This text presents an autobiographical reflection by the author on the formation of his philosophical thinking during the final years of World War II. The author recalls his high school years, where he excelled in German classes and regularly presented reports on significant philosophical topics. A pivotal moment was his encounter with Emanuel Rádl’s concept of truth, which he discovered through Zdeněk Smetáček’s writings and by personally transcribing Rádl’s "Consolation of Philosophy" in 1943. Initially rooted in the positivist traditions of the First Republic through the works of František Krejčí, the author’s perspective was profoundly challenged by Rádl’s view of truth, which stood in contrast to the traditional adequation theory. These memories highlight how deeply and often unconsciously Rádl’s thought influenced the author’s intellectual development. The account provides a unique insight into the educational atmosphere during the German occupation and the author's internal shift from positivism toward a more complex philosophical understanding of truth.
[Vzpomínky – problém pravdy]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 10. 5. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
[Vzpomínky – problém pravdy]
Problém pravdy mne zaujal koncem války již na střední škole. V hodinách němčiny (té němčiny bylo za války na školách požehnaně) zavedla profesorka Martilíková (později Gutwirtová) referáty s diskusemi, a já jsem referoval mnohokrát, protože jsem (spolu s Arménem Hrairem Badalianem) patřil v němčině ke špičkám ve třídě (směly se dávat jen dvě jedničky na třídu, a ty dvě jsme spolehlivě měli vždycky my dva). Jednou jsem měl referát o Rádlově pojetí pravdy. Přivedla mne k tomu brožurka Zdeňka Smetáčka, kterou jsem koupil v antikvariátě, ale byl jsem na to už poněkud připraven tím, že jsem v zimě 1943 přepsal (pochopitelně díky diktování Emy Brožové, protože jsem v psaní na stroji byl samouk a psal jsem – dodnes i na počítači píšu – jen dvěma prsty) celou Rádlovu Útěchu z filosofie (rukopis měl Emin bratr Luděk půjčen od profesora Materny, jednoho z prvních našich nadšenců pro symbolickou logiku). Při samotném přepisování jsem se neměl dost na pozoru a Rádlův způsob myšlení mne asi ovlivnil víc, než jsem si toho byl vědom a než jsem i dlouho později dokázal připustit. O filosofii jsem se v té době nijak záměrně nezajímal, četl jsem prostě vše, co mi přišlo do rukou (ať na základě koupě v antikvariátu nebo když jsem si od něho něco vypůjčil). Četl jsem, pokud si pamatuji, jen něco od Františka Krejčího, a to mne jen utvrdilo v mé původní pozitivistické orientaci, kterou jsem byl prosáknutý v důsledku ovzduší, které ještě z první republiky přežívalo na středních školách. Hlouběji mne zaujal teprve Smetáček, který mne výslovně upozornil na Rádlovo pojetí, jež postavil proti tradičnímu pojetí adekvačnímu.
(Praha, 990510-1.)