This text presents a critical analysis of freedom understood as self-determination and autonomy, referencing a formulation by Charles Rorty influenced by Rousseau. The author challenges the definition of freedom as the ability to decide independently on personal matters without being shaped by external influences. The central critique targets the problematic assumption of the human being as a pre-given entity and the ambiguous boundary between what does and does not concern an individual. The text highlights a paradox: if freedom were defined strictly by the absence of external influence and the disregard for consequences, the most ignorant person would logically be the freest. By questioning where the limit of personal relevance lies, the author argues that such a conception of freedom is fundamentally flawed. The reflection calls for a deeper reassessment of human autonomy, suggesting that true freedom cannot be achieved through isolation from external context or ignorance of the broader impacts of one's decisions.
[Svoboda a sebeurčenost]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 13. 9. 2002
- This is a part of the original document:
- 2002
[Svoboda a sebeurčenost]
Svoboda je někdy spojována se sebeurčováním a sebeurčeností; Charles Rorty (s připomenutím Rousseaua) to formuluje tak, že „jsem svobodný, jestliže o tom, co se mě týká, rozhoduji svébytně a nejsem přitom formován vnějšími vlivy“ (Etika autenticity, Praha 2001, str. 32). V pozadí tohoto chápání svobody tušíme určité pochopení člověka jako v nějakém smyslu prostě daného; a to je ovšem velký problém (a já to považuji za hrubou chybu). Rozeberme si zmíněnou formulaci s maximální pozorností. Především tu je učiněn rozdíl mezi tím, co se mne týká a co nikoliv. Už to je povážlivě dvojznačné (a možná dokonce víceznačné), neboť není jasné, kudy vede hranice. Co to vlastně je, co se člověka netýká? Je to jen to, o čem neví? Nejsvobodnější by byl potom ten, kdo nic neví, nic nezná, neposuzuje, jaké bude je „svobodné“ rozhodnutí mít dlouhodobější nebo dalekosáhlejší následky. Pokud připustíme, že se člověka může týkat i něco, o čem neví, nebo že si naopak může myslet, že se ho něco týká, ačkoli se ho to ve skutečnosti netýká (pokud je vůbec něco, co by se ho opravdu vůbec netýkalo),
(Písek, 020913–1.)