Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
s1 prvních 20 minut (Bony, pravoslavná liturgie).flac
====================
Pozdvím v svaté Evangelium, pokládá je ve znamení křížena svatý oltář a volá tu závěrčnou ekfonezi, nebo ti z posvědčení naše a k tobě slavu vysíláme k oci i synu i svatému duchu mým i vždycky i na věky věků. Lit odpoví Amen. A kněz vychází královskými dveřmi ze svatyně mezi lit volá v pokoji odejděte, lid odpoví ve jménu páně. Ale to ještě není konec, víš, ještě jsou takový přídavky. Já jim zvolám, pomodleme se v hospodinu, lid odpoví pane smiluj se. Kněz se postaví uprostřed lidů v lodi chrámové a říká za ambonovou můždibu. To říká na hlas. Dobrořečíš těm, kdo dobrořečí tobě, hospodine, a posvědcuješ ty, kdo doufají v tebe. Spaslic svůj a poženej dědictví svému, jednotu církve své chraň a posvědč ty, kdo milují krásu domu tvého. Oslavě božskou moci svou a neopust nás, doufající v tebe. Mír dávaj světu svému, církvím svým, kněžím i všemu lidu svému. Neboť všechno dá ním dobré a každý dál dokonalý, přichází z hůry od tebe, Oce světel, a k tobě slávu a díku čtění klaním vysíláme, k Oci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky i na věky věkův, a lid odpoví, Amen. A chor počne závěr služby boží, zpívaje. Budiš meno hospodinovo požehnáno od věku i na věky. Budiš meno hospodinovo požehnáno od věku i na věky. A kněz zatím vezme ze svatého hotáře náprestorní křížka, v plnosti zákona i proroků, Kriste Bože náš, jenž jsi naplněl všechnu gůli Oce svého, naplně radostí i veselím srdce naše, každého času, nyní i vždycky i na věky věků. A vynáší křížfobou rukou před královské dveře volaje. Požehnání hospodinova na vás, skrze milosti a lásku jeho v každý čas, nyní i vždycky i na věky věků. Lid odpoví, Amen. A kněz počne, sláva Tobě, Kriste Bože, naděje naše, sláva Tobě. Chor pokračuje, sláva Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky i na věky věků. Amen. Pane smilují se, Pane smilují se, Pane smilují se, požehnaj. Kněz žena a lid životodámy křížem volaje. Kristus, pravý Bůh náš, na příjemí přešisté Matky své, na prozbití hodných nebeských síl netělesných, svatých slavných a chváli hodných apostolů, svatých NN patronů chrámů a světských špamátka se ten vykoná, svatého Otce našeho Jana, arcibiskupa cařihradského Zlatojůsteho, svatých onhonosných Otců našich, svatých spravedlivých prarodičů božích Jáchyma a Ani, i všech svatých, nechce smiluje nad námi a spasí nás nebo tě dobrý a milovný klidní. V neděli se říká zmrtvost slaví Kristus, pravý Bůh náš a ostatní. Kněz správá kříž, švitý ústíl je líbá, a potom přijímá antidor z toho, co zbylo z prosfor, po svaté službě boží. To se zatím rozkrájí, ten kostelník má tác a když polípíš kříž, tak si vemeš kousek. Chor zpívá mnoholetí panovníkům, patriarchovi a biskupům, a Jáhym zatím přijímá zbožně, co zbylo ve svatém Kalichu, pozorně jej očistí hloubou a uspořádá všechno, mluví se zpěv starce Simeona. Nyní to opustíš hospodine, služebníka svého, podle slova svého v pokoji, neboť viděli oči mé spasení dvek, který si připravil přetváří všech národů, světlo k osvícení pohanu a slávu lidu svého i znástěho. Také kněz svéka je posvátná roucha, říká tentýž zpěv, a přidá tropary o svátém jeho Zlatou ustem nebo svátém basilu velikém, a svět s jeho špamátka se koná jeho přečisté bohorovišce. Potom oba vzdavši díky učení poklony a vyjdou z chrámu. Konec služby božské." Tvrdý katolík s tou tradiční teologií, tak jsem tam se cítil zvláštně, až to uvidíš na vlastním oči. Sugestivní je to obrovské, to sítíš sám. To je divadlo, teda. A taková divná teologie je v tom, že je to příšerně monofizitické, to jsi zvšiml. Vždycky je Krisus pán a bůh, a pořád ty trinitární formulé jsou tam zúrazňované. Taková zvláštní věc je ten strašný soud Krista. Ano, na strašném sudišti. Můžeme mít dobré zastoupeň na strašném sudišti Krista. Ta báseň pořád zvěrují strachom božím pristupy. Prímo se mluví o strašnému soudu božím. To je ikona, právě tam, ta hlavní ikona. To je monofizitický prvek, je v tom neobyčejně výrazně páč. Většinou se ponechává soud bohu. Ano, tady bude soudit syn člověka. On tam říká, až se posadí k soudu syn člověka. To je to strašné sudiště. Je tam pořád. To je tam zrovna v tomto chrámu, kam v neděli půjdeme, ta hlavní ikona, ta spasitelová. Ta se jmenuje Kristus gospod hrozné oko. On má vzáště veliké oči, má ta ikona. A to mě říká ta jedna baboška už neboška. Mě říká, že se jmenuje hrozné oko proto, že člověk, když pohledí na tu ikonu, tak je naplněn svatou bázni před strašným soudem. Ale čím tohleto? Jak tohleto vlastně? Ono teda to není tady vymyšlené, už je to v teorii, ale jak to tam vzniklo? V Anglích se najde jako aniž já tebe odcuzuji, nebo nepřišel jsem. Až s tím člověka přijde k soudu. Až přijde k soudu. To tam je několik let. To je nepochybně pozdější. Tam je to, jak oddělit ty ovce od kozlu a jak jim řekne, pojďte požehnaní a odjďte ze zverečení. To je to hlavní místo, které je toto souditřivé materiál. Ta pauzie je spojená s představou soudu. Fliturují všude. Čtvrté příští bude, až den soudu přijde. To bude hrozný den, až přijde z hrobu. Tu by se již rád skryl, před pánem nejeden. Ztráhusická. O tom bude klista čterou příští. Písmo svatejnský. To je určitě dvojí tradice. Až den přijde. Ve středověku ta parousie nebyla spojená s představou soudu, ale ve středověku tam zanikla vůbec slava parousie, která se připíšila. A rozhovorující byl ten soud. Dies irae, dies irae. Jezupie quod sum causa quae vide. Verans me sedist irasus elmenisticus empasus. Tantus labor non sit casus. Juste iudex ulzionus donum facremissionis ante diem rationis. Quitsem miser tum dicturus quem patronum rugaturus nuvix justus sic securus. Byla přece naplněna do značné míry taky bohoslužba záduší naše. To se zpívalo. A to byla sekvence. Pořád to, aby byl vysvobozen ten člověk na poslední soudu. Teď se to už nespívá. Teď to škrtí. Byl to nádherný zpěv, po té, co jsem ti citoval, to jsou skvělý textovšem, a z toho očekávání parousie a hlavní odpovědi. Rex tremendem majestatis qui salvandos salvas gratis. Quitsem miser tum dicturus quem patronum rugaturus Když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně všichni křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně všichni křižují a se božně všichni křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. A když se ozve to strašné sudiště, to se vždycky vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují a se božně vzvlášť křižují. No a ve všední den taky není lík, to není ten horn, to je jenom ten děláček, jak oni říkají, ten palamár, ten kostelní, to si zpívají spolu. Děláček je v lodi a kněz je v altáru a to si zpívají spolu. Ale jenom zpívají, takže tam, kdo nemůže zpívat, tak nemůže vypět. A dobře, právě protože oni si vpadají, oni se překrají. To je hrozně rozčilovat, to je ten dvojhlas, že kněz ještě zpívá a hor už zpívá. To je začalo ty staré práce příšerně rozčilovat, ale bude to ale krásný. Předchozí výklad z pravoslavné liturgie je celkem na třech kazetách. Zaprvé na kazetě 60 minutové číslo 18 AB, potom na 90 minutové číslo 55 jenom strana B a posledně na 90 minutové číslo 53 strana A. Něco málo přes třetinu, asi 1 až 32. Záznam byl proveden 19.11.1975.

====================
s2 prvních 22 minut (o poměrech a o věznění).flac
====================
Všechno to, co jsme slyšeli, on tam zopakoval, že? Jak to vypadá, jaká je situace, takže... A i říkal, že je třeba strukturální změny a takové. No a ten zájem podniků a tak dále. Tak oni nakonec, že? Oni budou provádět tuhle, že? Ty ekonomicky, tuhle ty věcičky. Vždyť, že otázka je, nakolik se jim to povede při tuhle té kádrový politice, že? To je teda ten vtip, jak to skloubějí s udržením aparátu, který je prvořadou, která péčí, že? Ošem tady jde, jako, ještě o něco jinýho, že lidi jsou ochotni, za předpokladům, že to takhle nějak bude klapat, že nejdůjde k nějakému krachu, že lidi jsou ochotni nejenom, no nějak i nakonec vnitřně se s tím smířit teda, že samozřejmě dál už nejídneš smířit se, ale jim nakonec nebude vadit. Toto všechno platí, dokud se životní provoz relativně pokračuje. Kdykoliv přijde ve sebe menší krize, tak je všechno ta spokojenost a tak dále otřese. Ano, a vládnout je možno jedině tam, kdy v době krizí je možno počívat s lojalností. Ano, to je to. Takže zase obráceno, že tam, kde v době těch relativních jakýchsi jistot, tak tam, kde převládne taková sebou spokojenost, v té době krize nevznikne nic jiného, než zase jenom naprosto neuvědomněná jakási kritika, že aniž by tady cokoliv bylo, na co by se mohlo potom v týhodném okamžiku navázat. Nadívejte se, tak jisto je ta každá společnost pod sebe určité elity. Tady hele, toto vypracovávat programy, to byla vždycky jaksi funkce elity. Teď je otázka toho, tady tyto programy se museli sdělovat. A teď teda je otázka, jak je sdělit v tomto totalitním systému, to je ten celý problém. V Rusku se vytváří tady hele, to velmi odvážná, s tím osobním ručením spojená tady hele, tato činnost toho vydávání té kroniky běžných zpráv a toho, kdo pak to byl teď jo, ten Jakýr. Neslyšel jste o tom? To je syn toho popravenýho generála, který je teda vědec, a který byl teď začen. On dodává všechny možné zprávy z Ruska, dodává západním agentům. Z toho důvodu, že to přijde k dobru ruskému národu, který se to doví krátkovlným vysíláním z ciziny. Skrze hlas Ameriky a BBC a svobodnou Evropu. Takže toto je vždycky spojeno s tím ohromným rizikem toho, když připočtete ty strašlivý metody toho zavírání do těch, teda na ty psychiatrických kliniky, kde je hned od začátku špikují různými injekcemi a tak dále. To jsem jednou slyšela, zvidně takovou delší reportáž udělanou, akorát v souvislosti s tím, když jich tam bylo tak moc, to byl ten Jakubovský, který byl tenkrát tam dodán do tohodle, tak prostě v noci přijde sanitka a tajní převlečení v pilých pláštích, že je tam duševně chorý, že dostali hlášení, že ho musí odvést do tohodle psychiatrickou kliniku. Člověk zdravej, normální, teda non-konformista. Když protestuje, že on je zdravej, tak zkrátka napíšou mu tu nemoc, jaká souvisí s tím, že on jeví efekty, ostry, no a když se projeví rezignování, tak to je taky psychická uhýlka, protože je hegmatik a tak dále. Tak v každém případě je to uhýlka, tak ho tam přivedou bez vyšetřování a tak dále, do on je vstříkali i injekce, o kterých on teda zkrátka nemůže vůbec zasáhnout, neví co se s ním děje. Takováhle toto naštěstí k nám tady tyto sovětské metody ještě nepronikly pokud ji. K nám proniklo jenom to, že se stálo obvyklým dokazovat příčetnost pachatele. Nebo také nepříčetnost pachatele a například Jendovi Dusovi doporučovali, aby se dal prohlásit za nepříčetného žeho to z těch těchhle, z toho procesu, že ho to vyvede, víte. Dokonce i Kejř otci Dusovi tady jen z tohoto doporučoval. Tak toto máte právě ten. Nejciničtější způsob zbalovat. Ano. Já se vůbec vědávám, na koho ti Rusi začnou navazovat duchovně, až tato éra bude u konce. On byl na takové dědictví právě té celé literatury 9. a 11. století ruské. To nemůže umřít. Ale jak to bude působit? Zajímavé je, že teď vydali kompletního Dostoevského. Já jsem se ovšem ptal, trošičku se spožděním, v sovětské knize, tam nic nemají. A ta dotyčná slečna, to jste na velký mobil, tam se leco se. Spíš tady, než v Rusku se to dostane. Ale ku podivu, ta muža byla neinformovaná zrovna, já jsem tam byl v takové době, kdy tam jich bylo málo, tak ani nevěděla, jestli jim to přišlo. Že nějakej Dostoevský, jo, ale jestli kompletní, všechno, to nevěděla. To jste se tak zdokonali od té kandidátské zkoušce v ruském jazyce. No jo, no a na Dostoevským to se jinak učí. Já jsem přelouskal Anu Kareninu dokonce, kdysi dávno. To se dá spíš, než i Dostoevský. No, Dostoevský, zas tam pracuje Čech vůlí. No a máte tolik vůle na zbytče. No tak já jsem nevyužitej v současné době. Musím napřít někam. Podívej se Láďo, a jak se ti teda jevila Československá republika po tom půl roce? Nijak nově, tak spíš jako všechno získalo pevnější obrysy. Ty pocity jsou takové nezajímavé celkem. Nic překvapujícího na tom není. Já jsem po těch prvních těch chvílích, kdy člověk je trošku zaskočen novou situací, tak jsem s takovým dost značným humorem to celé sledoval. A třeba jsem několikrát ještě tu první noc se pochechtával v duchu tomu, že jsem si pomyslel, jak se tam proděj v tom šíleném marastu v týmní pracovně. Prostě sama věc mě připadala dost smíšná. Ale já jsem to už taky kolikrát říkal. Se mnou bylo těžko vydržet, jak potvrzuje Heda. Byl jsem takový nervózní až neurotický, reagoval jsem nepřiměřeně na mnoho věcí. Taková vnitřní nespokojenost. A to mě rázem opustilo ve chvíli, kdy mě zatkli. Já jsem se tak uklidnil, tak jsem na jednou měl dojem, že už nejsem na vedlejší cestě. Že jsem se opět dostal na tu hlavní linii, do toho hlavního proudu. Že nejsem v zátočíně. Prostě takový určitý uklidnění. To už je interpretace, co jsem teď říkal. Určitý uklidnění to byl fakt. A kromě těch situací, určitý nový nervozity z toho, že čekám, kdy přijde vyšetřování a ono nejde. Takovýhle věci, že příliš mnoho nového a člověk se znamuje. Tak kromě tohohle byla velikánská rekreace pro mě. Duševní i tělesná. Když se do půl kilometru kolem mě vyskyt někdo s angínou nebo s chřipkou, tak jsem tu angínu nebo chřipku vždycky dostal. Tam na celé se mnou dvakrát byli nemocní, kteří měli povoleno ležet a políkali penicilín nebo acylpirín jednou chřipka jednou angín a já to nedostal. Ten způsob životosprávení nebo přesně řečeno toho, ta ztráta jakékoliv možnosti aktivního pohybu nebo téměř. Já jsem si představl, že to bude mít strašné následky na mou páteř. Mně se na mou páteř vůbec nevozhejvalo. Přičemž tam se sedělo takovým nemožným způsobem bez opěrátka na židlích, ty nám až velmi pozdě pak vyměňovali z neznámých důvodů, ale byly tam takový ošklivý, jenom takový štokrlátka jako železní, těžký a na tom sedě to byl problém. Já jsem to nevytržil dlouho na tom sedět, musel jsem vstávat, chodit, tři kloky tam, tři zpátky, ale ku podivu ta páteř mě bolela tam mnohem méně než doma. Takže i po tělesné stránce to byla taková taková teda, jak to říkal jednou Moravec, při pohlašání to už říká teda, vyhášela sbírku na pomoc farářským rodinám, hovdovám a tak. A teď říká na co, jako když jsou nějaké finanční tisniny, nebo potřebou, nebo nějaké lázeňské vězení, říká lázeňské. A pak šel dál, vůbec si toho sám nevšim, jenom teda nastal nějaké mírné oživení teda. Tak něco takového, to váš růžička se hned seděl vedle mě na klíně dítě, a pak bylo natřískáno, tak se to jste tam taky měli. Svým způsobem teda možná že, no a od té doby, co jsem dostal první, v prvním malíku jsem dostal sešity prázdně, začal jsem psát, no tak jsem si vůbec už neměl na co stěžovat a křka, přesto jsem si stěžoval. A jak se ti jevila ta sociální skutečnost toho? Jako to Freud, já jsem to včera vykládal paní profesorce, Freuda když pouštěli teda Gestapo, když propouštělo z vězení, tak musel podepsat jakýsi prohlášení, že tam s ním slušně zacházeli. A on si to tak přečel, pokrýval hlava už starý pán, a pak si zeptal jestli tam může něco ještě doplnit. A paní tak s nervozitou, no a co tam chce, jenom jednu jetičku, no tak uvidíme. A tam napsal, mohu Gestapo vřele doporučit každému. No já jsem svým slušným překvapením byl, že jsem očekal, že se tam bude mnohem hůř jednat. Pravda je, že jsem podcíťoval trošku s takovou nelíbostí, že se se mnou jednalo líp, než s jinýma. Jo, nejenom tedy se mnou, taky snad to ještě s dalšíma, ale že prostě jsem byl světkem toho, jak s jinýma, zejména s těma mladýma klukama, co se tam dostane, že se jednalo teda až neuvěřitelně takovým brutálním způsobem. To je možná příliš silně řečeno brutálním, takovým tvrdým, neurvalým spíš, než brutálním, takovým nekultivovaným. Protože já jsem si to opravdu nemohl stěžovat. Kromě několika drobností, kdy jsem byl rozdůrděn, tak jsem prakticky neměl důvodu, proč si stěžovat. Pokud jde o to jednání, osobní jednání těch lidí, kteří tam jsou ve funkci, že? Něco jiného je teda, že plno důvodů je, pokud jde o porušování zákonnosti, o celou tu takovou nedůslednou proceduru, že je libovolnou a tak dále. Tyhle věci to je něco jiného. Na to není možnost si teda nestěžovat. Já jsem se tam nesetkal, za celou dobu, co jsem tam byl, jsem se nesetkal s nikým, kdo by tam byl opravdu jenom ty dva měsíce, jak stanoví zákon pro vyšetřovací vazbu. Všichni déle. A podle zákona teda je dvou měsíců. A zákon předvídá tedy v naléhavých důvodech, v nalévalých přívadech, zvláště zdůvodněných, že prokurátor může tuto lhutu prodloužit. Tam není řečeno prodlužovat, takže přesný výklad zákona je jednou. Ale on to může udělat dvanáctkrát. Je běžné. První chlapík, s kterým jsem byl pohromadě, tam byl tří a půl roku ve vyšetřovací vazbě. A poslední od něho, když jsem odcházel, tam byl sedmnáct měsíců. A do dneška tam je. A z toho formálně se to prodlužuje? Formálně se to prodlužuje, ale moje poslední prodloužení vypršilo 25. února. A pro Puštěnce od té doby jsem tam byl ilegálně. A to prodloužení vždycky chodí tak týden, čtrnáct dní po vypršení toho posledního termínu. Čili dodatečně, nedělá se to předem a tak dále. To tež platí třeba zákonem je staráno, že policejně zadržen může být člověk 8 až 40 hodin. Tak mě tam zadrželi v pondělí večer, ale dostal jsem se do Bartalomějsky až někdy ke třetí hodině. Celou noc jsem byl vyslychán, takže jsem vlastně na celou sem říkal, až odpoledne v úterý, kde nás bylo devět, no a tam z těch devíti pět lidí tam bylo déle než 8 až 40 hodin. Už. Že z toho jeden chlapec tam byl od čtvrtka a mě tam odvezli teprve ve středu večer, tak to tam on ještě zůstával. Čili tam asi zůstal taky do čtvrtka, že to tam byl týden místo dva dny. A jaká je procedura toho uvalení vyšetřovací rozby? Tak nejdřív se udělá dvojí výslech, což dělají vyšetřovatelé, tedy nejdřív první vyšetřovatelé ještě patří k té...