Filosofie – hlavní úkol

Mezi hlavní úkoly filosofie náleží nepochybně významná (a svým způsobem nepominutelná a nepostradatelná) pomoc člověku (každému člověku!) v tom, jak se orientovat ve světě a ve svém vlastním životě. A protože taková orientace nezačíná nikdy až filosofií, nýbrž každé filosofii vlastně nejprve předchází, náleží k filosofii nutně také jistá kritičnost a tudíž distance vůči již nějak zahájené a uplatňované orientaci „předcházející“, a to jak oné předfilosofické, tak i každé jiné, jinak zaměřené, „starší“ orientaci filosofické. A protože není možná a ani myslitelná taková orientace, která by byla nějak na samém počátku a nebyla by jakýmsi – v něčem pozitivním, v něčem jiném negativním – navázáním na orientaci předcházející (a to až k oné orientaci, která je spjata vůbec s každým organickým životem, daleko před vznikem vědomí a myšlení), musí ona orientace ve světě nutně zahrnovat také orientaci dějinnou (tj. v dějinách), neboť svět je dějem a v některých vrstvách (úrovních) dějem vysloveně dějinným. A právě tím je ona orientace ve světě (Weltorientierung) a orientace ve vlastním životě (Lebensorientierung) nezbytně propojena, tj. ani jedna není možná ani myslitelná v oddělenosti od té druhé. Tato anticipovaná, ale těžko dokazatelná (byť požadovatelná) integrita má být, musí být a snad vskutku je vlastní každé opravdové filosofii.

(Písek, 140126-1.)