This text explores the role of convention and terminology within the fields of science and philosophy. While science treats precise terminology as a fundamental requirement and a marker of professional competence, philosophy presents a different landscape where schools and individuals often develop their own unique vocabularies. The author argues that terminology is not merely a formal or technical matter but carries implicit metaphysical assumptions that often go unnoticed. Philosophers must navigate a constant tension: they need to respect linguistic conventions to remain intelligible, yet they must also resist them when these conventions embody philosophical premises they do not share. In many cases, convention serves as a substitute for logical systematicity, relying on associations rather than rigorous connections. Ultimately, the text characterizes convention as a potential barrier to fundamental criticality, emphasizing that terminology can sometimes mask a lack of genuine scientific or philosophical depth if used without reflection.
[Konvence ve vědě – 2]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 19. 1. 1997
- This is a part of the original document:
- 1997
[Konvence ve vědě – 2]
Záležitostí konvence je přinejmenším do velké míry také terminologie. Ve vědě je docela určitá terminologie a preciznost jejího užití nezbytností; dokonce se považuje za předpoklad uznání někoho za dostatečně kompetentního, když bezpečně ovládl terminologii. To s sebou ovšem nese hned jisté nebezpečí, že zběhlost terminologická může zastírat nedostatek skutečné vědeckosti. Právě proto je situace ve filosofii principiálně odlišná. Ve filosofii je běžné, že každý filosof resp. každá filosofická škola má svou vlastní terminologii nebo že termínů, jichž užívají jiní filosofové a jiné školy, dává odlišný, svérázný význam. Na tom pak je vidět, že terminologie vlastně není pouhou formální či technickou záležitostí, nýbrž že s sebou (samozřejmě spolu se způsobem užití) nese jakési filosofické nebo často přímo metafyzické předpoklady, o nichž si zejména vědci, ale nezřídka dokonce i filosofové nejsou ničeho vědomi (a někdy je dokonce slovy popírají). Problémem filosofů je jistá vyváženost mezi respektem ke konvenci, bez něhož se filosof stává naprosto nesrozumitelným, a odporem k ní, jestliže je tradičně (tj. opět na základě konvence) spjata s nevyslovenými filosofickými předpoklady, jež daný filosof nesdílí, ale naopak odmítá. Konvence – zejména ve filosofii – velmi často nahražuje logiku a systematičnost, protože se opírá spíše o asociace než o logické významové souvislosti. V každém případě je konvence překážkou principiální kritičnosti, eventuelně s ní je v trvalém napětí.
(Praha, 970119-2.)