Kap. 1.
možnost chyby
Nietzsche: odhalení a pojmenování nihilismu
ale nechce být a není pesimistou – je dokonce antipesimistou
učí něčemu, co je silnější než pesimismu, co je „božštější“ než pravda
umění je cennější než pravda: pokud ovšem pravdu spojíme s tím, co „jest“ (ale to není nutné)
proč je umění cennější? protože spočívá v činu, v tvůrčí aktivitě
Masarykova otázka: co v nás je tou „hnací silou“, vis motrix? V čem je naše spontánnost?
každý čin, každý náš akt je možný jen za předpokladu, že ke svému provedení má dost času
je-li antipesimismus založen v důrazu na tvůrčí čin (tvůrčí aktivitu), pak tím spíše musí myslet na „čas“
čas, který musí mít každý čin k dispozici nemůže být „dán“ jako hotový, protože pak by to byla už minulost
Nietzsche však na (pravou) budoucnost zapomněl, vytěsnil ji, volil „věčný návrat téhož“
proto práva chápal jako něco z minulosti daného – a odmítal to
když mluvil o nihilismu, měl na mysli ztrátu (odhodnocení) všech hodnot – rozumí se daných, pevných
tvorba však znamená vytváření nových hodnot – proč tedy ten nihilismus? ten se týká jen některých!
tvorba nového však nutně potřebuje čas, tj. budoucnost
to, co je v tvorbě možné, nemusí být vždy tím „pravým“ – na čem to záleží?
(Písek, 040722-2.)