním cílem je od samého počátku nikoliv politická akce v čistě technickém smyslu, nýbrž vyjádřit morální výzvu každému občanu, tj. být pobídnutím pro každého člena společnosti, aby změnil své náhledy a svůj život. Nezveme lidi, aby podepsali, ale aby udělali něco smysluplného pro druhé, zejména pro ty, kteří jsou diskriminováni. V jistém smyslu můžeme považovat svou aktivitu rovněž za politickou, ale pouze jestliže chápeme slovo „politický“ a „politika“ v jeho odvozenosti od řeckého slova „polis“. Poznali jsme, že technická politika, tj. politika moci a násilí, je něčím, co ničí nejvlastnější základy každé společnosti. Domníváme se proto, že oblast legitimních a legálních zásahů státu by měla být všude na zeměkouli, a zvláště v naší vlastní zemi omezena (ohraničena) a naopak sféra svobodných aktivit každého člověka že by měla být rozšířena a prohloubena. Za důležitou skutečnost považujeme, že nejtěžší tlak je ve většině zemí východní Evropy vykonáván na intelektuály. Víme však, že takové nekonformní skupiny intelektuálů pouze reprezentují milióny jiných občanů, kteří jsou ustavičně okrádáni o svou budoucnost. Většina veřejných dokumentů Charty 77 upozorňovala na to, jak tisíce studentů, básníků, spisovatelů, umělců, vědců, politiků atd., ale podobně milióny jiných lidí jsou zkracovány ve svých základních svobodách a ve svých lidských a občanských právech. Chtěli jsme vrhnout plné světlo na situaci různých skupin a vrstev našich občanů; dosud jsme referovali o situaci našich škol a studentů, naší literatury a umlčených spisovatelů, o všeobecných podmínkách pracujících, o pop hudbě atd. a ovšem také o jednotlivých případech ilegitimních a ilegálních činů rozličných úřadů vůči mnoha osobám.

    Jsme přesvědčeni, že takové případy se vyskytují pravděpodobně ve všech zemích, i když na různých úrovních a v nestejném rozsahu. Proto pociťujeme hlubokou solidaritu a porozumění pro podobné skupiny v jiných částech světa a doufáme, že na jejich straně najdeme podobné pocity vůči nám. Na Zemi není možný mír, dokud budou existovat utlačení lidé; nemůžeme být opravdu svobodní, jestliže náš soused trpí pod násilím.