This text explores the significance of philosophical education and the concept of philosophical literacy. The author argues that the goal of teaching philosophy is not necessarily to produce professional philosophers, but to foster independent and critical thinking within the general public. Much like literary literacy allows people to read and write without becoming professional authors, philosophical literacy is essential for navigating life and enabling society to engage with philosophical ideas. The author criticizes the view of philosophy as a mere academic discipline or a collection of historical facts. True philosophical engagement requires inner integrity and a creative mindset that transcends specialized sciences. In an era dominated by technological and computer literacy, the development of philosophical reasoning is crucial for deeper human orientation and personal integrity. Professional experts who lack this existential connection to philosophy are distinguished from true philosophical personalities, emphasizing that philosophy must be lived to be effective.
[Filosofické vzdělání, filosofická gramotnost a profesionální filosofové]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 25. 3. 1991
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1991]
[Filosofické vzdělání, filosofická gramotnost a profesionální filosofové]
Tak jako hudební nebo literární či výtvarné vzdělání nemá z lidí dělat skladatele ani spisovatele či sochaře, filosofické vzdělání nemusí z lidí dělat filosofy. Ale nelze vyloučit, že přece jenom vzdělání jistého zaměření může vyvolat reakci, jež vyjeví nadání a vnitřní připravenost některých jedinců k tomu, aby „našli sami sebe“. To platí s mimořádně vyšší měrou a platností o filosofii. Proto vedle knížek o filosofii, které přibližují tuto zvláštní oblast myšlení a myšlenkového experimentování lidem, kteří nejenom odjinud přicházejí, ale kteří jinde i nadále hodlají zůstat, a tak se i napříště vztahovat k filosofii jenom zvenčí, jako diváci, potřebujeme knížky, které vskutku do filosofické práce „uvádějí“, tj. které ukazují, jak se vlastně filosofuje, a to právě a přednostně pro ty, kteří to už sami nějak zkoušejí a ocitají se v nepřehledném terénu informací o f[iloso]fii, zbytků nejrůznějších f[iloso]fií (většinou starých) a vlastních předsudků, nápadů i větších pokusů. Přitom nejde zdaleka jenom o vyhledávání ojedinělých případů lidí, kteří (většinou mladých) mají sklon se f[iloso]fií, resp. f[iloso]fováním zabývat, ale zároveň si nejsou jisti, co vše to znamená a zda na to mají dost výdrže i talentu. Jde o co největší rozšiřování filosofického způsobu uvažování a f[iloso]fického přístupu ke všem důležitým životním záležitostem mezi lidmi. I když lidé s mimořádným talentem k f[iloso]fování nejsou právě nejčastějším zjevem, je třeba pomýšlet na jakousi filosofickou gramotnost co největšího počtu lidí. A to právě v době, kdy se začíná běžně mluvit o gramotnosti kompjúterové (počítačové). Tak jako kdysi šlo o to, naučit co nejvíc lidí číst a psát (pokud možno všechny), tak jde dnes o to, naučit lidi alespoň základním myšlenkovým přístupům a postupům, které budeme nazývat „filosofickými“. Mezi opravdovou filosofickou tvorbou a touto obeznámeností s filosofováním je zajisté i nadále rozdíl podobný jako mezi spisovatelstvím a gramotností. Ale kdo nedovede číst, ten si nemůže přečíst nic, ani román, ani noviny, ani báseň, ani vyhlášku. Má-li f[iloso]fie žít, fungovat, působit ve společnosti, musí mít co nejvíc f[iloso]ficky gramotných lidí, které by mohla oslovit (neboť f[iloso]ficky negramotné oslovit prostě nemůže). A ovšem: filosoficky gramotný člověk není v žádném případě ten, kdo „o“ f[iloso]fii dovede říci pár slov, většinou přečtených v recenzích, ale kdo najde svůj kořen (své kořeny), svou pozici, svého filosofa, kdo má jistou životní orientaci (a ta předpokládá i jistou f[iloso]fickou orientaci) – tj. kdo je sám do jisté míry f[iloso]ficky tvořivý, kdo je alespoň „potenciálně“ filosofem, f[iloso]fickou osobností. O to jde; že profesionální f[iloso]fové jsou lépe orientováni v současném stavu f[iloso]fie, že znají kdejakého f[iloso]fa, že přečetli kdejakou f[iloso]fickou literaturu, to z nich skutečné filosofy ještě vůbec nedělá. Mnozí z těchto odborníků vlastně na filosofii a na druhých (opravdových) f[iloso]fech jen parazitují, přiživují se atd. Filosofická integrita je nemožná a nemyslitelná v oddělenosti od integrity životní, všeobecně lidské. Právě proto je filosofie odlišná od speciálních věd; ty mají pro životní orientaci malý význam, a pokud ho mají, pak jej vskutku kompetentně může odhalit a formulovat právě jen f[iloso]fie.
Eliz[abethtown], 25. 3. 91 dopol[edne]
### 910325