Logika XX [příprava]
| raw | skeny ◆ bytový seminář | přípravné poznámky, česky, vznik: 29. 5. 1988
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:
  • Logika XX

  • Strojový, zatím neredigovaný přepis

    ====================
    282 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
    ====================
    Příprava na 30.5.88 Subjekt, akční systémy, osvětí 01 Rekli jsme si, že celek pravé události /= pravá událost vcelku/ se nekryje s událostí jakožto subjektem. Nejlépe si to můžeme ozřejmit tím, že srovnáme vztah k souboru "toho jiného" /resp. "něčeho jiného"/ jednak v případě události jako celku, jednak v případě události jako subjektu. 02 Tam, kde tzv. podmínky a okolnosti, uprostřed nichž a za jejichž předpokladu /na jejichž základě/ se událost odehrává, zůstávají relativně stálé /bez význámných, náhlých nebo značných změn/, událost probíhá podle svého vnitřního rozvrhu a reaguje také podle svého vnitřního rozvrhu a podle etap svého průběhu. Souhra mezi tímto vnitřním rozvrhem a okolím je "nějak" předem zajištěna /o genezi této zajištěnosti nemusíme na tomto místě uvažovat/. 03 Docela jinak vypadá věc, když ve vnějších okolnostech dojde k pronikavější změně, totiž takové změně, která má vliv na další průběh události. Je tu především dvojí základně odlišná možnost. Bud jde o značnou změnu, která se však cyklicky opakuje. Na takovou změnu se událost může jaksi adaptovat, a to buď přizpůsobením určité fáze svého průběhu, pokud jde o cykly kratší nebo souměřitelné s délkou trvání samotné události /u živých bytostí např. změnou metabolismu apod./ 04 Anebo se živá bytost nemůže nebo neumí adaptovat, zejména když její časový rozsah je menší /zvláště daleko menší/ než cyklus vnějších změn. Pak sama končí, případně předčasně, a může čelit nepříznivým okolnostem jen fylogeneticky, což předpokládá nějaký rozmnožovací mechanismus, v němž některé fáze jsou schopné přežít značně nepříznivé okolnosti. 05 Tato druhé eventualita je schopna představovat řešení také pro jistý rozsah změn necyklických, nepravidelných, leč držících se jistém rámci /vylučující extrémní situace/. Obojí typ reakcí na mimořádné okolnosti, vybočující významnou měrou z "normálu", na nějž je určité událostné dění obvykle vázáno a také adaptováno, má pro nás a naše úvahy značnou důležitost. 06 v jednom případě se LOGOS příslušné události prosazuje nejen proti původnímu rozvrhu, ale tak, že přesahuje časový rozsah události /fylogeneticky/, v druhém integruje 29. V. 88 88-439

    ====================
    283 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
    ====================
    jakýmsi zvláštním způsobem i to, co je pro událost "tím druhým", tj. vnějším. Oběma způsoby se LOGOS pokouší proniknout do oblasti nepravých událosté resp. nepravě událos los tného dění. Je významné, že k něčemu podobnému docházé ještě daleko dříve než na úrovni dějinných událostí. 07 Musíme proto věnovat něco pozornosti hlavním rysům oné zvláštní skutečnosti či spíše "krajiny skutečnosti", jíž je tzv. osvětí. Zdá se, že jde o slovní novotvar, takže nám budiž dovoleno zvolit či stanovit příslušné etymologické aj. souvislosti. Budeme zásadně interpretovat osvětí jako "osvojený svět", přičemž svět sám tu má význam relativní, nikoliv absolutní /jako kosmos, univerzum/. Zájemce o tuto problematiku odkazuji na učení v.Uexküllovo. Patočka referoval o jeho žákovi, Hansi Petersenovi, v ČM XXXIII/1937 /8.111-113/, týž rok, co Petersenova knížka "Die Eigenwelt des Menschen" vyšla. 08 von Uexküllovi šlo specielně o osvětí zvířat. Poučíme se u něho a u jeho školy, ale jen proto, abychom začali podobným způsobem uvažovat o každém pravém jsoucnu, o každé pravé události. Proto budeme muset provést nejednu korekturu, nebot naše hledisko dovoluje mnohem větší přesnost myšlenkového záměru, než jak to bylo možné pro v.Uexküllovu školu. 09 Pedersen vykládá /s.6/: Každé zvíře je 1. členem nějaké biocenózy, tj. nějaké prostoročasově sjednoceného životního společenství, a 2. členem, příslušníkem nějakého druhu, tj. nějakého rozmnožovacího společenství a tím životního řetězce v rámci této biocenózy. Opravy: a/ biocenóza není vnitřně integrovanou jednotou, b/ sjednocenost tzv "druhu" je také problematická, i když je založena jinak. /biocenóza "žije" aktivitou životního společenství, "druh" je ve své "jednotě" udržován setrvačným mechanismem resp. mechanismem, určeným k udržování "setrvačnosti"/, c/ jednotlivý organismus obývá nikoliv biocenózu, nýbrž biotpp, d/ pojem "člena" či "příslušníka" /Glied/ zůstává velmi nejasný, není pojmově propracován a má metaforický carakter. 10 Petersen: Kolem každé živé bytosti se rozprostírá jeho obzvláštní kousek vesmíru, jeho "osvětí" /Eigenwelt, Umwelt/ Opravy: a/ "kolem" se "rozprostírá" - sugeruje jen prostorové vztahy, ale jde také a zejména o časové co však Petersen, stejně jako v.Uexküll zdůrazňují sami; b/ slove

    ====================
    284 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
    ====================
    "kolem" sugeruje, že živá bytost do svého "osvětí" nenále ží, což by byl omyl, zejména pokud jde o samo pojetí subjektu osvětí /není osvětí bez subjektu osvětí !/; delší chybnou sugeseí je formulace, že osvětí je jakýsi "kousek vesmíru" /jako by bylo možno vesmír rozdělit na žadu osvětí, to však objasňuje Peterson hned dále/. Nejde tedy o víc než o nepřesnosti formulací, nestarající se o možné a dokonce pravděpodobné nepochopení posluchače nebo čtenáře. 11 Petersen: Osvětí se navzájem pronikají, mají na sobě účast /participují na sobě/; na tom je založena biocenóza a pouze uvnitř takové biocenózy se život opravdu vyskytuje. Opravy: život je "wirklich vorhanden" způsobem překračujícím nejen jednotlivá osvětí, ale také jeannotlivé biotopy i samu biocenózu. Kdyby tomu tak nebylo, nemohla by se je notlivá osvětí pronikat, nemohla by nikdy vytvořit onu ski tečnou "vrstvu" a "strukturu", které Petersen říká biocen za. Není-li žádného osvětí bez subjektu, kde by bylo lze najít nějaký subjekt pro celou biocenózu ? Celé pojetí je nezbytno znovu promyslet a revidovat. 12 Živá bytost se určitým způsobem chové v určitých okolnostech. Některé prvky toho, jak se organismus "chová", jsou nutně nějakým způsobem přiměřené oněn okolnostem; jiné prvkyhájí "identitu" organismu, jeho svébytí - a takové prvky jsou svým původem i způsobem uchovávání /a dokonce i jistého rozvíjení/ na okolnostech nezávislé a úzce souvisí jen s "určením" onoho organismu. Způsob, jak k oběma druhům prvků přistupuje, musí být proto zcela odlišný, me toda "pochopení" se musí lišit. LOGOS se v obou případeck uplatňuje rozdílným způsobem. 13 Již na úrovni pouhého "chování" dochází k rozdělenosti dvojího typu chování: na jedné straně jsou diohodobě resp opakovaně působící struktury chování, na nižších úrovnícl "ovládané" instinkty, na vyšších úrovních ustavené díky schopnosti "učit se" - a na druhé straně jde o schopnost adaptace na aktuální situaci a prosazení vlastních záměr a cílů v této konkrétní situaci. Čím je toto rozdělení v ostřenější, tím se role subjektu stává významnější a důl žitější v rámci celého "chování": subjekt postupně na se soustředuje stále víc "odpovědnosti". 14 Živá bytost jako událost vcelku se vztahuje k osvětí, za tímco živá bytost jako subjekt se primárně vztahuje k si tuacím. Akční systém charakterizuje bytost jako celek, jednotlivá akce je však akcí subjektu-bytosti. 29 V 88

    ====================
    285 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
    ====================
    15 To, čemu von Uexküll /a jeho škola/ říká "osvětí", není jednotná resp. jedna skutečnost, jediná a sjednocená struk tura, ale dvojí skutečnost resp. dvojí struktura. V jistém pokusu o přiblížení můžeme říci, že "smyslem" jedné struktury je to, čemu /po vzoru Jenningsově/ říkal J.B. Kozák "ekonomizace": živá bytost "ekonomizuje" své vztahy k "tomu druhému" /resp. k "těm druhým" - a v rámci této ekonom mizace jsou určité skutečnosti vyčleňovány z rámce těch, jež mají být registrovány /a tak spadají mezi ty, které nejsou registrovány prostě proto, že příslušnou bytostí re gistrovány být nemohou, např. protože zůstávají pod prahem vnímavosti apod./. 16 Cílem ekonomizace není jednoznačně zjednodušení vztahů živé bytosti k okolí, nýbrž pouze zjednodušení některých jejích vztahů, a to za tím cílem, aby byla s to zvládnout vztahy komplikovanější, vyšší úrovně a důležitější. Ekonomizací nabývá živá bytost jakožto subjekt na integritě a dosahuje větší kontroly vlastních akcí a tím i vyšší efektivity těchto akcí. Samy akce však ve svých vztazích souvisejí podstatnějším a vlastně rozhodujícím způsobem spíše k oné druhé struktuře, která se vyznačuje zcela jinou povahou. Zatímco ona první struktura má povahy 'obecných podmínek, tato druhá má povahy aktuálního stavu, tj. situace. 17 Obě struktury jsou aktivním pokusem o sjednocení vnějšího okolí, které samo o sobě sjednocené /vnitřně/ není. LOGOS osvětí v prvním smyslu však není týž jako LOGOS situace /osvětí v situačním aspketu či smyslu/. Protože subjekt je vždycky subjektem v nějaké situaci, propadá tendenci se zcela ztotožnit, takřka splynout se svou aktuální akcí. Každá akce má však svůj konec, a i když je úspěšná, vrací subjekt zpět do jeho osvětí, tj. zařazuje jej zpět do hlav ní události, jíž je život bytosti jako celku. Tato oscilace je zdrojem jisté závrati ze zěmn a z uplývání času, z odcházení nenávratných chvil do nejsoucnosti pochopitelně na lidské úrovni. Mytická orientace na archetypy je založena na pbranu proti této závrati. 18 Orientace na osvětí jako soubor podmínek je orientaci na jistotu a zajištění - a tím jakýmsi poklesnutím ze služby LOGU /a skrze ni i ze služby Pravdě/ na rovinu návyků a obvyklostí. Spolehlivost osvětí je jen zdánlivá; ve skutečnosti ohrožuje subjektnost /aktivnost/ subjektu, renaturuje subjekt. Pro člověka to je služba "modlám" 2.9. V. 88 88-442