This text explores the problematic relationship between philosophy and experience. The author argues that the traditional view of experience as the starting point of philosophy is misleading because experience not only reveals things but also conceals them through habit and repetition. While experience teaches us how to handle objects, it does not guarantee a true understanding of their essence. Therefore, philosophy must distance itself from everyday experience and subject it to critical analysis. The true beginning of philosophical inquiry is not experience itself, but rather the phenomenon in its original, undistorted state—what shows itself before being obscured by the layers of habitual perception. Philosophy aims to investigate whether an appearance truly reveals what is manifesting within it or whether it hides it. It is this pure phenomenon that evokes wonder, which serves as the genuine origin of philosophical thought. The document thus redefines the relationship between subjective experiencing and the objective pursuit of essence through a phenomenological lens.
Filosofie a zkušenost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 26. 7. 2000
- This is a part of the original document:
- 2000
Filosofie a zkušenost
Tradičně se mluví o vztahu filosofie a zkušenosti. Ale to je poněkud matoucí spojení. Zkušenost je totiž něco, co nejen nechává, aby se věci ukazovaly, ale zároveň je i zakrývá a tedy nenechává je, aby se ukazovaly. Proto je lépe mluvit o vztahu filosofie k tomu, co se ukazuje a co se jeví (později si vyložíme rozdíl mezi tím, co se jen ukazuje, a tím, co se jeví, ne všechno, co se jeví, se může ukazovat). Jevy neboli fenomény jsou pro filosofii značně důležité, ale je to pro filosofii vždy jen východisko. Filosofie se vždycky musí tázat, zda to, co se nám jeví, tj. to, co je za samotným jevením, onomu jevu odpovídá, resp. zda jev odpovídá tomu, co se jeví. Jinak řečeno, zda nám jev opravdu vyjevuje to, co se v něm jeví, anebo zda nám to spíše schovává, skrývá, zatemňuje. Zkušenost je založena nikoliv na jednom jediném setkání s nějakou skutečností, tedy nikoliv jediným "zakušením", ale mnohonásobně opakovaným zakoušením. Ve zkušenosti je vždycky také přítomen zvyk. Když máme s něčím zkušenost, znamená to, že už víme, jak se na to dívat a jak s tím zacházet. Ale když s něčím umíme zacházet, nemusí to ještě znamenat, že tomu správně rozumíme a že jsme to dobře a plně poznali. Právě proto nemůžeme říci, že filosofie vychází ze zkušenosti( zkušenost je spíše prvním předmětem její drtivé kritiky. Aby mohla filosofie zkušenost kritizovat, musí si od ní naopak najít nezbytný odstup. Není to tedy zkušenost, ze které filosofie vychází, tj. zkušenost není jejím východiskem, jejím začátkem. Ale z čeho tedy filosofie vychází? A tu můžeme ukázat na to, co je vskutku počátkem filosofie, tj. čím filosofie musí začínat. A tím je právě fenomén, ještě nezakrytý resp. nezfalšovaný zkušeností: jemuž se tedy divíme.
(Praha, 000726-1.)