This text presents a critique of Pavel Hošek's thesis, which asserts that reconstructing the historical Jesus is impossible because such reconstructions are invariably the researcher's projections. The author argues that while this objection appears valid on the surface, it suffers from selective application and flawed epistemological foundations. The core of the critique lies in the observation that no human being, whether deceased or living, can be truly reconstructed in thought. Any attempt to define another person results in a mental model or construction, which is necessarily a product of the observer's understanding and perspective. This trivial truth applies to all forms of scientific and academic inquiry. If Hošek's objection were applied consistently, it would undermine all exegetical constructions and theological concepts. Therefore, the author contends that the issue of projection is not unique to historical Jesus research but is a universal epistemological condition that should not be used selectively to dismiss specific historical investigations.
[Kritika Hoškovy teze, že nelze rekonstruovat historického Ježíše – 1]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 7. 2001
- This is a part of the original document:
- 2001
[Kritika Hoškovy teze, že nelze rekonstruovat historického Ježíše – 1]
Námitka Pavla Hoška (ve skutečnosti ovšem námitka již stará; sám Hošek sice připomíná A. Schweitzera, ale mohli bychom poukázat na mnohé další, kteří přibyli od těch dob), že „není v našich silách rekonstruovat historického Ježíše“, a „že takto rekonstruovaný Ježíš je vždycky projekcí badatelovou“, je sice zdánlivě oprávněná, ale základní vada této argumentace spočívá v její pochybně selektivní aplikaci, nemluvě už o zmatených noetických předpokladech, o něž se opírá. Rekonstruovat nelze žádného člověka, a to ani dávno nebo nedávno zemřelého, ani ještě žijícího (pochopitelně teď nemluvím o fyzické rekonstrukci, nýbrž jen o myšlenkové). Ke skutečnému člověku se můžeme jen vztáhnout způsobem, jemuž se každý z nás musel naučit již od prvních týdnů a měsíců svého života. „Rekonstruovat“ lze jen nějakou konstrukci, nikoli živou bytost. A co je tou konstrukcí? Je to náš obraz, naše představa, náš „model“, který je vždycky projekcí, produktem našeho porozumění (nebo neporozumění), našeho pochopení (nebo nepochopení či nesprávného nebo jen částečného a tedy jednostranného pochopení). Tuto triviální pravdu zná nebo by měl znát každý, kdo se začne jakýmkoli zkoumáním či bádáním zabývat, ba dokonce by o ní měl vědět každý, kdo jen trochu začne o podobných otázkách uvažovat. Zmíněná námitka potom ve skutečnosti míří na veškerou odbornou a vědeckou literaturu, včetně všech „exegetických konstrukcí“, ba včetně veškerých teologických koncepcí vůbec (nejenom těch, které Pavel Hošek považuje za „velmi napadnutelné a chatrné“, aniž by se pokusil uvést jediný další argument pro svůj kategorický soud).
(Písek, 010703-1.)