This text examines the challenges of translating the German philosophical term "Wesen" into Czech, addressing broader questions of terminology development. The author highlights the tension between strict etymological translation and established philosophical tradition. He argues against a uniform translation policy for all authors, illustrating this with the term "Dasein," which requires different Czech equivalents for Heidegger and Jaspers. The central thesis is that Czech philosophical terminology should not be established merely through translation but must function autonomously within the Czech language, even when inspired by foreign texts. The author proposes specific meanings for "bytnost" (essence/beingness) and "jsoucnost" (entityhood) and explores unconventional coinages like "jestota" or "jestost" to capture ontological nuances. Ultimately, the document suggests that while translation provides necessary impetus, the creation of terms must respect the philosophical context and the internal logic of the target language.
[Překlad německého „Wesen“]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 3. 2002
- This is a part of the original document:
- 2002
[Překlad německého „Wesen“]
Hleděno přísně etymologicky, mělo by se německé slovo „Wesen“ důsledně překládat jako „bylost“; naproti tomu české „bytnost“ by odpovídalo německému „Seinheit“ (žel zcela neběžnému), kdežto německé „Seiendheit“ by zase odpovídalo české“ jsoucnosti“. Z filosofického hlediska ovšem nic takového není možné, protože je třeba se držet tradice a zejména toho, jak příslušné termíny (zejména německé) byly chápány filosoficky píšícími autory. Zdá se mi, že nelze za legitimní považovat úmysl dodržovat u všech autorů zásadu jednotného překladu takových termínů. Např. „Dasein“ znamená pro Heideggera něco velmi odlišného než u Jasperse; jestliže nebudeme překládat otrockým napodobením etymologie „tu-bytí“, ale – spolu s Patočkou – budeme v Heideggerových textech překládat jako „pobyt“, zdá se to být zcela nevhodným překladem pro texty Jaspersovy. Česká filosofická terminologie se tedy nemůže pevně ustavovat v situaci překladové, ale musí s českým jazykem pracovat „autonomně“, byť leckdy (a vlastně dost často) pod inspirací úkolů, jež vyvstávají právě při překladech stěžejních filosofických textů jiných. V našem případě pak slovo „bytnost“ by mělo svým významem mířit k tomu, co bytí (určitého jsoucna) dělá právě jeho bytím, tak jako „jsoucnost“ by mělo mířit k tomu, čím se vyznačuje každé (určité) jsoucno. – Pochopitelně jsou v jazyce otevřeny i další možnosti, i když vybočují zcela z rámce jazykového úzu; to by však u termínů teprve ražených nemělo nikoho odradit. Tak např. je možno uvažovat o takových slovech, jako je „jestota“, event. „jestost“ apod.
(Praha, 020304–1.)