Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
Přirozený svět (4).wav
====================
Patočka je, jak si zjistím, nějakou dílou katolickou. To je těžko říct. Jeho žena byla katoličká a z nejstaršího dcera je teda velice orientovaná katolicky. A Patočka tak... Koketová. Ano, do jisté míry. A koketová zároveň s katolickým a zároveň s protestantismem. Jak konkrétně? Prostě trvale byl v kontaktu, v takových úzkých kontaktech. Třeba pro katolíka, przo po válce, nebo před válkou, to za války, bylo ještě vůbec nemyslitelné před Vatikánem mět brát vážně katolickou teologii. Patočka se tím zabejval. Patočka o tom psal recenze, když nemohl nic jinýho. Publikoval v křesťanský revý třeba. Velice důvěrně a často, frekventovaně se stykal se Součkem, vedli dlouhý zásadní rozhovory. Potom není pochyby, že to všechno nemuselo mít blik, který způsobil při nejmenším, že se vymýkal z takového běžného standardu katolického. Jinak jeho rodina teda nebyla ani katolická, ani protestantská, tak jeho otec byl takovej racionalista, osvícenec, učitel. Je zvláštní, jak by se nemohl rozhodnout. On má partie v různých recenzích článcích neobyčejně vřelý, doklad takového vřelého vztahu k tomu, k protestantismu. A velmi kritické partie vůči katolickým. A zase na druhou straně na jednou z ničeho něco rafného, asi něco přečetného, nebo o něco napadného. Na jednou to vidí jinak a má takové strašlivé partie, dokonce nepravdivé, že to vypadá skoro jako taková nějaká nekontrolovaná averze vůči protestantství a zase taková nekritická adorace katolické. To příklad je teda v tom předmluvě Kšelerovi o menším kosmosu. Tak tam má takové několik naprosto nespravených, křiklavejch tvrdostí, natabene nezaloženejch na skutečnosti. Tam tam prostě vlastně špatně, to byla příležitost, jak říkal Ránovský, teda tam se chopil příležitostí, aby řekl, co měl na mysli bez ohledu na fakta. Ať tam na jednou mluví o Kšelerovi, teda... Takže to bylo v úplném rozporu s tím textem, který pak následuje. To jsem neopomněl v té recenzí pokázat, že je taky proto, že mě to nevzbylo. Ale tak to je těžko. Takže jak to vykládáte, to je teda jako oscilaci mezi katolickým a protestantismem, ale tedy v každém případě... Tedy ono je to oscilace mezi pozitivismem a ruselijánství a křesťanským. A v rámci křesťanského je to oscilace mezi protestantismem. On nějakou patočku se nedovede rozhodnout. A nikdy nepomůžeme... Protože se záleží vůbec na třetí kolista. Počkej. Ano. Je to ještě vůbec oscilace mezi opravou myšlením logickým a litockým, nebo tendenci k něm, to je ta představa, že teda člověk vysvětl mocem a tak dále. To všechno, k čemu se dá potom až upřílešněně zdůrazněnému říct ten subjektivismus. Protikladem je opravdu něco, co tady zřejmě nebylo v těch formácech dostatečně zreflektováno, ale čeho subjekt se na mě například vzobila, ať už jsem lidem pak za to jakkoliv. A to je něco racionálního v něm, skutečně racionálního. To nemusí být pouhá koketérie s tím světem mýtů. To je opravdu nerozumitelné.
Přirozený svět (4).wav
====================
Patočka je, jak si zjistím, nějakou dílou katolickou. To je těžko říct. Jeho žena byla katoličká a z nejstaršího dcera je teda velice orientovaná katolicky. A Patočka tak... Koketová. Ano, do jisté míry. A koketová zároveň s katolickým a zároveň s protestantismem. Jak konkrétně? Prostě trvale byl v kontaktu, v takových úzkých kontaktech. Třeba pro katolíka, przo po válce, nebo před válkou, to za války, bylo ještě vůbec nemyslitelné před Vatikánem mět brát vážně katolickou teologii. Patočka se tím zabejval. Patočka o tom psal recenze, když nemohl nic jinýho. Publikoval v křesťanský revý třeba. Velice důvěrně a často, frekventovaně se stykal se Součkem, vedli dlouhý zásadní rozhovory. Potom není pochyby, že to všechno nemuselo mít blik, který způsobil při nejmenším, že se vymýkal z takového běžného standardu katolického. Jinak jeho rodina teda nebyla ani katolická, ani protestantská, tak jeho otec byl takovej racionalista, osvícenec, učitel. Je zvláštní, jak by se nemohl rozhodnout. On má partie v různých recenzích článcích neobyčejně vřelý, doklad takového vřelého vztahu k tomu, k protestantismu. A velmi kritické partie vůči katolickým. A zase na druhou straně na jednou z ničeho něco rafného, asi něco přečetného, nebo o něco napadného. Na jednou to vidí jinak a má takové strašlivé partie, dokonce nepravdivé, že to vypadá skoro jako taková nějaká nekontrolovaná averze vůči protestantství a zase taková nekritická adorace katolické. To příklad je teda v tom předmluvě Kšelerovi o menším kosmosu. Tak tam má takové několik naprosto nespravených, křiklavejch tvrdostí, natabene nezaloženejch na skutečnosti. Tam tam prostě vlastně špatně, to byla příležitost, jak říkal Ránovský, teda tam se chopil příležitostí, aby řekl, co měl na mysli bez ohledu na fakta. Ať tam na jednou mluví o Kšelerovi, teda... Takže to bylo v úplném rozporu s tím textem, který pak následuje. To jsem neopomněl v té recenzí pokázat, že je taky proto, že mě to nevzbylo. Ale tak to je těžko. Takže jak to vykládáte, to je teda jako oscilaci mezi katolickým a protestantismem, ale tedy v každém případě... Tedy ono je to oscilace mezi pozitivismem a ruselijánství a křesťanským. A v rámci křesťanského je to oscilace mezi protestantismem. On nějakou patočku se nedovede rozhodnout. A nikdy nepomůžeme... Protože se záleží vůbec na třetí kolista. Počkej. Ano. Je to ještě vůbec oscilace mezi opravou myšlením logickým a litockým, nebo tendenci k něm, to je ta představa, že teda člověk vysvětl mocem a tak dále. To všechno, k čemu se dá potom až upřílešněně zdůrazněnému říct ten subjektivismus. Protikladem je opravdu něco, co tady zřejmě nebylo v těch formácech dostatečně zreflektováno, ale čeho subjekt se na mě například vzobila, ať už jsem lidem pak za to jakkoliv. A to je něco racionálního v něm, skutečně racionálního. To nemusí být pouhá koketérie s tím světem mýtů. To je opravdu nerozumitelné.