Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
lvh346.jpg
====================
CO JE THEOLOGIE ? Úvod. Pro mne je toto thema nesnadnější než pro mnohé z vás. Ovšem nelze čekat, že budu jen opakovat cizí these. A co mohu říci svého ? Přistihl jsem se, že v podstatě nevím, co je theologie. Nezbývá než vylíčit alespoň, jak já ji vidím. Ale tu přichází druhá těžkost. Nejsem theolog; je možno vylíčit theologii kjake zvenčí, nezaujatě ? Není mé pojetí theologie dáno už tím, že jsen filosof? Nevybrali jste si, zdá se, referenta nejvhodnějšího. Je theologie vědou o Bohu ? Kdyby tomu tak bylo, stal by se Büh předmětem, objektem theologického zkoumání. Je to zásadně možné? Je třeba rozeznávati dvojf smysl slov "předmět vědy": jednou jde o bezprostřeční předmět zkoumá nf, lindy o předmět, který je eflem a účelem zkoumání. Boh však nemůže být předmětem theologie ani v jednom smyslu, neboť theologie ani nemá bezprostředního přístupu k Bohu, ani nemůže být eflem její práce dobrat se nějak k Bohu. Boh se nemůže stát předmětem, objektem lidského zkoumání vôbec, tedy ani theologického. Nejde o to, k Bohu se dopracovat, nýbrž poslouchat jej. To znamená poslouchat těch rozkazů, které on sám člověku zjevuje. Je tedy theologie vědou o zjevení ? Zjevení se děje tam, kde mluví Boh a nikde jinde. Nelze předepsat ani čas ani mfsto zjevení, neboť Pán Boh mluví ke komu chce a kdy se mu zlfbf. /Dáležitý pojem kontingence zjevení. Viz též Jan 3,8/. Adresátem muže být theolog, ale není jim vždy. Z To znamená, že theologie nemá zajištěnkého, methodického přístupu k zjevení přímo, nýbrž je odkázána na svědectví těch lidí, k nimž Boh promluvil. Zjevenf ovšem nemůže být předmětem theologie jako fakt, jako událost, nýbrž předmětem jejím může být nanejvýš jeho obsah. Tak Brunner na př.říká, že theologie je "die Wissenschaft von dem, was Gott geredet hat"./ Problém theologie a zjevení je mimořádně doležitý, ale dnes se mau nemůžeme plně věnovat. Nyní si ještě připomeneme, že právě kontingence zjevení působí, že theologie nemůže prostě prohlásit zjevení za svůj základ, nýbrž že musí pojem zjevení upřesnit a avůj základ konkretně11 ohraničit. V této věci se liší na př. katolická církev od církví protestantských; není pochyby o tom, že Bih "mluvfval častokráte a rozličnými způsoby" k lidem, které si vybral /žid 1,1/, ale protestantská theologie - a jinou se tu zabývat nebudeme soustředuje svou pozornost na Písmo jako jediný zdroj autentického svědectví o Božích zjeveních. Theologie a biblické poselství. V bibli ovšem není všechno stejně základní a stejně doležité. A hlavně není v bibli žádný jednotný systém, ani theologický systém. Proto theologické práce nespočívá v tom, že by byly ustavičně jenom opakovány resp. parafrazovány biblické pasáže; theologie se snaží postihnout samu podstatu, samo jádro biblické zvěsti. A to přirozeně nejde jinak, než že se odváží rozlišit mezi partiemi podsstatnými a nepodstatnými, a za druhé že se pokusí najít souvislosti mezi jednotlivými základními the semi Staré i Nové Smlouvy, které by umožnily určité seřazení těchto thesí a tím k vybudování jakéhosi systému /byf jen provisorního a opaqv i revisf stále potřebného/. m

====================
lvh347.jpg
====================
Theologie a církev. Je ovšem třeba se ptát, podle čeho může theologie rozhodovat o podstatnosti resp. nepodstatnosti konkretnfeh biblických partif. Tu kromě nevyhnutelné a neustálé kontroly Písmem v celé jeho souvislosti je třeba na prvním místě jmenovati respektování toho, jak církev v je notlivých dobách rozla Písmu a co zdárazňovala, co označovala za okrajové a před kterými nedorozuměními a bludy varovale. Proto theolggie nutně respektuje i dogmata, která jsou výsledkeme úporného boje efrkve o čistotu evangelis. Dogeata ani ofrkevnf učenf ovšem nejsou a nemohou být theologifi nejvyšším kriteriem, nejvyšš normou; theologie jich však nesmí nedbst, nýbrž musí je ustavičně promýšlet a musi se na nich ustavičně orientovat. Musí však být v nexustálém kontak tu s efrkví nejen v její minulosti, nýbrž i v její přítomnosti. To znamená, že theolog mie úspěšně pracovat jen v zapojenosti do života církve. Theologie a víra. Na téže úrovni smyslu /významu/ jako these, žek základnam a před mětem theologie je zjevení, je jind these, že tfato záklačem i předmě tem je vire. Theologie totiž legitianě usiluje také o postiženf nejhlubifch zdroj a základních principů křesfanské víry. Theologie ztr skotá ve svém úsilf o postižení samotného jádra biblické zvěsti, jest 11že její pohled a zkoumání nebudou pohledem a zkoumáním vfry. Jinými slovy: Bolfho zjevení se může člověk chopit jedině věrou; není jiné odpovědi na zjevení než víra. A Brunner fká 1 opačně: není jiné viry než vira ve zjevení, ve zjevenou pravdu. Prostě víra a zjevení patř nerozlučně k sobě. To byly ve vší stručnosti nejhlavnější these, které jsem jakž takž dobrým svědomím mohl uvést jeksi a hlediska theologického. Nyní přede mnou stojí úkol nejdeležitější, totiž úkol, ukázat na theologii s hlediska filosofa, a to s hledisks věřfefho filosofa. Theologie a filosofie. Theologie 1 filosofie /budu hovořit nikoli o filosofii obecně, nýbrž o "křesfanské" filosofii/ jsou myšlenkovým úsilfm, jež si v obor případech dělá nárok na postižení pravé povahy situace, v níž je svět a člověk. Theologie /protestantské/ vychiaf, jak už jsem řekl, z biblického svědectví o Božieh zjeveních, aby odtud vyhledala a ukázala samotné principy myšlení i života víry. Zároveň vychází 1 od živé vfr: aby odtud postihls samy kořeny biblick@ho poselství, jež pramenf ve zjevení. Odtud pak vrhá světlo zpět nejen na celou bibli a na samu vf. ru, nýbrž na všechen svět i na člověks. Tento výklad světa a člověka, tato theologická interpretace samou podstatou svých method spočívá ni. koli v rozvíjení a aplikaci, nýbrž spíše v očifování a destilaci /sii venia verbo/ biblických resp. dogmatických thesi. Aby bylo této me thesi dobře rozumět, provedu srovnání s filosofif. Také filosofie usiluje o interpretaci veľkeré skutečnosti. Zatím však co theologie tak činí tfa a jen tím, že interpretuje - v posleđu. zjevení, a zatím co je přesvědčena, že všechno podstatné a rozhodujíef, všechny pravda o světě a o člověku je obsažena a zahrnuts pouze a výhradně ve zjevení a pracuje tudi na tom, aby veškerá lidská činnost poč (tajíc v to i činnost theoretickou a tedy také fil-sofii, byla uká. zána jako zbytečná a marná, ano pro víru, která jedina je schopne prohlédnout, aby viděla tajemství Boží, přímo kodlivé a překážejfef; te. dy naproti tomu filosofie chce poznat skutečnost, t.j. avět, člověka a také sebe, po svém, t.1. svým vlastním způsobem, na vlastní risiko. na vlastní oči. Filosof sám studuje skutečnost; nechce opakovat eizf these o skutečnosti, byf to byly these založené na zjevení.

====================
lvh348.jpg
====================
Znamená to však, že filosofie ignoruje zjevení ? Nikterak neznamená; i filosofie /jakožto filosofie/ může být služebnief zjevení, a křesťanská filosofie je služebnicf zjevení /aniž by přestala být filosofif/. Vždyť filosofie koná avou práci ve jménu absolutnf xxxxx nejvyšší pravdy - a filosofie křesťanská také ví, že tato pravda není z tohoto světa, nýbrž že je nad světem, nad člověkem i nad samou filosofif /i theologií ovšem/. Filosofie stojí ve službách pravdy a zjevení, ale stojí v těchto službách jinde a jinak než theologie. Veškeré filosofické methody spočívají ve svých základech na dvoifm úsilí či lépe na dvou stránkách jednoho a téhož filosofického úsiif interpretaci reality: filosofie interpretuje realitu konkretní, jednotlivou věc, proces, událost/ jednak v perspektivě celku a jednak /zároveň/ v perspektivě svých vlastnfeh, filosofických posie, filosofikkých principů. Filosofické principy, základní pojmy a kategorie si tvoří člověk svým rozumem /t.j. v duchu/ na zkoušku /ovšem ne libovolně, nýbrž vždy jenom pod tlakem reality/, zda by unesly stavbu lidského vědění, a filosof je kdykoli hotov je opustiti a vytvořiti si nové, pakliže se zdajf no snějšími. Nenf žádných apriornfoh, nevyměnitelných kategorif ani naziraefch forem /jak se domníval na př. Kant/; naopak všechny jsou pouhým lidským výtvorem, uzpůsobeným k tomu, aby mohl člověk hovořiti o věcech. Proto jdou do prázdna veškeré pokusy, jimiž má být prokázáns omezenost, ohraničenost možností lidského rozumu, a tím i filosofick 6ho zkoumání. Jsou-li některé filosofické pojmy nevhodné, neadekvátní danému předmětu, pak je filosofii ustavičně otevřena možnost, vytvořit si pojmy jiné, adekvátnější. Proto si může filosofie vytvořit i takové pojmy a takové myšlenkové struktury, které odpovídají obsahu a pravém zjevenf. Vlastní problém, a těžký problém, se otvírá teprve při dalším kroku. Filosofie totiž usiluje ty pravdy, které jakožto pravdy zjevenf jsou základem 1 předmětem theologie, uvést nějak do inteligibilnf,srozumitelné souvislosti se vším tím, co dosud ví o světě a o člověku. /Usiluje tak nikoli z vnitřních, theoretických příčin, nýbrž z důvod praktických, ne bof filosofie chce měnit svět./ Jinými slovy: filosofie konfrontuje obseh zjevení jednak se skutečností /realitou/, jednak se svými posicemi a principy. To ovšem neznamená, že by filosofie chtěla zjevení zahrnout do tohoxto světa, ani že by chtěla za všech okolností vystačit se svými posicemi. Už jsem řekl, že filosofie je ochotna kdykoli strhnout celou svou stavbu až do základů a začít stevět znovu; konfrontace jejich posic s obsahem zjevenf je jednou z nejvážnějších zatěžkávacích zkoušek jejich nosnosti, neboť se v tu chvíli má prokázat, dovedou-li se otevřít i samotné nejvyšší "realitě", samotnému zjevení. Přece však se filosofie pokouší udělat něco, co theologie zásadně odmítá. Pokouší se totiž najít a stanovit souvislost mezi zjevením a tímto světem. Filosofie neručí nikterak absolutnosti, napodmíněnosti /kontingence/ zjevení. Předpokládá však, že přes veškerou kontingenci má zjevení svůj smysl a avé disledky pro skutečnost, pro tento svět. A filosofie se pokouší interpretovat právě tuto, byť jednostrannou souvislost /či 16pe jednosměrnostu/ zjevení se světem na základě dokladného pochopení jak skutečnosti samé, tak i dsledků a stop, kterf zjevení jako slovo a čin Boží ve skutečnosti zanechává. Pokouší se tedy filosofie o takové pojetí světa a skutečnosti, které není slepé ke stopám Božích činů v dějinách. Jde-li tedy filosofii o interpretaci reality s perspektivy daného /příslušného/ celku, pak celkem je pro ni v nejširším případě historie Božích činů; a tak celý svět ve své existenci je vykládán v rámci dějin růstu a stavby královstvíf Božfho. Takovým způsobem tedy respektuje filosofie skutečnost, že království Boží není z tohoto světa.

====================
lvh349.jpg
====================
Naproti tomu theologie drží své na zjevení založené these v distanci proti světu, konkretně proti the fm vědeckým a filosofickým. Vfru staví proti poznání, a poznání považuje za překážku víry. Aby se theologie vibee mohla vyjadřovat, musí používat profánních termínů /1 když xxxi u Pavla na deme úsilf - spíše ovšem zbožné přání užívat dokonce zvláštních slov, ne kterým učí lidská moudrost, ale jimž vyučuje Duch avaty: 1.Kor.2,13/; theologie se však zásadně snaží vytrhnout tyto termíny a pojmy z jejich profánní souvislosti a přetrhet pokud možno veškeré jejich vztahy k původnímu kontextu. Tím ovšem theologie spěje nezadržitelně /pokud by bala ponechána sama sobě/ k uzavřenému okruhu theologických pojmůd a thesí /resp. "biblických" pojmů a thesi/. který je stále více distancován od veškerých profánních kontexte, a stává se tak zajatcom vlastního theologického resp. biblick 'ho světěs. Na druhé straně filosofie - 1 křesťanská filosofie- je v ustavičnám nebezpečí, že se přes všechnu svou třebas 1 dobrou vůli utopí v tomto světě a že si - třebas nevědomky - uzavře sama cestu k pochopenf a třeba už i jenom rozeznání stop Božího zjevení. Proti tomuto nebezpečí na straně filzosofie může být spolehlivou strižf toliko theologlej, naopak zase filosofie koná theologii mimořádné služby tím, že vndší život a pružnost do jejfoksetrvačných tendencf. A tak mohu-11 ve vif stručnosti uzavřít: theologie se neobejde bez filosofie právě tak, jako se křesťanská filosofie neobejde bez theologie. Odtud také nezbytnost ustavičné diskuse mezi oběma. Kdybych měl nějak obrazně vykreslit poměr obou, použil bych přirovnání, v němž by se filosofie podobala bojovníku za Boží práva a panství na tombo světě a theologie strážci čistoty a ryzosti radostné zvěsti Božího zjevenxf, ve vif skromnosti ovšem a ve vědomí, že by filosofie prohrála svoj zápas, kdyby nebojovala pod vedením Božím, a že by theologie neochránila ohen. který if byl svěřen do opatrování, kdyby hlavním strážným nebyl sám Hospodin. Vinohradské sdružení 19.IX.1950 V Praze, 23. září 1950.

====================
Scan0309.jpg
====================
8 CO JE THEOLOGIE ? Ref. ve Vinohr. Sdruž. 19. 9. 1950. Úvod. Pro mne thema ne snadnější než pro kohokoli jiného. Ovšem nelze čekat, že budu opakovat nějaké cizí these. A co mohu říci svého? Přistihl jsem se, že nevím, co je theologie. Nezbývá než vylíčit alespoň, jak já ji vidím. Ale tu přichází druhá těžkost. Nejsem theolog; je možno vylíčit theologii jak si zvenčí, nezaujatě? Nenf mé pojetí theologie dáno už tím, že jsem filosof? Nevybrali jste si, zdá se, referenta nejvhodnějšího. Je theologie "védou o Bohu" ? Kdyby tomu tak by lo, stal by se Bůh předmětem, objektem theologického zkoumání. Je to zásadně možné ? Je třeba rozeznávati dvojí smysl slov předmět vědy: jednou jde o bezprostřední předmět zkoumání, jednou jindy opět o konečný cíl a účel zkoumání. Bůh však nemůže být ammm předmětem theologie ani v jednom smyslu, neboť theolog mamá ani nemá bezprostředního přístupu k Bohu, ani nemůže být cílem jeho práce dobrat se nějak k Bohu. Bůh se nemůže stát předmětem lidského zkoumání vůbec, a tedy ani theologického. Nejde o to, k Bohu se dopracovat, nýbrž ho poslouchat. To znamená poslouchat těch rozkazů, které on sám člověku zjevuje. Je tedy theologie vědou o zjevení ? Zjevení se děje tam, kde mluví Bůh a nikde jinde. Nelze předepsat ani čas ani místo zjevení, neboť Pán Bůh mluví ke komu chce a kdy se mu zlíbí. Důležitý pojem kontingence zjevení./ /Viz: Jan 3,8./ Adresátem ovšem může být theolog, ale není jím vždy. To znamená, že theologie nemá zajištěného, methodického přístupu k zjevení přímo, nýbrž že je odkázána na svědectví těch lidí, k nimž Bůh promluvill Zjevení #*********ý**********váným přvánětERN však vůbec nemůže být předmětem theologie jako událost, jako čin Boží, nýbrž předmětem jejím může být nanejvýš jeho obsah./Tak Brunner na př. říká, že theologie je 'die Wissenschaft von dem was Gott geredet hat Problém theologie a zjevení je z nejpodstatnějších a zde se právě otvírá; necháme si jej však prozatím na paměti a vrátíme se k němu ještě konci. Nyní si zatím ještě připomeneme, že právé kontingence zjevení působí, že theologie nemůže prosté prohlásit zjevení za svůj základ, nýbrž že musí pojem zjevení upřesnit a svůj základ přesmann konkretněji ohraničit. V této věci se liší na př. katolická církev od protestant skych; není pochyby o tom, že Bůh 'mluvíval častokráte a rozličnými způsoby 'k lidem, které si vybral /Zid.1,1/, ale protestanská theologie soustředuje svou pozornost na Písmo jako jediný zdroj autentických svědectví o zjeveních Božích. Ackag Theologie a biblické poselství. My se vše omezíme na theologii protestant skou, která vychází z Písma. V bibli ovšem není všechno stejně základní a stejně důležité. A hlavně není v bábli žádný systém, ani theologický systém. Proto theologická práce nespočívá v tom, že by byly ustavičně jenom opakovány biblické pasáže; mi theologie usiluje postihnout samu podstatu, samo jádro biblické zvěsti. A to přirozeně nejde jinak, a než že se odváží rozlišit mezi partiemáá podstatnými a ne podstatnými, a za druhé že se pokusí najít souvislosti mezi jednotlivými základními the semi Staré i Nové Smlouvy, které by umožnily určité seřazení těchto thesí i jejich se skupení do jakéhosi systému /ovšem jen provisorního a oprav ne ustále potřebného/.

====================
Scan0310.jpg
====================
Co je theologie ? Str.2. Theologie a církev. Je ovšem třeba se ptát, podle čeho se může theologie rozhodovat o podstatnosti resp. ne podstatnost i konkretních biblických partií. Tu kromě má nevyhnutelné a neustálé kontroly Písmem j v celé jeho souvislosti je třeba na prvním místě jmenovati respektování toho, jak církev v jednotlivých dobách rozuměla Písmu a co zdůrazňovala, co označovala za okrajové a před kterými nedorozuměními a bludy varovala. Proto theologie nutně respektuje i dogmata, která jsou výsledkem úporného boje cfrkve jatiwwwwwww.myadm o čistotu evangelia. Dogmata ani církevní učení ovšem nejsou a nemohou být theologii nejvyšším kriteriem, nejvyšší normou; theologie jich však ne smí nedbat, nýbrž musí je ustavičně promýšlet a musí se na nich ustavičně orientovat. Ale musí být v neustálém kontaktu s církví nejen v její minulosti, nýbrž i v její přítomnosti. To znamená, že theolog může úspěšně pracovat jen v zapojenosti do života církve. Theologie a víra. Na stejné rovině jako the se, že základem a předmětem theologie jest zjevení, je jiná the se, že tímto základem i předmětem je víra. Theologie totiž legitimné usiluje také o postižení nejhlubších zdrojů a základních principů křesťanské víry. Theologie ztroskotá ve svém úsilí o postižení samotného jádra biblické zvěsti, jestliže její pohled a zkoumání nebude pohledem a zkoumáním víry. Jinými slovy: Božího zjevení se může člověk chopit jedině věrou; není jiné odpovědi na zjevení než víra. A Brunner říká i opačně: není jiné víry než víry ve zjevení, ve zjevenou pravdu. Prostě víra a zjevení patří nerozlučně k sobě. mohl wrist o moke west a bledisa thes logvere kon fenos To by ly summon ve vší stručnosti nejhlavnější these, které jsem s jakž takž dobrým svědomím sobral v různých spisech a článcích, intoná se mi podařilo přečst. Nyní ovšem přede mnou stojí úkol nejdůležitější, totiž úkol, ukázat na theologiá s hlediska filosofa, a to s hlediska věřícího filosofa. Theologie a filosofie. Theologie i filosofie /budu stále hovořit nikoli o filosofii obecně, nýbrž o křesťanské filosofii v tom smyslu, jak jsem o ní mluvil loni napodsin - 20.října 1949 - tady ve Sdružení/ jsou myšlenkovým úsilfm, jež si v obou případech dělá nárok na postižení pravé povahy situace, v níž je svět a člověk. Theologie /protestansská/ vychází, jak už jsem řekl, z biblického svědectví o Božích zjeveních, aby odtud vyhledala a ukázala samotné principy myšlení i života víry. Zároveň vychází i od živé víry, aby odtud postihla samy kořeny biblického poselství, jež pramení ve zjevení. Odtud pak vrhá světlo zpět nejen na celou bibli i na samu víru, nýbrž na všechen svět i na člověka. Tento výklad světa a člověka, tato theologická interpretace samou podstatou svých method spočívá nikoli v rozvíjení a aplikaci, nýbrž spíše v očišťování a destilaci /sit venia verbo/ biblických resp. dogmatických thesí. Aby bylo této mé thesi dobře rozumět, provedu srovnání s filosofií. Také filosofie usiluje o interpretaci veškeré skutečnosti. Zatím však, co theologie tak činí tím a jen tím, že interpretuje - v posledu - zjevení, a zatím co je přesvědčena, že všechno podstatné a rozhodující, všechna pravda o světě a o člověku je obsažena a zahrnuta pouze a výhradně ve zjevení a pracuje tudíž na tom, aby veškerá lidská činnost, počítajíc v to i činnost theoretickou a tedy také filosofii, by la ukázána jako zbytečná a marná, ano pro víru, která jediná je schopna a prohlédnout, aby videla tajemství Boží, smybá přímo škodlivá a překážející; tedy naproti tomu filosofie chce po-

====================
Scan0311.jpg
====================
Co je theologie ? Str.3. znat skutečnost, t.j. svět, člověka a také sebe, po svém, t.j. svým vlastním způsobem, na vlastní risiko, na vlastní oči. Filosof sám studuje skutečnost; nechce opakovat cizí these o skutečnosti, byt to byly these založené na zjevení. Znamená to však, že filosofie ignoruje zjevení ? Nikterak neznamená; i filosofie /jakožto filosofie/ může být, služebnicí zjevení, křesťanská filosofie je služebnicí zjevení /aniž by přestala být filosofií. Vždyť filosofie koná svou práci vždy ve jménu absolutní, nejvyšší pravdy - a filosofie křesťanská také ví, že tato pravda není s tohoto světa, nýbrž že, je nad světem, nad člověkem i nad samou filosofif /i theologií ovšem/. Filosofie však stojí ve službách prav dy a zjevení jinde a jinak než theologie. Veškeré filosofické methody spočívají ve svých základech na dvojím úsilí či lépe na dvou stránkách jednoho a téhož filosofického úsilí o interpretaci reality: filosofie, interpretuje realitu /konkretní, jednotlivou věc, proces, událost/ jednak v perspektivě celku a jednak /zároveň/ v perspektivé svých vlastních, filosofických posic, filosofických principů. f mem ne hibevoluc Filosofické principy, základní pojmy a kategorie si si tvort člověk Bagimmnommém v duchu na zkoušku, zda unesou stavbu lidského vedění, a filosof je kdykoli hotov je opustiti a vytvořiti si nové, pakliže se zdají nosnějšími. Není žádných apriorních, nevyměnitelných kategorií ani nazíracích forem /jak se domníval na př. Kant/; naopak všechny jsou pouhým lidským výtvorem, uzpůsobeným k tomu, aby člověk mohl hovořiti o věcech. Proto jdou do prázdna veškeré pokusy, jimiž má být prokázána omezenost, ohraničenost možností lidského rozumu, a tím i filosofického zkoumání. Jsou-li některé filosofické pojmy nevhodné, neadekvátní danému předmětu, pak je filosofii ustavičně otevřena možnost, vytvořit si pojmy jiné, adekvátnější. Proto si může filosofie vytvořit i takové pojmy a takové myšlenkové struktury, které odpovídají pm obsahu a pravdám zjevení. Vlastní problém, a těžký problém, se otvírá teprve při dalším kroku. Filosofie totiž usiluje ty pravdy, které jakožto pravdy zjevení jsou základem i předmětem theologie, uvést nějak do intelligibilní, srozumitelné souvislosti se vším tím, co do sud ví o světě a o člověku. Jinými slovy: filosofie konfrontuje obsah zjevení jednak se skutečností /realitou/, jednak se svými posicemi a principy. To ovšem neznamená, že by filosofie chtěla zjevení zahrnout do tohoto světa, ani že by chtěla za všech okolností vystačit se svými posicemi. Už jsem řekl, že filosofie je ochotna kdykoli strhnout celou svou stavbu až do základů a začít stavét znovu; konfrontace jejich posic s obsahem zjevení je jednou z nejvážnějších zatěžkávacích zkoušek jejich nosnosti, neboť se v tu chvíli má prokázat, dovedou-li se otevřít i samotné nejvyšší "realité, samotnému zjevení. Přece však se pokouší filosofie udělat něco, co theologie zásadně odmítá. Pokouší se totiž sbamaninta najít a stanovit souvislost mezi zjevením a tímto svetem. Filosofie neruší nikterak absolutnosti, nepodmíněnosti /kontingence/ zjevení. Předpokládá však, že přes veškerou kontingenci má zjevení svůj smysl a své důsledky pro skutečnost pro tento svět. A filosofie usiluje interpretovat právě tuto, byt jednostrannou souvislost zjevení se světem na základě důkladného pochopení jak skutečnosti samy, tak i důsledků a stop, které zjevení jako slovo a čin Boží ve skutečnosti zanechává. Pokouší se tedy filosofie o takové pojetí světa a skutečnosti, které není slepé ke stopám Božích činů v dějinách. Jde-li tedy filosofié o interpretaci reality s perspektivy daného celku, pak celkem je pro ni historie Božích činů; a tak celý svět ve své existenci je vykládán v rámci dějin růstu a stavby království Božího. Takovým způsobem tedy filosofie respektuje skutečnost, že království Boží není z tohoto světa. Naproti tomu theologie drží své na zjevení založené these v distanci proti světu, konkretně proti thesím vědeckým a filosofickým. Víru staví proti poznání, a poznání považuje za překážku víry,. Aby se vůbec mohla vyjadřovat, musí používat profánních termínů /i když u Pa-

====================
Scan0312.jpg
====================
Co je theologie ? Str. 4. sama rrobé. vla najdeme domum úsilí - spíše ovšem zbožné přání - užívat dokonce docela zvláštních slov, ne kterým učí lidská moudrost, ale jimž vyučuje Duch svatý; 1.Kor.2,13/; theologie se však zásadně snaží vytrhnout tyto termíny a pojmy z jejich pumam profánní souvislosti a přetrhat pokud možno veškeré jejich souvislosti s původním kontextem. Tím ovšem spěje theologie nezadržitelně k uzavrenému okruhu theologických pojmů a thesí /resp. biblických pojmi a thesi/, který je stále více distancován od veškerých profánních kontextů, a stává se tak zajatcem vlastního theologického resp. biblického světa. Na druhé straně filsofie - i křesťanská filosofie - je v ustaviče ném nebezpečí, že se přes všechnu svou dobrou třebas vůli utopf v tomto světě a že si - třebas i nevědomky uzavře cestu k pochopení Bahamagananý a třeba už i jenem rozeznání stop Božího zjevení. Proti tomuto nebezpečí filosofie může být spolehlivou stráží jedině theologie. Naopak zase filosofie koná theologii momořádné služby tím, že vnáší život a pohyb do jejích setrvačných tendencí. A tak mohu-li ve vší stručnosti uzavřít: theologie se ne obe jde bez filosofie právě tak, jako se křesťanská filosofie neobejde bez theologie. Kdy bych měl nějak názorněji vykreslit poměr obou, po použil bych přirovnání, v němž by se filosofie podobala bojovníku za Boží práva na tomto světě a theologie strážci čistoty a ryzosti radostné zvesti Božího zjevení, ve vší skromnosti ovšem a u vědomí, že by filosofie prohrála svůj zápas, kdyby nebojovala pod vedením Božím, a že by theologie neochránila oheň, který jí byl svěřen do opatrování, kdyby hlavním strážným nebyl sám Hospodin. Napsáno 19.září 1950.