Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
Nepřirozená zvířata_Stránka_1.jpg
====================
Kramerius 5 Digitální knihovna Podmínky využití Moravská zemská knihovna v Brně poskytuje přístup k digitalizovaným dokumentům pouze pro nekomerční, vědecké, studijní účely a pouze pro osobní potřeby uživatelů. Část dokumentů Digitální knihovny MZK podléhá autorským právům. Využitím Digitální knihovny MZK a vygenerováním kopie části digitalizovaného dokumentu se uživatel zavazuje dodržovat tyto podmínky využití, které musí být součástí každé zhotovené kopie. Jakékoli další kopírování materiálu z Digitální knihovny MZK není možné bez případného písemného svolení knihovny. Hlavní název: Křesťanská revue Vydavatel: YMCA Vydáváno v letech: 1928-, 1958, 25.04.1958 čísla ročníků: 25, 4 Čísla výtisků: 25, 4 Datum vydání čísla: 25.04.1958 Identifikátor ISSN: 0023-4613 Stránky: [97a], [97b], 123, 124

====================
Nepřirozená zvířata_Stránka_2.jpg
====================
KŘESŤANSKÁ REVUE IXC 4 ROČNÍK XXV 1958

====================
Nepřirozená zvířata_Stránka_3.jpg
====================
KŘESŤANSKÁ REVUE DUBEN 1958 Řidi J. L. Hromádka JUVIC Theodore de Bèze: Satan z ,,Oběti Abrahamovy". Př. Libuše a Bedřich Bašusovi BASEŇ: ČLÁNKY: Amedeo Molnár: Jean de Lèry v bratrském překladu Helmut Gollwitzer: Víra v Ježíše Krista a tak zvaný „historický Ježíš" Otto Weber: Vylití Ducha svatého. Př. Jan Miřejovský POZNÁMKY: was a M Odpovědný redaktor: Amedeo Molnár Komenský Cyrila Boudy (B. Chrástek) Únik z podzimní zahrady (Josef Svoboda) Nové hodnocení theologie Jednoty bratrské (Luděk Brož) Zprávy o církvi v Indonesii (Jaromír Sečkař) PROSA: Luděk Klen: Markétčina smrt LITERATURA: Jean Bruller-Vercors: Nepřirozená zvířata (Lad. Hejdánek) R. Říčan: Dějiny Jednoty bratrské (T. Č. Zelinka) Otto Riedel: Kleine Anthologie christlicher Lyrik der Gegenwart (Adrian Mikolášek) Bedřich Jerie: Z pramenů života (J. Smolík) Měsíčník Křesťanskou revui s Theologickou přílohou Komenského fakulty při sudých číslech vydává Kostnická Jednota v ÚCN v Praze. Číslo vychází k 25. dni každého měsíce mimo červenec a srpen. Adresa redakce: Ječná 19, Praha II (telefon 248-380). Předplatné na celý rok 30 Kčs. Cena jednoho výtisku je 3 Kčs. Tiskne MÍR, novinářské závody, n. p., závod 02 Mladá fronta knižní provozovna, Legerova 22, Praha 2. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. A-18171 z 16. IV. 1958

====================
Nepřirozená zvířata_Stránka_4.jpg
====================
v situaci, kde bychom zprvu o církvi široko daleko nic netušili" (469). Ačkoli je pro nás tento bližní representantem Božího milosrdenství, není bytostí, která by se vyznačovala positivními kvalitami, nýbrž je ,,hříšným a pro svůj hřích trestaným člověkem" (475). Jaké svědectví ke chvále Boží jsem dlužen svému bližnímu? Barth odpovídá: Nejprve to,,,že mu vzhledem k jeho i ke své bídě dopřeji Slova" (488). Za druhé mu ,,poskytnu pomoc jako znamení Boží pomoci, která je i jemu zaslíbena" (492). Za třetí mu ,,svým chováním" vůči němu ,,dotvrdím to, co mu mám svým slovem a činem říci" (495). Ale co nakonec znaLITERATURA CO JE LIDSKOST? Dnešní myšlenkové a duchovní ovzduší je na celém světě výrazně charakterisováno starostí o člověka. Člověk bývá ovšem pojímán různě a také ona starost mívá rozličnou povahu. Pozoruhodným pokusem je před šesti roky vyšlá knížka Jeana Brullera-Vercorse ,,Les animaux dénaturés", kterou v překladu A. Hartmannové přinesla ve svém prvním ročníku Světová literatura a která byla nyní vydána knižně v Mladé frontě. V pojetí Vercorsově je lidskost ohrožena především rasismem a nejasnostmi, do nichž se na každém kroku propadá naše pojetí člověka. Autorovy úmysly jsou vážné: za napínavostí a brilancí jeho slovesného umění najdeme hluboké myšlenkové úsilí, které z vědecké utopie činí studii o podstatě lidství. mená ono ,,milovati jako sebe samého"? Láska k sobě nám není přikázána. Miluji-li svého bližního ,,jako sebe samého", pak tím není nějak nepřímo ospravedlněna moje sebeláska, nýbrž je souzena (499). Je mi tedy připomínáno, že jsem a zůstávám hříšníkem, zatím co miluji. To, že jsem vůbec vyzýván, abych se jako hříšník pohnul a nabídl svoji pomoc" (500), že jsem vůbec poctěn přijmout takové přikázání a chválit Boha takový jaký jsem - to ukazuje, že je zákon milostí a má mne povzbuditi k tomu, abych se na tuto milost celou svou důvěrou spolehl (501 nn). Přeložil Jan Miřejovský Situace je asi taková: anthropologická výprava na Nové Guinei slaví vrcholný triumf, když opravdu najde chybějící článek mezi praopem a člověkem. Okolnosti jsou ovšem ovšem velmi překvapující: nejde o zkamenělé kosti, nýbrž o živé tvory. Nález se brzo vymkne nezaujatému vědeckému zkoumání a stává se předmětem hospodářských interesů. Testy, jimž jsou podivní tvorové podrobeni, odhalují jejich mimořádné schopnosti, blížící se schopnostem lidským. Perspektiva neobyčejně levných pracovních sil dává zrod velkorysému plánu použití desítek tisíc ,,tropiù" při zpracování většiny australské produkce vlny. Ohrožené zájmy anglického vlnařství dosáhnou však nakonec toho, že tropiové jsou prohlášeni za lidi a jsou tak vyňati z vlastnictví Takurské realitní společnosti, která požívá výhradního práva na zužitkování fauny a flory v celé Takuře. Čtenáři je zřejmé, že hlavním cílem tohoto ,,humánního" opatření bylo pouhé prolomení monopolu Realitní společnosti na vykořisťování tropiů. Avšak vedle a spíše napříč tomuto dění se rozvíjí sled událostí neskonale podstatnějších, hlubších, mohutnějších, protože duchovních a mravních: jde o hledání člověka. Problémem jsou ovšem nejprve tropiové, ale otázka je nakonec převrácena způsobem, který je nám dobře znám: vposledu nejde o lidskou přirozenost tropiů, ale o lidské jednání těch, kteří s nimi mají co dělat. Použijeme-li tradičního vyjádření, je otázka, zda tropiové jsou našimi bližními, odmítnuta a zaměněna otázkou případnější: zda my jsme tropiùm opravdu bližními. Problém tropiů je nejprve problémem zoologického třídění a tedy záležitostí značně formální. Brzo se však objeví problém vážnější: jde o ochranu bezbranných tropiů před kořistnickou Realitní společností. Tam po prvé se člověk sklání k svému biologicky chudšímu bratru a jde mu na pomoc. Ale stále ještě si to chce odůvodnit přírodovědecky. Pozná však, že takové úsilí je marné a beznadějné. Nelze stanovit spolehlivou přírodovědeckou definici člověka, která by rozhodla o rodové příslušnosti tropiů. A tak je problém tropiů učiněn (dosti krkolomným způsobem) předmětem práva. Tak se už po druhé člověk sklání, aby se zastal bezbranných tropiů: prokurátor žádá trest za čin spáchaný na malém tvorečku, který byl obětován za své bratry tropie. Soud, který lépe a legitimněji zastupuje lidskou společnost než anthropologové, 123

====================
Nepřirozená zvířata_Stránka_5.jpg
====================
dlouho, ale stejně marně usiluje o právní řešení. K podstatě problému se blíží teprve filosofující soudce, a tak se vlastní záležitost počíná už přesouvat mimo sám proces. Soudce je nadán zvláštním smyslem pro otázku v její nejhlubší poloze. Ale autor mu kupodivu nedal mnoho příležitosti k rozvíjení hlubokomyslných teorií. Jistě tomu tak nebylo pouze pro neúnosnost filosofických spekulací v napínavém románu; vždyť celý román je přímo filosofií protkán, a nikterak se nám nezdá, že by to bylo na újmu věci. Nesporně jde tedy o autorův záměr. Pravá povaha lidství se neukáže ve filosofických úvahách; zvláště pak se musí výsledné ,,špinavé" rozhodnutí o lidské povaze tropiů, vynucené takřka tlakem hospodářských zájmů, jevit jako fiasko tomu, kdo hledal spásu v jednoznačné, nezvratné a neodvolatelné definici, jíž by byl jednou provždy určen člověk. Soudce je natolik filosof, aby viděl docela jasně: hlavní je, že se tropiům dostalo práva. ,,Nejspravedlivější pře je většinou spravedlivá jen nádavkem. Aby obstála, k tomu potřebuje vždycky podporu zájmů, které vy nazýváte špinavými. Ale vy a já už víme proč: tato podvojnost jest vepsána do povahy lidskosti." Výsledkem je rozpoznání, že lidství není stav, ale důstojenství; že člověk není člověkem jakýmsi přirozeným právem, ale že je uznán za lidskou bytost a přijat do lidského společenství. Tu je však jasno, že lidství musíme hledat ne jako danou vlastnost člověka, ale jako závazek. Cesta k lidství, tak rozumíme, nespočívá ve všestranném rozvíjení přirozených schopností, nýbrž v pomoci druhých, kterou přijímáme již od narození a po celý další život. A jak praví sám autor, větší dokonalost netkví v kostře, ale v něčem docela jiné povahy, t. j. v jednání. Ve Vercorsově knížce je uloženo veliké bohatství; čtěme ji pozorně a konfrontujme s ní své vlastní posice. Bude nám to k užitku. Lad. Hejdánek DĚJINY JEDNOTY BRATRSKÉ Musí nás skoro překvapit, když si uvědomíme, že teprve nyní Říčanovým dílem (Dějiny Jednoty bratrské, Kalich 1957) se nám dostává po prvé v naší mateřštině ucelené zpracování celých dějin Jednoty bratrské - tohoto nejkrásnějšího květu husitství, jak Jednotu s právoplatnou hrdostí i vděčností nazýváme. Od dob Palackého přes třísvazkové dílo Müllerovo (z něhož pouze první díl byl přetlumočen do našeho jazyka) k naší době vyrostla nepřehledná řada dílčích 124 studií namnoze rozhodujícího významu. Některé úseky byly zpracovány se vzácnou poctivostí vůči dochovaným pramenům historickým, z nichž vynikají zejména práce Gollovy, Gindelyovy, Bidlovy, Bartošovy, Hrejsovy, Molnárovy a jiných. Pečlivým studiem bylo vneseno i mnoho jasnějšího světla do odstavců na prvý pohled pro celek méně důležitých (hymnologie, výchova, školství, stavitelství, tiskařství a nakladatelství, zahraniční styky a pod.). V poslední době pak s radostí možno zjišťovat, že v řadě studií se věnuje pozornost i vývoji bohosloveckého zaměření. Již výčet pramenů a literatury - a to ještě té důležitější zaujal plných 40 stran Říčanovy knihy. A k tomu nutno přičíst množství dalších regionálních studií zejména v pátrání po stopách Bratří na jednotlivých místech, A stále se dochází k novým poznáním a někdy i takřka k objevům. V dílčí literatuře dějin Jednoty bratrské se však setkáváme se zvláštním dělítkem. Mnozí a velmi vážní badatelé přistupovali k pramenům z hlediska čistě historického a tím měřítkem vážili i měřili hodnověrnost pro svá zpracování. A na druhé straně bylo i dost takových, kteří bez hlubší heuristické námahy více méně intuitivně vysledovávali duchovní vývoj zachycující se na historických meznících. V obou odvětvích bylo vykonáno mnoho podstatného a někdy můžeme těžko rozlišit, co je zde rozhodující. Stará Jednota bratrská byla zprvu společností a pak církví rozhodných křesťanů, upřímných věřících lidí, i když si nezastíráme její lidskou, či lépe člověčí tvář. Mnohá tedy rozhodnutí zdánlivě se strohému historikovi jeví nepochopitelnými a při tom po duchovní stránce se dají dovodit. Nad některými projevy zůstává historik bezradně stát zatím co biblické stanovisko určuje přijatelný pohled na řešení. A na druhé straně vyhraněné duchovní zaměření bez dostatečné průpravy historické nepostačuje k jasnému obrazu celého dění, neboť duchovní náplň, která prolínala celou Jednotu, prolínala fysickou společnost, která se vyvíjela v rámci obvyklých společenských řádů a zvyklostí. Tedy vysloveně teokraticky není možno se dívat na dějiny Jednoty, když tato nežila v důsledném oddělení od všeho okolního světa. Je tedy na bíledni, že přístup k dějinám Jednoty bratrské musí určovat ve vyvážené míře obě složky - jak historická, tak i duchovní. A snad právě pro to nebyla dosud odvaha k vylíčení celých dějin Jednoty,, k prokreslenějšímu obra-