The text addresses the fundamental problem of the conception of truth, distinguishing between truth as an object of study and Truth as pure non-objectivity. The author asserts that Truth is not an objective reality, posing a significant challenge to traditional thinking. The primary difficulty lies in the very thematization of Truth, as attempting to treat it as an object contradicts its essential nature. To engage with non-objective realities, the author suggests a methodological approach focusing on the non-objective connotations of thought. This necessitates a gradual transformation of human reasoning and a rigorous revision of existing philosophical and scientific assumptions. Such a transformation is viewed as a long-term task for future generations. The author argues that philosophy should not be confined to narrow specialization but must maintain an orientation toward the whole. The objective is to utilize specific themes to highlight their non-objective implications, which cannot be fully objectified. Ultimately, the text calls for a profound reflection on the nature of our era and a paradigmatic shift in how we approach truth and thinking.
Pravda a tématizace / Pravda jako problém
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 7. 2002
- This is a part of the original document:
- 2002
Pravda a tématizace / Pravda jako problém
Hlavním tématem předkládaných kapitol je problém „pravdy“ (a možná přesněji „Pravdy“, ale o tom bude právě řeč na dalších stranách). Ovšem největším „problémem“ je sama tato tématizace, neboť tou se tradičně rozumí to, že „pravdu“ (nebo „Pravdu“) učiníme předmětem svého zkoumání. Výsledkem úvah, kterými jsem se po většinu svého života zabýval, je nahlédnutí (a hluboké přesvědčení), že „Pravda“ není předmětnou skutečností a že je dokonce ryzí nepředmětností (o tom jsem už také leccos napsal). Jedním ze způsobů, jak se myšlenkově zabývat nepředmětnými skutečnostmi, je něco podobné jakémusi triku: předmětně mluvíme o něčem jiném, ale pokoušíme se soustředit na to hlavní nepředmětné konotace nejen svých výpovědí, ale samého svého myšlení. To je však dovednost, které se musíme teprve postupně učit, a to přinejmenším v příštích desetiletích, ne-li staletích. Proto musíme zároveň stále uvažovat o povaze doby a myšlenkové situace, do níž jsme byli postaveni. Musíme si být zejména stále vědomi toho, že velkým úkolem, který nás čeká, je proměna způsobu myšlení, kterému jsme od dětství navykli. Znamená to nepochybně také závažnou revizi všeho toho, co jsme až dosud považovali za samozřejmé a nutné předpoklady nejen filosofické, ale vůbec vědecké práce. Proto velice záleží na tom, abychom dbali co nejširších kontextů a nechtěli se omezovat na nějaký užší obor; filosofie se nesmí pokoušet stát se jednou z věd s přísně vymezenou odborností. Přesto je tématické vymezení nadále nezbytnou náležitostí každé přísné a přesné myšlenkové práce. Proto je zapotřebí kromě nepolevující pozornosti a orientace na celek a směrem k celku užít čas od času vhodných témat, dovolujících pečlivě a přesné vymezení, ovšem s cílem pracovat především s příslušnými nepředmětnými spoluvýznamy (z nichž některé sice „zpředmětněny“ být mohou, ale jiné naproti tomu nikoli).
(Písek, 020715–1.)