150901-3

Otázka, „zda existuje Bůh“, nemusí vůbec dávat smysl, pokud není upřesněno, co se myslí slovem „bůh“ (nebo „Bůh“), a co se myslí slovem „existence“ (a existovati). A protože podobnou otázku je možno formulovat také tak, „zda Bůh jest“, má se to se smyslem této podobné otázka vlastně stejně, jen je zapotřebí upřesnit , co se myslí oním „jest“, tedy také „býti“, eventuelně „býti jsoucí“ (nebo „býti jsoucnem“). Naše odpověď by zněla: Bůh není žádné jsoucno, tj. není jsoucí (resp. neplatí analogia entis). Naproti tomu můžeme připustit, že Bůh (nebo bůh – nebudeme rozlišovat, anebo všechny „bohy“ budeme považovat za pseudobohy neboli falešné bohy) „je“ možný, že je možností – ale rozhodně budeme oponovat mínění, že každá možnost je „jsoucnem“, a neméně striktně budeme oponovat mínění, že se Bůh nebo bůh může stát jsoucnem, že se může uskutečnit nebo uskutečňovat). Z toho však vyplývá, že nemůžeme Boha (boha) ztotožnit ani s bytím (event. Bytím). Bůh se nemůže uskutečňovat, protože už je skutečností, ale skutečností jiného řádu, především skutečností nepředmětnou. A to je právě pro nás příležitostí, nemluvit o bohu (ani o Bohu), nýbrž raději o Pravdě, ovšem o Pravdě jako ryzí nepředmětnosti.

(150901-3)