This text critically examines the concept of the world as an 'absolutely objective world structure,' rejecting it on the grounds that such an assumption inevitably leads to absolute subjectivity. The author defines the world as a totality of objective realities that is established through the mutual interaction and reaction of individual events. For a collection of isolated events to form a 'whole' or a 'world,' a process of integration and totalization is required, driven by an active foundational element or action. A central motif is the anchoring of every event in 'pure non-objectivity,' which serves as its source and origin, even though it cannot be described in objective terms. Consequently, the totality of the world must be understood genetically, as a continuous process of totalization through which the world constitutes itself. The text emphasizes the dynamic and procedural nature of worldhood, which emerges from a non-objective foundation and manifests through the externalization and objectification of events across multiple ontological levels.
[Totalita světa a ryzí nepředmětnost]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 6. 10. 1980
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1980]
[Totalita světa a ryzí nepředmětnost]
(Při čtení Strassera, Der Begriff der Welt in der phänomenologischen Philosophie, str. 151 nn.)1 Požadavek „absolutně objektivní světové struktury“ (155) musíme odmítnout, protože musí nutně skončit v naprosté subjektivitě. Pokud chápeme svět jako souhrn (totalitu) všech předmětných skutečností (event. přesněji: všech skutečností, které mají svou předmětnost, svou předmětnou stránku, aniž by bylo nutno je na ni redukovat), pak je takový svět vlastně založen či spíše zakládán (postupně a vždy znovu) reagováním jedněch událostí na druhé (jiné). Dvě (anebo nekonečný třeba počet) události, které jsou do sebe uzavřeny a nereagují na žádnou událost jinou, nemohou nikterak tvořit „celek“, a tím méně nějaký „svět“ jako totalitu všech (obou) událostí. Taková totalita by mohla být postavena jenom na nějakém efektivním základě, na nějaké akci, jejíž jednou funkcí by byla právě ona integrace, totalizace původně individuálního, resp. různého a odděleného.
My ovšem víme, že každá událost je někde zakotvena, že má (musí mít) svůj zdroj, svůj původ. A tento původ je „někde“ v ryzí nepředmětnosti. To s sebou nese tu svízel, že o tom nemůžeme předmětně nic vypovědět. Mohli bychom připustit, že totalita světa má svůj základ (zdroj) v ryzí nepředmětnosti, ale tím bychom si nic nepomohli, protože taková totalita by eo ipso musela být jakousi událostí (resp. celou „galaxií“ událostí), totiž totalizací, neboť z ryzí nepředmětnosti by se musela zvnějšnit, zpředmětnit. A jestliže totalita světa musí být chápána geneticky, musí být chápán geneticky i sám svět, protože bez totality není možný, svět sám se musí totalizací ustavit. (Na tomto místě není vhodné se zastavovat u několikavrstevnosti takového ustavení postupně totalizacemi na různých rovinách.)
6. 10. 80, 9.45
### 801006
1 Celý záznam je v rukopise přeškrtnut; srv. jeho částečně upravený přepis ve strojopisném bloku myšlenkového deníku z r. 1980 (80/049). – Pozn. red.