Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
Petra_003.jpg
====================
CO NAM RIKA MASARYK K NAŠI PRACI Krise moderního člověka je obecná, je to krise celého člověka, všeho duchovního života; celý moderní život, všecky instituce, názor na svět a na život vyžadují revise; vnitřní nejednotnost; rozpolcenost moderního člověka a jeho života, rozpolcerost, nejednotnost společnosti a obecná duchovní anarchie, spor přítomnosti s minulostí, uětí a otců, boj církví s vědou, filosofií, uměním a státem proniká celou moderní kulturou. Válka a její hrůzy nás všecky rozčilily - stojíme bezmocně před ohromnou historickou záhadou, před událostí, jaké v v dějinách lidstva ještě nebylo. Avšak rozčilení není program. Potřebujeme klidné, upřímné analyse a kritiky své kultury všech jejích prvká a musíme se odhodlat ke koncentrické nápravě ve všech oborech myšlení a jednání. Je již u všech vzděla o tuto reformu vzali ných národů myslících lidí dost, aby se spojenými silami. Taková práca, má-li býti úspěšná, předpokládá ve většině případů a zejména pro lidi mladší práci společnou, Snad bych mohl vůbec tvrdit, že práce je jen tenkrát úspěšná, je-li společná, pracuje-li ne jeden, ale více lidí. Práce eo ipse znamená: pomáhat člověk člověku, práce je co ipso sociální. Každý mladší člověk se připojí s prospěchem k celku, kde se pracuje pro účel dobrý. Má z toho zisk dvojí: předně při pochopitelné těkavosti a neurčitosti mladého člověka má vytčený takovou organisací cíl, snad ne příliš velký, aby odpovídal všem jeho fantasiím, ale určitý a dobrý; za druhé my v takové korporaci přicházíme ve styk s lidmi a naučíme se pracovat společně. Dvojí tento prospěch je veliký, a proto je dobře vyhledávat takovéto společné práce. To všecko bude mít smysl jen tenkrát, jestliže každý z nás bude mít určitý program, cíl pro práci. A to cíle vzdálenější i cíle bližší. Každý čin má vyplývat z celého nazírání a být jeho projevem. Ne tedy práce nahodilá, nýbrž za určitým cílem. Tím nechci říci, že by člověk působil jen tím, nač myslí. My velice často působíme právě tím, čím působit nechceme, a je jisté, že při nejlepším vypuntíčkování svého plánu na jiné lidi působíme ne tím, co jsme vyspekulovali, nýbrž celým svým charakterem., c lým svým životem, a snad tím životem víc. každý z nás působí svým životem víc než svou filosofií. Ale tím nutnější je dbát o tento program, aby ten náš charakter, to naše úsilí byly určitě soustředěny. Válku nedělá věda, ale lidé, lidská nedokonalost, lidé vědu ještě nedosti uznávající, kdyby se svět víc řídil poznáním a pravdou, bylo by těch válek míň, ba nemusely by být vůbec.

====================
Petra_004.jpg
====================
Polovzdělání jako přechodný stav naší přechodné doby, přechodu thookració k demokracii, je vlastním bičem doby a společnosti. Také v politice a zejména v domokracii. Jít zu poznáním, to jo, pane, život svrchovaně činný. Když řeknete věd., ríkáte tím také úsilí, trpělivost, vytrvalost, obětavost, poctivost samé požadavky život činného - a života mravního. 20 in -F.-4. A zejména jedna věc by měla být jasná pro inteligenci politicky vzděl nou, ta totiž, že všude, po celý našich zemích českých, n: různých koncích by měli byt li, kteří, třebaže nejsou formálně spojeni spolkem, stavom, druh druhu rozumí takový tacitus consensus. Kde v národě není takového consonsu, tar 12le. Kuždý národ, církev, stát, společnost, spol.k j Gracen, nemá-li členy, kteří si bez omlouvání rozumějí. Ovšom všeobecny consensus, katolicita, katolicita trvalá nemůže být diktována, vynucena, musí být zjednána svobodnou dohodou na základě zkušenosti a rozumu. Nemáme jiného měřítka než logiku a opět logiku. kde není kritisování, zavládá autoritářství, a to je hrob všeho myšlení ve vědě i v politice. Co se taktiky týče, nemůže být otázka pro nás, zda radikálně či méně radikálně, nýbrž otázka je předně: je-li to správné či ne, pak teprve, jak stát podle přesvědčení a temperamentu na této své pravdě. Nedat svého přesvědčení potlačit spolkem, stranou, ničím. Opírat se tomu ustavičnému kompromisování, které vidíme všude a všude v Čechách. Tu nezbývá, má li se stát obnova, než počít tím, že si osvojíme každý náležitě politické vzdělání a že budeme mít víc odhodlání stát v pravdě, nebát se toho, říci mínění své, než se to dnes dějo. Vybral LvH. JAK ČIST? Básně. Prosím, básně se nečtou. Nad sbírkou veršů se sní, dumá, pláče, usmívá, rozjímá, verše se procitují, vycitují, vním jí, vžíváme se do duše básnikovy, do jeho citů. K tomu se nejlépe hodí zimní večer /mráz v okna duje, v světnici toplo u kamen/ a šálek čaje, ze kterého se kouří /víte takový nežný sloupek, tkový modravý, zasně ný dech páry. Je možno čísti v létě pod jabloní, doporučuje se břeh mořský /pro básně episcé/. Nezapomínejte na poosii, possio je velký dar! Beletri Prosím, beletrie se nečte. Romány a novely so hltají, pročítají /čte se na přeskáčku,. Moudří lidé romány promýšlejí, zatrhávají jemně krásná místa /kniha je na to, aby byla čter/ vypisují si nejkrásnější mís-