This text explores the fundamental distinction between things and non-things, focusing primarily on the difference between inanimate objects and living beings. The author argues that certain 'things,' such as language, cannot be reduced to mere signs or rules, as they possess qualities akin to life. A significant portion of the discussion addresses the nature of events, distinguishing between those that are self-integrated and those, such as historical events, that require human consciousness and thought for their integrity. Phenomena like war, the Gulag, and the Shoah are presented as complex wholes that transcend a simple accumulation of individual fates or isolated incidents. Ultimately, the author contends that understanding life must serve as the foundation for general comprehension. Explaining the living through the inanimate is seen as a fundamental error that leads to the degradation of not only organic life but also the intellectual and spiritual realms. The work thus offers a philosophical critique of reductionism and emphasizes the role of consciousness in historical reality.
Věci a ne-věci
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 8. 2002
- This is a part of the original document:
- 2002
Věci a ne-věci
Je základní rozdíl mezi věcmi a ne-věcmi; s jistým zjednodušením (které vysvitne při důkladnějším prozkoumání onoho rozdílu) lze říci: základní rozdíl mezi mrtvými předměty a živými bytostmi. Ale právě tak, jako musíme rozlišovat mezi živými bytostmi, musíme rozlišovat i mezi věcmi. Některé „věci“ se chovají tak, že skoro vypadají, jako by také „žily“. To platí třeba o jazyce (jazycích): jazyk sice nežije bez těch, kteří jím promlouvají (a kteří v něm myslí), ale přesto nikdy nemůže být redukován na soupis slov a na přehled gramatických zásad a pravidel. (A zejména slova nemůžeme nikdy redukovat na pouhé znaky.) Už dávno máme ve zvyku mluvit o ,událostech‘, i když také mezi nimi je velký rozdíl: jsou události samy v sobě integrované, a jsou události, které potřebují, aby byly integrovány zvenčí. Známo to je zejména z událostí tzv. dějinných; ty nejsou zevnitř integrované, ale jejich integrita nutně prochází lidským vědomím a myšlením. To však ještě nikterak neznamená, že takové ,umělé‘, ,nepravé‘ události jsou pouhým výmyslem, pouhou svévolnou konstrukcí. Tak třeba válka není hromadou jednotlivých šarvátek, gulag není nahromaděním individuálních lidských osudů, šoa není katastrofálním procesem záhuby obrovského množství jednotlivých židů, a dokonce ani povodeň není jen množstvím vody, protékajícím určitým korytem a přetékajícím do okolní krajiny, atd. Tak se dá říci, že porozumění životu a živým bytostem je pouze začátkem našeho porozumění všeobecného; všude tam, kde je život vykládán z něčeho jiného, neživého, dochází k zásadnímu pochybení, které daleko přesahuje problémy biologické a věští postupující degradaci nejen života organického, nýbrž i myšlenkového a duchovního.
(Písek, 020817–1.)