This entry from September 15, 1995, records a tense encounter between the author and František Vrhel, the Dean of the Faculty of Arts at Charles University. The primary focus of the conversation is the faculty's staffing policy, particularly the circumstances surrounding Kouba's hiring and disagreements regarding Zdeněk Pinc's role. Dean Vrhel accuses the author and Pinc of deception concerning the author's replacement. The dialogue further addresses the presence of other prominent philosophers, such as Erazim Kohák and Karel Sobotka, evaluating their cultural mission and contributions to the faculty. A central point of conflict is the author’s own future at the institution. Although the Dean dismisses the expiration of the author's three-year contract as a mere formality, the author expresses deep skepticism and a firm refusal to sign any short-term, one-semester extension. The document provides a vivid depiction of academic politics, power dynamics, and administrative ambiguity within the Czech university environment of the mid-1990s, highlighting the author's readiness to depart if professional conditions are not met.
[Otázka dalšího setrvání na filosofické fakultě]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 9. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
[Otázka dalšího setrvání na filosofické fakultě]
Dnes mne při odchodu z FF na schodech zastavil děkan Vrhel, a když jsem mu hned začal děkovat, že dodržel slib (a vypsal konkurs na Koubu, který už proběhl a Kouba byl přijat), vytkl mi, že jsem ho spolu s Pincem „podvedl“, neboť jsem před prázdninami navrhl, aby byl přijat na mé místo. Opáčil jsem, že si asi nepamatuje, že na můj návrh odpověděl, že to Pincovi už slíbil (na což jsem zase já řekl, že mu to slibuje už dva roky). Nicméně že jsem ochoten odejít z fakulty okamžitě, není-li o mne zájem. Potom Vrhel začal něco nepříliš srozumitelně naznačovat, že Pincovi řekl o jednom semestru, a hned přešel na Koháka, který prý mu napsal dopis, protestující proti tomu, co řekl do Respektu (zatím to sám neznám). Nepříliš nadšeně jsem se Koháka zastal, že to od něho je oběť se sem vrátit, když mohl pokračovat v Bostonu. Vrhel pak zmínil, že i Sobotkovi řekl, že se nesmí zlobit, že Heideggerem prostě není. Na to jsem zase já opáčil, že Heideggerem není leckdo, a nemusí to být ani jen mezi filosofy. Vrhel pokračoval, že Kohák si neuvědomuje, že Sobotka a já jsme právě tady plnili důležité kulturní poslání. Tak jsem mu do toho skočil, že Sobotka možná ano, ale já pouze posledních pět let, protože mi to předtím bylo znemožněno. Nakonec jsem připomněl, že tento rok stejně na FF končím. Vrhel se zeptal, jak to, a tak jsem řekl, že mám termínovanou smlouvu na tři roky. Na to on, že to je jen formalita. Tak jsem řekl: a ten jeden semestr je tedy také jen formalita? Na to jen pár nesrozumitelných slov, spíš zvuků, a rozešli jsme se. – Odpoledne po návratu jsem se pokoušel zavolat Pincovi, ale nikdo nebyl doma. Hodlám mu v pondělí říci, že pokud dostanu nějakou novou smlouvu na jeden semestr, tak že ji nepodepíšu; samozřejmě jej o všem budu informovat. Pinc mne na počátku prázdnin ještě ujišťoval, že si věc mohu rozmyslit (s přechodem na EvThF) a mohu na fakultě zůstat nadále na celý úvazek, že to záleží na mně. (Ostatně jsem chtěl mít jen dvouhodinovku, byl to Pinc, který mne požádal o další dvě hodiny úvodu pro nefilosofy.)
(Praha, 950915-1.)