This text explores the ontological nature of the world, offering a critical reassessment of the Husserlian conception of subjectivity. The author proposes a shift away from an anthropocentric understanding of the subjective toward a broader concept of subjectness, which is inherent in every action and reaction within the event-based structure of reality. The world is not viewed as a mere collection of isolated events, but primarily as a dynamic network of their mutual reactions. These interactions do not only integrate events but also transform them, giving rise to new and more complex wholes. A central theme is the process of appearing, which is not limited to human consciousness but represents the way events and societies of events interact and reflect one another. This radical perspective redefines the world as a horizon of reciprocity, where every entity is defined by its capacity to respond to its environment, leading to the continuous construction of new structures and event regions across various levels of complexity.
[Svět jako soubor vzájemných reakcí událostí na sebe]
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 6. 10. 1980
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1980]
[Svět jako soubor vzájemných reakcí událostí na sebe]
Svět ovšem můžeme chápat také jako horizont, ale pak jej nutně chápeme jako atribut subjektivity nebo alespoň jako subjektivně „značený“, tedy jako „osvětí“ (Umwelt, Eigenwelt). V tom smyslu je ovšem osvětí jenom aspektem světa, resp. je jistým zpracováním tohoto aspektu. Tady je místo, na němž musíme být radikálnější, než byl Husserl. Subjektivitu musíme zbavit výlučné závislosti na člověku, ba musíme něco z ní zachytit ještě i tam, kde se vlastně už rozkládá; pod subjektivitou musíme vidět to podstatnější z ní, totiž subjektnost. Subjektní pak není jen (subjektivní) myšlenka, nýbrž každá akce a každá reakce. Způsob, jak události navzájem na sebe reagují, nejenom tyto události integruje jako takové, ale činí z nich něco nového, proměňuje je – a zejména k nim přidává a na nich a z nich buduje události další, nové a eventuelně celkovější, komplexnější, celé regiony událostí atd. Svět je vlastně spíše souborem vzájemných reakcí nejrozmanitějších událostí na sebe než souborem těch událostí samotných. Součástí a složkou světa není událost sama o sobě, ale to, jak se „jeví“ jiným událostem a jak se „jeví“ reakce těchto událostí na to, jak se jim „jevila“ ona sama. A mluvíme-li tady o tom, jak se něco „jeví“, nemáme tím na mysli pouze to, jak se to jeví nám (např. vůbec lidem nebo určitému lidskému společenství atd.), nýbrž jak se to jeví různým událostem a societám událostí nejrozmanitějšího druhu a nejrůznější úrovně, komplikovanosti atd. atd.
(6. 10. 80, 11.30)
### 801006