This study presents a rigorous analysis of the "event" model as a conceptual framework for understanding the nature of change and process. The primary focus is the ontological status of an event's beginning and its relationship to the event as a whole. The text explores the philosophical problem of how a currently present starting phase can be intrinsically linked to future parts of the event that do not yet exist. This reference to the upcoming and future is interpreted as an objective feature of the event's structure, independent of any subjective consciousness or imagination. In this context, the author critiques St. Augustine's traditional view, which reduced the reality of time to a function of human perception. By dismissing this subjectivist approach as an inadequate compromise, the study calls for a fundamental rethinking of how the actuality of the present relates to the non-actualized future. The objective is to formulate key questions regarding the internal coherence and temporal dynamics of events.
[Model „události“]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 14. 10. 2001
- This is a part of the original document:
- 2002
[Model „události“]
Pozorná analýza nového myšlenkového modelu, na kterém chceme vypracovat své chápání změny a zejména událostného dění, totiž modelu „události“, nesmí zapomínat – pokud to jen trochu s těmi myšlenkovými prostředky, jež máme k dispozici, půjde – na nic důležitého, musí především stavět resp. otvírat základní otázky. Jednou ze základních otázek je, jak se můžeme a máme dívat na začátek události jako na tu její část, fázi, která je významně spjata s událostí celou. Připustíme-li třeba, že událost právě začíná, znamená to, že právě aktuální a tedy „přítomný“ její začátek (jako její poměrně malá část) se vztahuje k ostatku události (tedy k mnohem její větší, převážné části) už v momentě své aktuálnosti, ačkoliv právě ona větší část události ještě není, ještě nenastala. Znamená to, že bez ohledu na to, zda si to někdo uvědomuje nebo neuvědomuje (a nikde není nutno předpokládat nějaké vědomí, nějakou představivost události samé, a už vůbec ne její malé části, jíž je právě onen začátek), se tento začátek události vztahuje k tomu, co se teprve chystá, co teprve přichází a nadchází, co je budoucí – a tedy aktuálně nejsoucí. Řešení, které nabídl kdysi Augustin, že jde jen o představivost, o vědomí, zatímco čas sám ničím „skutečným“ není, bylo pouhou vytáčkou a kompromisním, nedomyšleným řešením (tedy nesprávným, falešným kompromisem).
(Písek, 011014–1.)