This text explores the phenomenon where repeated isolated words tend to lose their meaning. The author argues that words are not inherent carriers of sense; instead, meaning precedes words and is captured by them. While narrativity relies on capturing meanings through storytelling, the invention of concepts liberates thought from the constraints of repetitive narrative structures. Conceptual definitions and logical contexts provide a significantly more stable foundation for preserving meaning than narrative contexts can offer. By focusing on intentional objects through logical relationships, thought becomes resistant to the semantic depletion that typically occurs when words are isolated. The essay highlights the transition from narrative-based understanding to conceptual thinking as a means of ensuring precise reference and linguistic stability. Ultimately, the strength of logical connections surpasses narrative ties, allowing words to maintain their significance even outside of traditional storytelling frameworks, thereby securing the integrity of human discourse and cognition.
Slova – význam
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 1. 2002
- This is a part of the original document:
- 2002
Slova – význam
Je zvláštní, že slova opakováním ztrácejí svůj význam, alespoň se to říká; čím to vlastně je způsobeno? Asi tím, že jsou opakována jako izolovaná. Herci přece opakují stejná slova při každém představení, aniž by to pro ně mělo stejné následky (vždyť pak by přestali vlastně hrát, nevědouce, co to říkají). Pokud je toto vysvětlení správné, znamenalo by to, že slova nejsou sama o sobě nositeli smyslu, nýbrž že se smysl na nich zachycuje, eventuelně že je jimi zachycován, ale že nemá svůj původ ve slovech. Slovo se stává čímsi významným tak, že význam k němu přistupuje: význam je tu dříve než slovo. Narativita nepracuje se slovy, která už mají svůj význam, nýbrž s významy, které chytá, zachycuje pomocí slov. Teprve s vynálezem pojmů je myšlení ve své fantazijní složce jakoby uvolňováno, osvobozováno od slov a slovních spojení, tedy také od narativity, neboť návrat k témuž významu už nemusí znamenat co nejpřesnější zopakování celého vyprávění, nýbrž je spolehlivě a mnohem účinněji garantován pojmovým vymezením, k němuž je nutně použito řady dalších pojmů (a příslušných pojmových kontextů, tj. logických vztahů). Jakmile jsme však díky pojmům schopni se co nejpřesněji zaměřit k „témuž“ (především k příslušným intencionálním předmětům), jsme nejen uvolňováni z pout narativity, ale stáváme se odolnými také vůči ztrátě významu slov izolovaných, neboť slova pak jsou spjata se svými významy mnohem pevněji logickými souvislostmi než kontexty narativními. Jejich izolace z narativních souvislostí už není narušením jejích významů, neboť logické souvislosti jsou mnohem pevnější než narativní.
(Písek, 020115–1.)