This text critically examines the concept of the "natural world" (Naturwelt) and highlights its fundamental flaws regarding human existence. The author argues that humans, by their very nature, have never lived in a purely "natural world" because they are beings inherently defined by speech and specific languages. Language, as a non-natural construct, forms an essential prism through which humans relate to and interpret their environment. This situation is further complicated by the historical development of conceptual thinking, originating in ancient Greece, which transformed the perception of reality. For the modern European, the relationship with both the world and nature is now irreversibly mediated through concepts. The text emphasizes that phenomenological disclosure is not immediate but is currently structured by conceptual constructions, whether technical or geometric in nature. Nature, in this view, becomes "mere nature," while the human world is inextricably linked to linguistic interpretations that preclude a return to an alleged original natural state. The author thus challenges the possibility of returning to any immediate experience that is not influenced by these structures.
[„Přirozený svět“ / Naturwelt]
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 11. 2001
- This is a part of the original document:
- 2001
[„Přirozený svět“ / Naturwelt]
Myšlenka tzv. „přirozeného světa“ (Naturwelt) trpí od počátku vážným nedostatkem, neboť je založena na přehlédnuté skutečnosti, že člověk je bytost, která nikdy nemohla a nemůže žít v nějakém „přirozeném světě“ již proto, že žije ve světě řeči a vztahuje se ke svému okolí jejím prostřednictvímˇ, a ještě konkrétněji: prostřednictvím určitého jazyka. Jazyk je výtvor nepřírodní a nepřirozený, a je možná jen ve světě řeči, kterou sice nemůžeme považovat za lidský výtvor, ale nemůžeme ji ani zahrnout do rámce světa věcí, jak nám jsou „přirozeně“ dány (a zase přesněji: jak by nám byly přirozeně dány, kdybychom nebyli lidmi a nebyli tedy právě odkázání na prisma „řeči“ a určitého jazyka. Ještě komplikovanější se lidská situace stává, když je po vynálezu pojmů řeč (a jako první jazyk řečtina) strukturována pojmově a když se můžeme vztahovat – a opravdu v dějinách stále více vztahujeme – ke světu (i k přírodě, která je od té chvíle, kdy se předčlověk stal člověkem, jen „pouhou přírodou“) také a v některých směrech dokonce především skrze pojmy. Dnes už se toho evropský člověk ani nemůže dost dobře zbavit. Ono vyjevování, na kterém tak trvá a z něhož údajně vychází fenomenolog, se dnes už převážně strukturuje pojmově, a tedy není bez „konstrukcí“ možné ani myslitelné, a to bez ohledu, zda tyto konstrukce mají geometrický či technický charakter či nikoliv.
(Praha, 011102-2.)