This reflection explores the challenges of philosophical dictionaries and the unique nature of philosophical terminology. The author argues that a fixed, universal terminology is neither possible nor desirable in philosophy, as each philosophical approach necessitates redefining common language or creating neologisms. Philosophy is deeply intertwined with language; profound thinking requires engaging with the etymological roots of words. Consequently, concise philosophical dictionaries are often inadequate. Valid dictionaries are typically those dedicated to specific authors or those employing a historical and comparative methodology. The text distinguishes between terminology and conceptual firmness, noting that while overly rigid terminology can stifle original thought, conceptual stability is essential. Although philosophers may vary greatly in their terms, they often share underlying conceptual structures. The author highlights that studying how concepts are utilized within different contexts reveals a fundamental tension between the permanence of logical concepts and the dynamic nature of philosophical inquiry. This tension drives the evolution of thought.
[Filosofické slovníky]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 1. 1997
- This is a part of the original document:
- 1997
[Filosofické slovníky]
S filosofií jsou potíže, a proto jsou nutně potíže také se slovníky. Ve filosofii neexistuje pevně fixovaná terminologie, a to nikoliv proto, že se filosofové „ještě“ nedomluvili, nýbrž že se na takové jednotné terminologii domluvit nemohou a ani nesmí. Každá filosofie si potřebuje upravit obecný jazyk tím, že posunuje, zejména pak upřesňuje významy jednotlivých slov. A protože dosavadní zásoba slov ovšem nikdy nemůže stačit, musí vymýšlet a razit také nová slova, tzv. neologismy. Těch slov a původně jim přiřazených významů se ovšem často velmi rádi chopí další filosofové (ostatně i nefilosofové), ujmou se nových slov, která se jim zamlouvají, a nechají ladem slova, která se jim nezamlouvají. Většinou jim nenechávají jejich původní význam o nic spíše, než jej filosofové nechávají slovům běžného jazyka. Filosofie a jazyk spolu tak úzce souvisí, že v některých jazycích lze filosoficky myslit lépe a v jiných hůře, neboť filosof nemůže myslit dost principiálně (a dost „radikálně“), nepracuje-li také s kořeny slov, tj. nemyslí-li už hned také z jazyka. Proto je každý stručný „filosofický slovník“ vlastně nesmyslem. Jsou jen dva druhy filosofických slovníků, které mají slušný smysl: slovníky určitých filosofů (Platóna, Aristotela, Kanta, Hegela atd.) anebo slovníky historické a komparativní. Ve filosofii má sice velký význam vypracovaná terminologie, ale ten význam může být jak pozitivní, tak negativní. Je-li terminologie příliš fixována, vzniká nebezpečí rétorické rutiny, která zaplaší každou novou myšlenku. Bez jisté pevnosti terminologické se však filosofie také neobejde. Daleko nejdůležitější je však pevnost pojmová – teprve ta propůjčuje upevněné terminologii její pravý význam. A zatímco se mezi sebou filosofoví mohou terminologicky nesmírně lišit, s pojmy a pojmovými strukturami to tak hrozné není. Jen málo filosofů si může přičíst vynález vskutku pro budoucnost významných nových pojmů. Mají-li Němci v oblibě termín Begriffsgeschichte, je třeba hned upozornit, že pojmy samy nemají a nemohou mít dějiny, ale že je velmi zajímavé sledovat, jak se v dějinách filosofie s určitými pojmy (nikoliv termíny) pracuje v různých pojmových kontextech. Napětí mezi pojmovou logikou (v nejširším smyslu, ne tedy redukovaně na formální logiku) a mezi rozvojem filosofické myšlenky spočívá právě v napětí mezi setrvalostí pojmu a dynamikou myslitelské práce s ním.
(ETF – Praha, 970115-1.)