This critical response addresses a polemical article by the journalist Doležal, who attacks the legacy of the prominent theologian J. L. Hromádka, labeling it as "capitulatory." The author, who knew Hromádka personally, strongly objects to this characterization, regarding it as factually incorrect and misleading. The core of the critique lies in the condemnation of Doležal's style, which the author describes as a form of debased journalism based on vague accusations rather than concrete evidence. Doležal is criticized for selectively using quotes to launch attacks on figures such as Miloš Rejchrt and Jan Šimsa without showing any willingness for substantive discussion. Ultimately, the author highlights a significant paradox: while Doležal condemns Marxism for treating hatred as the driving force of history, his own writing is saturated with the very same hateful rhetoric he claims to oppose. The text thus calls for greater intellectual integrity and self-reflection instead of ideologically motivated attacks that lack both depth and historical accuracy in their assessment of the past.
[Doležalovy útoky na Hromádku – 2]
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 2. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
[Doležalovy útoky na Hromádku – 2]
Doležalův polemický příspěvek již v nadpisu hovoří o „kapitulantském odkazu“ J. L. Hromádky. Kromě podobných označení a různých nařčení však Doležal neříká nic konkrétního. Sám jsem poznal Hromádku dost zblízka hned po válce a mnohdy jsem s ním také nesouhlasil (ovšem já hned tak lehko nesouhlasím s nikým a s ničím, to už náleží k mé profesi). Nikdy mi však nepřipadal jako kapitulant. To označení se Doležalovi nepovedlo, ten termín je nevhodný, na Hromádku vůbec nepasuje. Už ta nevhodnost a nepřesnost Doležalova, ten upadlý žurnalismus, např. o tom, jak se církev „paktovala s ideologickými koryfeji komunismu“, jak o čemsi „čeští evangelíci neradi slyší“, jak z Rejchrta a Šimsy „mluví pýcha a uražená ješitnost“, jak cituje paní Šilerovou, jen aby toho použil jako zbraně, aniž by mu napadlo, že by také mohl sám trochu zamést před svým vlastním prahem – marxismu vytýká přesvědčení, že hybnou silou dějin je nenávist, ale sám srší nenávistnými slovy, jako by se marxismu ještě náležitě nebyl zbavil.
(Praha, 990227-2.)