This document analyzes the irrationality of Soviet policy and its detrimental effects on both domestic and international fronts. The author argues that if the Soviet Union had prioritized internal liberalization, improved living standards for workers, and abandoned its pursuit of power prestige and foreign interventions in Africa, Asia, and the Americas, it could have garnered global support and presented a viable alternative to the West. Such a shift would have hindered Western rearmament efforts and eased internal tensions. However, the Soviet leadership chose a hardline approach characterized by increased repression and military expansion. This course of action provoked active hostility from China and necessitated a heightened military presence in Cuba and Eastern Europe, triggering countermeasures from Western Europe. Ultimately, these neurotic policies worsened the Soviet Union's internal situation while inadvertently strengthening capitalist states. Written in December 1979, the text highlights the fundamental disconnect between the purported goals of the socialist camp and the counterproductive reality of Soviet geopolitical strategy.
[Nesmyslnost aktuální politiky Sovětského svazu]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 12. 12. 1979
- This is a part of the original document:
- 1979 (strojopis)
[Nesmyslnost aktuální politiky Sovětského svazu]
79/026 (791212–2)
Nesmyslnost sovětské politiky je zřejmá. Kdyby vnitřně liberalizovali blok i samotný Svaz, kdyby se orientovali přednostně na zvyšování úrovně pracujících, kdyby nechali stranou mocenskou prestiž a nezaplétali se na americkém nebo africkém kontinentě, kdyby nepodporovali despotismus v asijských zemích atd., pak by předně neztráceli příznivce na celém světě, představovali by perspektivu pro pracující v kapitalistických zemích, vnitřně by si usnadnili situaci (vyžadovalo by to ovšem udělat něco, čím by si reprezentace opět získala důvěru, tolikrát zklamanou) a velice by ztížili, ne-li dokonce znemožnili realizaci všech zbrojních programů v USA a v západní Evropě. To by reálně odpovídalo jako vnitřním, tak mezinárodním potřebám a cílům socialistického tábora. Ve skutečnosti však docela naopak jdou po tvrdé linii uvnitř, čímž vyvolávají situace, kdy z obav před opozičními proudy stupňují své represe. Navenek svou politikou ustavičně zvyšují potřebu dalších vojenských příprav: musejí dnes mít stále větší obavy před Čínou, kterou zahnali svou politikou do aktivního nepřátelství, musejí posilovat svou vojenskou přítomnost v Kubě, ale také ve východní Evropě, tím provokují protiopatření ze strany západní Evropy, na něž zase potom neuroticky reagují sami. A tím kapitalistickým státům usnadňují jejich vnitřní situaci a sobě ji zhoršují.
(12. 12. 79)